a bude hůř
jiný místo stejný město
tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
zeitgeist
konec světa
kouříme
vše se děje
düsseldorfské lodě
emo děti
cross
zlatý hřeb
deus ex machina

a bude hůř

mé hrdé hrdlo krč se!
má mysl syť se!
buď syta do sytosti
svou šíleností!
můj dechu kuř!
mé ego zuř!
vřede zduř!
tělo uvízni v pohybu
ale nikdy nepochybuj
že bude hůř!

jiný místo stejný město

vím laciný gesto 
když je má mozkovna plná disfunkčních strojů
ale přesto 
trápí mě absence lidských zdrojů
když město spí
víš o čem mluvím
když zdem na ulici kulturní zážitek strojíš
když zde na ulici stojíš
oplétáš stromy vlnou
aby jim bylo teplo
aby více tepla ulicí teklo
aby teplo neuteklo
klubíčka zbrojíš
měšťáků čůráků se bojíš
ale ta lavička líbá tě na víčka
když oplétáš jí prkýnka
ta lavička našla svýho tatínka
a jsi i její maminka
na praze tři
na žižkově 
nelítáš v tom sama
pro dobrej pocit
zrození genia loci
lítáme nocí
bratři se sestrama
ta vlna patří nám
bavlna k nám patří
nemáš-li ji - nevěš hlavu
lavičku na růžovo natři
natři to davu
pošli mu zprávu
o konci pořádku tohoto světa
když není vlna spraví to šablona
a zázrak vykoná občas i pouhá věta

jiný místo stejný město
stejná optika na ulici ticha
stejná omítka 
stejná slova klasika lyrika 
co stěny rozdýchaj
pár poetickými
lehce politickými
nálepkami s rýmy
co přežijou od jara do zimy
po mém nalepení
žijou samy 
samy vlastním životem
než jsou servány náhodným kokotem
pak dopadaj na zem
na chodník
tam kde je lidi rozchodí
tak aspoň něco si odnesou na botě
ti roboté v robotě
zmrdi co vědí hovno o smrti i životě

jiný místo stejný město
jako chápu že už nejsou graffiti na vlacích
když hlídaj je thor steinar vojáci
ale co nikdy nepochopím - ať chodím kudy chodím
proč se nová generace vladimirů nenarodí
praha by se pak mohla vracet zpět
k modelu devadesátých let
kdy byla víc berlýn než je berlín dnes
kdy byla metra kterýma ses chtěla nechat svést
nechat unést barevným spektrem
zkrátka se svézt tím pochcaným metrem

jiný místo stejný město
upoutávkami na rok starý akce se to jen hemží
chceš-li na něco jít musíš v praze zemřít
nebo se v čase vracet
kontinuitu rozvracet
nedá se tu žít
dá se jen přežít
nebo celej život prozvracet

jiný místo stejný město
sloupy bez obrázků
sloupy co nesází odpovědi dřív než položíš jim otázku
v praze nejsou sloupy co vždycky všechno vědí
kde jsou crustový koncerty
kdy zase demonstrace
kdo čerstvě sedí
kdo se z kriminálu bude vracet - bude oslava!
jiný města stejný místa
sloupy s obrázky co jsou víc doleva než doprava
co do kompozice ulice perfektně sedí
to jen v praze kolabuje doprava 
z pár vyměněných sklíček
a i za to se sedí!

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček!
praha přece žije na útěku
ta morčata co potkáváš na ulicích
jsou na době závislá jak pikaři na pernících
jsou na tobě závislá zavři je do klece
tím že narušíš jejich pořádky
dáš ulice do barevný oprátky
tím vrátíš nás o patnáct let zpátky
zpátky do dnů který nezažil nikdo z mojí generace
ale stejně mluvím za všechny 
že chcem se zpátky do dnů vracet

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček!
vždy osloví nás kolektivní emoce drhnoucích pístů
nemoce postkapitalistických komunistů
nemoce homofobních fašistů 
nemoce xenofobních rasistů 
sexistických macho prasat 
co maj v hlavě zmatek
tak chodí si každý pátek 
padesát piv nasát
venku stříbrnej passat

po desátý navátý
po desátým naváty 
pustěj si z jukeboxu kabáty 
nebo planetu prasat
no to nasrat!
přeházej je pětkama
přeházej jim playlist
pryč s ožralýma zmetkama
dej jim playlist přečíst
pokud si jej ještě dokáží přečíst
hele pustit jim nějaký bonusovy hity
můžeš i ty

sleduj jak s nima zamávaj
jak si klucí zanadávaj
pokud nevidí do muziky 
tak třeba na politiky
nebo na zlozvyky svý otrokyně 
a nebo jářku
namísto nářků 
uslyšíš příběh
na jeden nádech i výdech
uslyšíš příběh
úplnej viewegh 
úplnej výsměch
legendu jak ten či onen
byl hoden
prstit novou sekretářku v multikině
a že otrokyně přítelkyně ta o tom vůbec neví
protože druhej den měli v háemku slevy

žijeme v jiný době
ve stejným městě
a je i na tobě
jestli těm zmrdům
budeš stát v cestě
žijeme v jiný době
ve stejným městě
ve stejným státě
na stejným kontinentě
na stejný planetě
za stejnou televizí
ale stejně nám signál mizí
a marná snaha
dopátrat vraha
žijeme v krizi
vlastně už nežijeme
a kdoví jestli přežijeme?!

zeitgeist

každej chceme bejt masovým vrahem všech mediálních agitací
zničit nadvládu nesmírných vesmírných korporací
účastnit se demonstrací nejen kliknutím na facebooku
bejt dagegen nejen wegen dagegen zu sein
každej chceme protestovat místo víkendovýho šňupání lajn
každej si říkáme hele kluku 
bojuj proti gentrifikaci i v životě reálným 
nejen v tom verbálním 
virtuálním
chce to konfrontaci
kontraakci 
a spíš gegen politiker než gegen nazi

jenže znáš to každej hrajem na strunu od rozumu
a indikátor nešťastnosti nabírá dál na jasnosti
bum a máš to a jsi dítě sociální sítě
virtuální revolucionář nebo revolucionářka
a v životě reálným jen šedá přetvářka

ale neboj víkendový rum a haš to zaručeně spraví
je to boj - víkendy trávíme tím že se nad ránem dávíme
po rumu s cinzanem s tou paní s tím pánem na baru
no páni! nejsme straight edge a bavíme se postaru
blejem do pisoárů - poblitý áleje - a my dál lejem 

po odpoledním probuzení místo stravy
čekujem nový zprávy
že svět není zdravý
prolezáme tak všechny informační zdroje
ilustrační obrázky 
a stejně máme dál otázky
jako co je?
a kdo je ten kdo rozhoduje o ideálech vkusu?
musí to bejt pěknej čůrák
pěkná píča
když žijem v tomhle endogenním hnusu

taky si řikám hele kluku
nechci bejt motivační aktivista
moralista
taky si zvykám
ale stejně je věc jistá
že je tu ještě dost místa
pro lepší operační systém
než je windows vista

taky chci poznat města kde není fuck the system
prázdnou frází
taky vím že se praha v tom momentě
momentálně nenachází

taky chci poznat život jak ubalenej v listě
taky vím jistě že se chci ocitnout v místě 
kde život nekončí ale spíš začíná
no jasně měl bych se vrátit do svýho berlýna 
v praze
kde vypráví se o mně jaký jsem to blázen
čeká mě víkendová směna
zase nějak nová žena
zase uvíznu na mrtvým bodě
ostudu si uříznu 
když zase zrýmuju 
že já jsem zloděj
zatímco mc konstantin metoděj je dobroděj
zase slíznu pár čar
zase se vyzvracím
zase se donutím probudit
večer zase otevřu bar
pak budu pár dní virtuálně revoltovat
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
nekonečnej seriál
co se pravidelně stává 
co se pravidelně cyklí
svůj život už nevidíme
jen jsme si na něj zvykli
taky jej pravděpodobně nenávidíme

čůrák - píča - anál
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
stejnej kanál
nekonečnej seriál
co se pravidelně stává 
co se pravidelně cyklí
svůj život už nevidíme
jen jsme si na ty cykly zvykli
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
no snad ode mě jednou ta vysílací práva odkoupí televize nova 

konec světa

aktuální situace?
už i kino svět mizí
tíhou gentrifikace
a až zmizí
až se ztratí
kdo nám vrátí 
hrabalův svět
zpět?

hrabal i bondy pláčí
jací jsme přizdisráči
hrabal i bondy pláčí
jací jsme přizdisráči

kouříme

břitvou si sekám vlasy
s každou další prohranou bitvou
směřuju k životní prohře asi
je po hře
vlákna se trhají podélně tak jako žíly
stejně všichni kouříme
jen abychom věděli že jsme tady taky žili
zbyde po nás vata z nedopalků
chuť na válku
kouříme
abych si šli pro další krabičku
dávali si za vinu
že kouříme
abychom si sedli na lavičku
a dostali rakovinu

vše se děje

budeme jíst trávu
pít vodu z močálů
vše se děje pomalu
po málu

vězneni v hlouposti
hrdla plná hrdosti
pár decáků vodky
pár lajn koxu k tomu
vždyť s rusy 
je nás čechů přes stopadesát milionů

spoléháme se na cizí spolehnutí
na spolehnutí těch na které není spolehnutí
a tak jednou budeme jíst trávu pít vodu z močálů
vždyť vše se děje pomalu po málu

düsseldorfské lodě

za okny světla
cizího města
v dáli projíždí lodě
po zpěněném rýnu

slyším je cítím je
po rýnské vodě
plaví se mé
düsseldorfské lodě

ke dvacetinám
manifest
blázen
týc
semafory
pokus o život
ntš hrzn
jsme čtyři
nevim
oidipovský komiks
ivan zmatek
post mortem
konec i začátek
presidentka
klr k
včera
krysí
popelová poprava
přepadení
mnnk š

ke dvacetinám

ke dvacetinám ti přeju vše dobré
neznám mnoho krásnějších
a kdykoliv vedle tebe ležím
čas jinak běží

obdivuju jak si v létě hrají žhnoucí děti
na tvým chladným těle
a to si piš že se podivuju nad tím
že ze žižkova neodletíš

vážím si tě že za oknem pořád stojíš
jsem rád že mě střežíš
miluju tě
má věži

manifest

kdo nefetuje nežije
kdo nežije přežije

blázen

povídá se o mně
ten teda dopadl
jedničkou mohl být
ale je nula
je blázen
taky jsem prý uvadl
a nemám kázeň
nemám bázeň
a mami
raz dva tři čtyři pět
nemám ani bazén

povídá se o mně
že žiju jinej svět
že žiju jich
raz dva tři čtyři pět
proslýchá se že je blázen zpět

týc

jen jsem chtěl říct
dokud se budou zavírat lidi jako je týc
mám chuť utýct

semafory

než-li platit zloděje a vrahy
raději se za mříže ztratit
raději se vytratit z prahy
než svý přesvědčení zhatit

umělci s lokálním dopadem
mučedníci dnešní doby
fasujou muklovský hadry
stali se nežádoucím odpadem

ouředníci jim hloubí hroby
za tichýho přihlížení davu
do dlaní jim přibíjí skoby
snad aby pošli na otravu

ne vážně nejsem toho názoru
že je spravedlivých šedesát tisíc
že je spravedlivý sedět měsíc
za pár přelepených semaforů

pokus o život

dávám pravdě za pravdu
dívám se pravdě do očí
pravda mi dává za pravdu
že nelze si lež ochočit

je snazší zemřít než žít
je snazší stát než jít
je snazší spát než vstát
nenávidět než milovat

dávám pravdě za pravdu
dívám se pravdě do očí
pravda mi dává za pravdu
že nelze si lež ochočit

je snazší snít než pít
je snazší vzít než dát
je snazší mít než být
nemít se rád než mít se rád

je snazší na nic se neptat než se ptát na všechno
je snazší lhát a lát jít čelem vzad než čelem zpříma
je snazší nedýchat než se nadechnout
když je za okny zima

pohltil mě mráz
do cíle doběhl čas včas
cíl je na startovní čáře
můj pokus o život byl zmařen

ntš hrzn

na písmenkovým privátě
s hlavou ve vatě
žili jsme mrtvým pankem
pili slivovici se sirupem
dotýkali se chrupem v koupelně
potýkali se s komplexem miróovy modři
potykali jsme si důvěrně
znáš to - pár modřin

byli tam s náma a banquet a airfare 
stereo total i zfetovaná moloko
ale stejně mi přijde hrozně nefér
že ty párty nikdo nezaznamenává
jen nikolovy statusy a naše vědomí
že nikdo nenahrává naše bezvědomí 

další trávu smotat
do cigarety vmotat
nejde to
no tak!

točí se rychleji než země
je padlým půlandělem
pulčíkem ve mně
líbám ho jen na oko
na víčko
líbám ho jen maličko
nechci mu ublížit
dostat jej do potíží
mohl by se zamilovat
mohl bych se zamilovat
a nejvíc hrozný je
že do natašy hrozný

chtěla by provozovat francouzskou cukrárnu v japonsku
prodávat čokoládu s tuňákem
dodávat lidem břeh
na moři nejasností

chtěla by už přestat se životem 
kdy je mottem celého dne
hledání rozsypaného koxu modrou uv lampou 
pod kobercem

chtěla by uzmout svůj létající kus hedvábí
zpátky do pohádky zmizet
časem česat levandule a jiný látky co ji omámí
na gübenerstrasse

nevracet se
nikam
kam
by se jí vracet nechtělo

chtěla by zase cítit svobodu a nemyslím tím mě
proto si kupuje lístky na skrillexe do astry
a nemá plus jedničku pro mě
přitom jsem tím vůbec nejlepším průvodcem po berlíně - ne?

vlastně vůbec nevím co by takový nataši hrozný hrozně chtěly
viděli jsme se pětkrát šestkrát neznáme se a to je tak celý
a sice jsme spolu hráli pexeso 
ale nikdy jsme nebyli pouštět draka

naše poslední setkání bylo jiný než to první
ale augustin brní když nataša vrní a vždycky jí naletí
ona zas vzpomíná jak zapomíná psy na poušti když řídí kamion v maroku
a on vyhlašuje svůj život za nejtrapnější počin roku - možná století

čiň se jak čiň vedle ní
je všechno co prožiješ
nic
ona toho prožila víc

locimu šeptá geniální kecy
kluku podej mi ruku a pojď na panáka - nebo na dvě deci
vodky v rock café
nebo haš s pivem v komiksovým baru?

hlavně nečekej že tě nataša pozve na kafe - to spíš na čáru
v dobrý víře
nevěří na lásku
protože její zvíře k sobě nepotřebuje krásku ale jiný zvíře

jsme čtyři

čtveřec
čtveřec
čtveřec
čtveřec
křuh

jsme čtyři
můj druh je svatý duch - jsme bůh
jsme update malýho péti
jsme up2date
a nejsme straight-edge tak jdeme lejt a blejt

jsme chodící děti na ulici
jsme nechodící důchodci po mrtvici v nemocnicích
jsme plurál a čůráme po chodnících
dneska jsme čůrali i do kanálu
a píču už šukali do píči i do análu

proplavali prdelí hoven
kterýma se teď brodíme
celý je to v prdeli - hele proč se sem vůbec rodíme?
proč jsme se neoběsili na pupeční šňůře?
bylo by mi nám snad hůře? 

nevim

nevim proč si pořád myslíš
že je německo plný nácků
když je tam víc těch
který náckům dávaj facku

oidipovský komiks

úplně nevím komu mám dávat za vinu
že si každý ráno diagnostikuju jinou rakovinu
ale možná je můj nádor
jen to že mám názor

prej se všechno věkem změní
objeví se to co není
zatím si nakreslím další okno
taky nějaký mraky abych za papírovým sklem mohl zmoknout

přemýšlím někdy
že věci co se dějí
se dějí jen proto
že chci aby se děly

jsem přehlcen ději
že už ani nejím
život se mi proměnil v komiksový strip
kde si v každý bublině lžu že bude líp

ivan zmatek

zmetek ivan zmatek 
je spratek 
má fóbii z matek
hlavně z tý svojí
co proti němu dnem i nocí zbrojí
má z toho špatnej pocit
že se vlastní matky bojí
že v promoklým plášti jak kokot
v dešti její zášti stojí - mokne
čas se vleče - voda teče - pod dveřmi i oknem - kape přes okap i okem

ivan čte co ivan martin z vězení píše - aby utek
z tý říše věznění kde vládne smutek
zmatek má v hlavě zmatek
snad ještě větší než augustin pátek
ale vraťme se na začátek
od psychózy k příčině
zjistit kdo je na vině
že ivan žije zaklíněn ve svým berlýně 
v praze
kde vypráví se o něm jaký je to blázen

ivan má matku psychopatku
otce nemá 
zná jenom otčíma
a on je ta příčina
u který příběh začíná
vyučený automechanik co prodává bílou elektroniku
a spíš než jako lásku na provázku
definuje ivan jeho vztah s matkou jako sílu zvyku
otčím má bílý tkaničky a taky duši 
kterou všichni černí číratí vlasatí čůráci ruší
jenže ve svý zaslepenosti netuší
že mít osm televizí a nemít žádnou vizi
není výhra
že ani všechny vydělaný peníze
mu nikdy neumožní vyhrát
z ivana chtěl mít diplomata právníka nebo aspoň prezidenta lékářský komory
jenže váňa místo aby chodil do školy
rozevíral malým opilým píčám jejich řitní otvory
psal o tom básně
a psal je krásně
z ivana chtěl mít stojan na obleky
naštěstí došlo k neštěstí
stav duše byl porušen - navěky
ale mohlo být i hůř - představit si dovedu
než že se nevlastním synem nebude otčím chlubit vlastním sousedům

ivana vychovávali prarodiče
dneska má je za rodiče
a tím vším se jeho život řídí
on ví a oni vidí
jak je smutný když se matka za svýho syna stydí - když ho nenávidí
ta samá máma co mu zakazovala poslouchat plastiky
co byla by radši kdyby nosíval svastiky
co vládla tak tvrdou rukou že se rozhodla vzít jeho život do vlastních rukou
a aniž by zaregistrovala co se děje vůkol
kladla před ivana další a další neřešitelný úkol

ta samá máma co měla radši psa než vlastního syna
co měla psa za svýho lepšího syna
pro toho horšího ve volných chvílích vymýšlela postih 
pokud ještě nebyl v cíli jejího vědomí
pokud nebyl dostatečně cílevědomý
pořád chovala se jak kdyby byl život nějakej zkurvenej dostih
snad jí to spočítaj v hospodě na věčnosti
kde už scházejí se hosti
na krvavou porážku všech matek - krav
ivan zmatek v týhle zprávě právě dopsal svůj epitaf

post mortem

kdo kam rozešle tiskovou zprávu o mým úmrtí
když já už budu po smrti?
kdo bude volat na lesy?
když jen já znám všechny správný emailový adresy

konec i začátek

proč stárnou fotbalisti hokejisti skokani na lyžích i biatlonisti?
proč mají tak nízký věk dožití?
proč jsou na soupiskách sakra už jen mladší ročníky než já?
kdy nastal ten přelom kdy jsem zestárl
přišel o idoly z dětství?
kde skáče funaki kde hraje gretzky?
co naděláš
za chvíli skončí kasai jágr i eliáš
hašek je sice stálice ale pořád žádnej vanbiesbrouck
tak jen doufám že brzy začne chytat puk aspoň jeho vnuk
kam zmizeli rüştü reçber a cañizares taky nechápu
už i vaniak a čechmánek maj pověšenou výstroj na háku
taky ravanelli ciccarelli a kdo si dneska hraje na frajery?
kde vezmem ty správný plejery
až vytratí se i otepka a řepkova holá lebka? 
kde brát ty správný trenéry
charaktery
až zmizí johny z olomouce a zabalí to otto
no celý je to o tom že je pesimistickej výhled
že brzy přestanou střílet
kati wilhelm a ole einar bjørndalen
a čas není tak vzdálen nebude skákat ani romøren
snooker hrát o’sullivan
no to je zlej sen!
já na starý kolena 
snad začnu chodit od internetů ven!

presidentka

pozvracel jsem klávesnici při představě hlavy státu
kdyby vyhrál kterýkoliv z dosud známých kandidátů
já měl bych pro vás jinou kandidátku
ale pěkně popořádku řádek od řádku

budou-li volit presidenta opravdu lidi
bojím se volů kteří zvolí vola
úplně vidím
jak na školách visí okamura

hrozí taky riziko
že si budem muset vzít na triko
nějakýho estébáka
nebo aspoň esembáka

bral bych zemana
kdyby přežil letošní zimu na vysočině

bral bych schwarzenberga
kdyby neusínal se slinou na klíně
a to nemyslím zle pane kníže
já bych byl první kdo vám ji vylíže
vždyť nosívám váš čtyřportrét stále hrdě na hrudi
a vzývám národ aby se probudil
ale evropa je jiná liga
než česká extraliga

jsem rád že úřad presidenta nemůže dostat havel in memoriam
ale koho volit když ne voly?
nějakou ženu?
němcovou? teď nemyslím tu boženu
no já bych raději kománkovou - to je správná presidentka!
sic nebyla disidentka
ale byla vždycky rovná
dokázala pojmenovat všechna ta hovna scény
správnými jmény
tak jak to neumí muži
ale jen osudové ženy

klrk k

potkali jsme se v hloupým mezidobí
tys toužila najít sebe
a já toužil najít tebe
stejně jako pár hodin před tebou šu a natašu

napsala jsi na zeď že jdeš ven
napsal jsem ti dobrý den
napsala jsi sice se neznáme ale mám ráda neznámé
napsal jsem ti hned tam sem

potkali jsme se v hloupým mezidobí
měl jsem dceru ve svý péči
navíc po bolestivým rozvodu
a tys žila taky v křeči - bez udání důvodů

jsi kluk
v sukni
zbožňuju kluky v sukních
duševní transvestity

v rytmech dubové psychózy
umíš být tanečnice
máš ráda opakování
žiješ virtuálními duety
pak voláš kluci kde ste?
ta růžová armáda pěšáků
tvá duševní hořká čokoláda
jsi nemocná lasička
pořád ale maličká
pořád světová
vesmírná
snová

natáčeli jsme spolu dvacetidílný seriál
jak jde čas
plánovali jsme jak bude mít víc epizod než tak jde čas
dvecet probděných nocí
jedinou bych nevystříhl
jediný záběr nevynechal
znám se
zase bych dal přednost koxu před tebou
raději vyšňupal omítku než šel za tebou
jo jsem hajzl
když jsi za mnou přišla na hajzl
ať jdu už jako domů
a já se jen s almou smál tomu
tobě
a sice jsem ti nikdy nepozval na oběd
ale zase jsme spolu na trafačce prožili lásku v záři projektoru
byli jsme tváří v tváři a mysleli si že jsme to my kdo ten svět utváří
pili jsme s bukowskim klukem z ria i taxikářem na národní
pili jsme skrytí ve stojanech na piedestalu nový scény
rozlévali kelímky vodky na chodník
plivali cigaretový hleny

síla zvyku škodí lásce
polykáš roztavené vlasce
štěstí dál sic hledáš v lásce
nacházíš ho ale v masce

nechápu proč nemůže trvat začátek věčně?
alespoň výjimečně
proč mám pocit že se pořád chceme dobrat nějakému závěru?
že chceme mít v paměti uloženou sbírku pokažených záběrů
zkažených scén
sbírku zklamaných žen

včera

včera jsme spolu pili
jak kdyby měl být dneska konec světa
bylas hezká
vonělas po energetických cigaretách
a jahodový vodce s rumem
vždycky nemůžu vykousat ty tvoje vůně

včera jsme spolu byli
protože jsme na sebe zbyli

krysí

odmyslím-li si zbytky lidských rysů
změnil jsem se již dočista v krysu
špinavou zarostlou smrdící
a kousnutí od ní bývá prý smrtící

popelová poprava

popelník smrdí jak kurník
králíkárna
a jakákoliv snaha přinutit servírku k jeho výměně
je marná

popelovou popravu páchám po právu
v panoptiku dál čekám na zprávu
že jsem v pořadníku na nový život
že ona vstane a přinese mi další pivo 

tak hlavně že v našem vztahu
nedošlo k žádnému ublížení na zdraví
ale stejně mi nedá
příště tu píču servírku zase pozdravit

přepadení

už zase mě to přepadlo
že skončíme to divadlo
co když přepadnu náhodou z mostu?
co na to řekne ten zástup hostů

co bude mi na blízku
když já už nebudu?
že jsem náhodou přepadl na chodník?
že některý náhody nejsou zcela náhodný?

už zase mě to přepadlo
že skončíme to divadlo
ale tam kde brát už není
co vlastně změní nějaký přepadení?

mnnk š

měla několik identit
a stejně nevěděla ve který je jí líp
ta holka co byla celý noci zelená na facebooku
neměla profilovku
házel jsi do banku jen pár lajků
na tu její lajku co říká ji neira
když budeš mít rád jejího psa 
bude mít ráda ona tebe
přece!

no a pak ji pustili z klece
napsala ti ve čtyři ráno ať přijdeš do vagónu
a tys měl náhodou cestu do vagónu
byli jste jako potkani
potkaní ve snu
protkáni pavučinou stínu
činili jste pokáních
sto za vteřinu
rozuměli jste frommovi freudovi i basqiuatovi

haha
stejně jsou debutový rande nejlepší
dozvídáš se jen to dobrý
a to špatný 
ti přijde taky dobrý

letenská holka za tebou jezdila do berlýna
vozila kox nechávala se opíjet
tvý párty ji nebavily - nudila se - a to bys do ní neřek
kdysi chtěla na nyxu obnovit czechtek
a ty přece miluješ naivní fantasmagoristky
přesně takový jako je ona

psali jste si zprávy
ze kterých bys dneska klidně mohl sestavit
melodramatický román
ale stejně jsi nikdy nebyl u ní doma

a vidíš - mohl ses zastavit

/ cesta pod dno

// weblog

naplnění

vltavou plavou nahou prahou
síně našich srdcí
plní se vodou
 
a každou další společnou nocí
sílí v nich pocit
naplnění

mlhová kaše

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

most přes minulost stavíme z chlastu
drog a pocitů nicoty z dnešní doby
že zbytek života strávíme tím
že čumíme jak si hloubíme hroby
jak to jen umíme a to je trochu hloupý ne?

most přes minulost stavíme z chaosu
ze vzpomínek na to jak nežili jsme život
když mluvili jsme o tom že žijeme život
teď o něm nejen mluvíme i jej žijeme
nebo si to aspoň myslíme když pijeme

za žhnoucími syntetickými vlákny válčíme
vláčíme se za smrtí vláčíme
svou káru proti větru tlačíme
a to snad k životu stačí ne?
pocity nicoty přebíjíme energií fotonů
jsme elementární částice žáru
přepíjíme chuť jít domů to torzo zmaru
u hořícího sudu došlo k zpopelnění studu

vpíjí se lesk z jednobodového reflektoru
po sítnici nahoru a dolů
ubíhá blesk
ubývá lesku
vidíme matně
špatně
hlaď mě
prosím tě hlaď mě

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

projektor promítá krystalky pod jejím nosem
nesu se lesem nejasností ze stroboskopů
a myšlenkových toků
pod tím vlivem cítím se sevřeně
tak kolem sebe jen kopu a kopu
toužím po ženě
po dalším rtovém rtuťovém kopu
ptá se mě kdo jsi?
ptám se jí kdo jsem?
a dívám se upřeně kláře do tváře

hlava

má vzteklá hlava
utekla z pekla
na planetě zemi
se léčí s depresemi
 
má huba bývá hrubá
ale jinak je s ní nuda
a oči nenávidím
za to co vidí

čí oči

čí oči budou plakat na vašem pohřbu?
zeptala se mě korpulentní dáma na olšanech
a čí oči budou plakat na vašem pohřbu? hovězí jehněčí nebo rybí?

milá dámo netuším
netuším totiž jaké to je
když někdo někomu chybí

ezo.tv

s životem jsme ve spojení wi-fi
co bylo ještě před lety sci-fi
je dnešní stravou
už nemyslíme vlastní hlavou
už nežijeme vlastním tělem
všichni pochodujeme za velkým velitelem

přibližujeme apokalypsu masturbací nad virtuálním pornem
jsme zamotáni v sítích - jako mušky pojdem
vyžíváme se ve sdílení odkazů
přežíváme díky videům z ezo tývý
vzepřeli jsme se přírodním rozkazům
boha jsme vlnou jedniček a nul utopili
 
s dobrým signálem jsme spokojeni
nad virtuálními píčami hledáme ukojení
přesáhlo to už zdarvou mez
- celé dny trávíme čtením článků ze čtečky rss -
o opravdovém světě víme jen z dětskejch vzpomínek
a žijeme v iluzi že známkou panku
je mít co nejvíc lajků u videa kde štěká vlastík plamínek

není nad svobodu

z vagónu do vagónu
z vagónu cestou domů
nechodí
nikdy sama

je vagónní dáma
vagónní vagína
a ráno končí to
co v noci začíná

a ráno není to
co v noci je
pahorky koxu
z kolumbie!

není nad to vracet se po páté už snad posté prvním ranním metrem
nevidět žádný spolucestující jak dělají že mě nevidí
jak píšu a lepím a kreslím si komiks na dveře vagónu
vagónu bez lidí

zapomínám na lidi

je úplně zbytečný poznávat nový nohy nový ruce
psát o nich básně ve kterých každý rým končí slovem revoluce
ptát se na společný známý na facebooku
s hraným napětím zjišťovat kolik jsme vyjeli čar
a kolik projeli holek a kluků
na trase meetfactory - lihovar

zase zapomínám na lidi
a to poznal jsem jich za ta léta tisíce
přitom je čím dal těžší vzpomenout si
co jsem s kým dělal před měsícem

devítka za devítkou

necháváme ujet
devítku za devítkou
domů pojedeš
až další devítkou
tramvají do své osady
ohrady
i když máme své zásady
vzdušné zámky jsme už dávno přestavěli na hrady

odjezd - máváme si přes sklo
co se té noci světly města tak lesklo
záře genia loci
poslední odlesk tváře jen pro můj dobrý pocit
zůstal stesk
odcházím sám
tam kde má cesta leží
do podvěží - restart

nechávám je v tramvaji
tvé smutné oči
dívají se dívají
utíkají za mnou
po skle tramvaje
na skle tramvaje
každým sloupem
vadnou

když do dlaní spadnou
dlaně zvlhnou
a slzy tvé
stíny letících ptáků o sklo vrhnou
to sklo svrhnout
svrhnout celá es ká el á
máš cos chtěla mít
stejně chceš zdrhnout

pro svůj klid
vystoupit
z tramvaje na zastávce kde jsi nastoupila
chceš zase zmoknout
chceš si loknout
zase se zvednout
a ještě jednou vystoupit z tramvaje na zastávce
kde jsi se mnou tančila a kapky deště pila

mononoke shu V

SMS: co děláš zítra večer?
- ten čas se ale vleče -
SMS: co děláš večer dnes?
- aha, promiň, ty dnes venčíš pes -
 

Shakira feat. Dizzee Rascal - Loca.mp3

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nejsem somrák jenom proto že jedu na jiřák a leju tuzemák
nemůžu za to že ten hočiminův čurák má v ceníku bůra za lepšího ruma
a já nemám ani floka
vyndanej na zadním sedadle vypadám jak pták rosomák co má bílej zobák
tak dávám si loca - loca loca loca

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nepřestává mě srát že nikdy nebudu ji hřát
cestou po národní svým sudeťáckým svetrem
kurva proč mně se musí stát že nemám už čím zvát
a za střízliva tý píče přece nemůžu lhát
proč senta skončila ne se mnou ale s petrem

vánoční trhy

v praze je dnes tak nevlídně
že vypravil bych se do vídně
na vánoční trhy o tři roky zpět
nad falcovým hrobem
by zdál se nám jiný
tehdejší svět
ten dnešní zdá se být poněkud fádní
a to se dnes v praze měnili radní
žel ani těm novým nepůjdou ručičky pozpátku
místo kosti štěstí tak za měsíc povečeřím oprátku

budoucí bývalé

senta mě má za bráchu
pauline zase za tátu
a až pohřbím augustina pátka
stanu se něčí ségra či matka?

ramadán /muslimka v non-stopu/

nešťastný osud potkal muslimku v non-stopu
když nemůže jít něco si dát
nemůže pít nemůže hrát
nemůže spát - je ramadán

nadechnout nedýchat
 
paprsky mi mizí v hlavě
ležím skoro pod podlahou
čekám na trubače smrti
až proletí mi nad hlavou
a ukončí mé čekání
decentní pietní oslavou
 
v příštím životě bych chtěl bejt brzlík
nebo bejt kristem a mít peří z dehtu
víš taky mě mrzí že nevím jistě
jestli se dožiju dalšího stříhání nehtů

dalšího stříhání nehtů se nedožiju
 
už konečně vím že sám sebe nepřepiju
že se do svýho stínu neukryju před sebou
že se nejprve musím smířit sám se sebou
teprve poté s přáteli a rodinou
už dávno se nepřátelím s rodinou
matko
tímto slibuju že tvý skleněný srdce nerozbiju
víš dalšího stříhání nehtů se já už nedožiju

 
ochutnávač vín

jen ochutnávač vín
neochutná splín
když ptám se ho kdo s kým
odpoví já s ní
a já sním o ní
chci být
jen ochutnávač vín
chci pít
neochutnat splín
a když zeptaj se mě kdo s kým
odpovím já s ní
jsem ochutnávač vín
 
listuju novinama tam a zpět
hledám kam se ztratil svět
ten ve kterém jsme žili
 
ten dnešní zdá se mi být tak nějak zhnilý
ale nechávám to být a kontroluju sociální sítě
když už jsem jednou jejich dítě

dítě sociální sítě

oběšená generace

kluk z paneláku poznal holku z paneláku v paneláku
vzduch se tluče o stěny výtah vytáh ozvěny pane bože
proč si dopustil věznění duší jimž svěřil jsi svobodu
zasekl nás v prostoru kde není dost prostoru
a že víra neumírá tvrdil jsi tvrdojíšně
dnes tváříš se více zklamaně méně pyšně
nechal jsi nás hnít vyvrácené vyvrhele
když místo do chrámů vodíme své duše do postele
tam hledají ve snech ztracené sny které si jim zakázal snít
zabíjí tím zbytečné dny kdy není proč žít
a než odebereme se všichni do prdele
bereme drogy bereme
žereme hovna co sereme
jsme kluci z paneláků 
jsme holky z paneláků 
žijeme v paneláku

ach bože 
pro koho chystáš své lože 
když pro nás
chystáš provaz

ve vlaku z ústí do prahy II

do vanilkového kupé jednoho vlaku v nějakým městě
přistoupila nějaká holka prej stojím jí v cestě
a jestli mi nevadí že si zapálí zeptala se 
nečekala na odpověď - vysvlékla se

ivan martin

sleduji sny jež mne pronásledují
ubíhají dny jež mi uhýbají
dneska zesnul ivan martin
zesnul ve snu prý se vrátí
není kam se vracet
není kde spočinout
a svou touhu zvracet
oddaluju tabákovou svačinou

až zemřeme

až zemřeme
zůstane po nás smetiště dat
co nikomu ničemu nemohou 
nic dobrého dát

dítě sociální sítě

víš toho tolik že už ani nechceš číst další statusy
tolik že ti zase teče slina od pusy a ty čteš další statusy
ale nemůžeš toho vstřebat o mnoho navíc
z míráku ti domů zbývá už jen pár stanic
navíc baterka v jablku není záložní
a tys byl vždycky spíš útočník než záložník
na obranu sereš máš to v záložce ve složce
víš to líbí se ti to jak píšeš ve třetí osobě o sobě
víš toho tolik že si můžeš zrušit účet tak na tři měsíce
tolik že ti nerozumím proč pořád klikáš na zobrazit více

hovězí porážka

hovězí porážka vítězně rozvěšená na hácích
má roztažená kopyta jak ta píča u mě na matraci
poblitá se hýbá se líbá s poryvy větru
svou nauku o ptácích
ráno u kávy
na kaši
přednáší
už v mém havraním svetru

mononoke shu IV /v podvěží/

černého děti dnes půjdou spát
šeptám ti v podvěží jak je mám rád
jak mi na nich záleží a že pořád nevím docela
jak se to udělá když chceš zabít svého anděla

černého děti dnes půjdou spát
jen doufám že dřív ještě vrátí mi mého sněhového litra
přestože se naše láska nedožije nového jitra
dnes půjdeme spát až zítra

šu - dnes půjdeme spát až zítra

kino praha II

proč se z každé přítelkyně vždy stala má otrokyně?
a proč nikdy nebyl jsem se sentou v kině
když dala mi předloni na vánoce dva lístky
kterým platnost vypršela právě v den mé nostalgické čistky

stroj

máš mě za stroj - jsem vystrojen
penisem - jsem falickým přístrojem
přesto nemusíš zvedat plastový prkýnko
už mohla bys vědět že močím vsedě

becky

opustil jsem becky
necítila city
odpustil jsem becky
ze sin city
že píchala se všemi prevíty
že si píchala mou buchnou pervitin

hotel savoy

zapíjíme víkend ty vole
kolena se hladí u kolen
všechno to bliká všechno co září
listujem ve vzpomínkovým kalendáři
mám na mysli ty nesmysly co dělali jsme když byli jsme mladí
kličkujem kolem horké kaše
vyprávíme si příběhy který už snad ani nejsou naše 
a komu to vadí když máme se rádi?
známe předem vyřčený věty máme předimenzovaný světy
a taky chuť se opít
tajíme před sebou že máme partnery a partnerky
nebo že jsme kdy nějaký měli
a to je celý
a ty
kouříš svý sparty
ale jak ty
no tak já taky
rozfoukám popel
přes prázdný hotel
savoy

nechci zabít anděla

/ weblog

seru na drogy

seru na drogy
protože jsou pro polobohy
seru na drogy
utíkaj a nemaj nohy

co děláš? proč šeptáš? mono?
na co se mě ještě zeptáš? je to ono? stereo?

máš nebo nemáš?
a dáš nebo nedáš?

seru na drogy
protože jsou pro polobohy
seru na drogy
když kurva nejsou dobrý

odcházíš z pokoje

odcházíš z pokoje žádný zbytečný kecy bereš si věci oblečení co tvoje je
i to co tvoje není bereš mi povlečení pošlu tě na léčení ty píčo

už nešukám

už nešukám
je koho není proč
mohl bych mít kluka i holku
trojku i dvojku
v rock café je slet muzikantů a kamarádů muzikantů
kamarádek muzikantů a muzikantek
několik pravých leseb a falešných buzerantů
falešných leseb a pravých buzerantů
stejně se zabiju dřív než mě zabije některá z vražedných hrozeb
připadám si jak plešatá zpěvačka při recidivě rakoviny
mající život zaražený jak hřebík
hluboko v noze

a <-> ž

až propiju se mládím
až prožiju své mládí
zeptám se magdy máří
zda dožiju se stáří

mononoke shu II

z těch her co hrajeme jde strach
mezi námi noc mezi námi den
kdo z nás dvou je vrah kdo jen esencí do sna?
shu pověz - jak se tohle všechno vlastně pozná

mononoke shu III /nechci zabít anděla/

bylo to divný období
spíš divnodobí smrti než divnodobí života
každá zpráva od ní začínala slovem nechci

nechtěla odejít - přesto odešla
nechtěla se ztratit přesto se ztratila
nechtěla se vrátit přesto se vrátila
nechtěla mě najít a přesto mě našla

nechtěla se najít protože se nikdy nehledala
když měla náladu vyšňupala lajnu dlouhou jak berlínská zeď
když měla náladu chtěla žít na život a na smrt tady a teď

nechci se bavit o lásce
nechci se bavit
nechci hrát náhradu za někoho koho jsi nesbalil
nebo neumíš sbalit

dlouze umírala přesto žila dál
imaginovala virtuální obrazce a toužila po lásce ze stavebnic lega
hypericum perforatum jí uvěznilo v usměvavé masce vlastního ega

nechci se nechat trávit a otrávit
nechci se trápit
nechci abys mi lhal
nechci abys mi psal abys existoval

bál jsem se vejít do jejího holobytu a ona hned psala mi
že bydlí v protiatonovém krytu
a že si prý píšu život jak iňarritu

chtěl jsem jí koupit pivo ona nepila
chtěl jsem jí změnit život - nechtěla
chtěl jsem jí nechat být - chvíli nebyla
jenže jak chceš vole zabít anděla?

luno

pro trochu rozruchu na pražské scéně
nazvracím emě brabcové do rozcuchu
ze mě vyplaví se sémě - skončí jí na uchu
ze které země luno je já fakt nemám potuchu

4:16

je leden
je den
je noc
je moc hodin na to jít spát
příliš málo na to do nového roku vstát
jednoduše vzato - stojí to ještě vůbec po těch letech za to?

ptákodračí prostor 

lori okapi zrušila virtuální světy
všechny ty internety
a přitom tušila
že jí její přátelé nebudou scházet
vždyť nemá přátelé 

žije pro mžitky před očima
má kruhy pod očima
zná zbytky okamžiků
co zmizí v okamžiku
jak kapky na těle

táhne jí na nebe
má chlupatý dásně
ptáka před pusou
co má piercing na křídlech
a umí létat rychlostí zvuku 

v jejím obýváku
je krásně
v jejím obýváku
je prostor ptákodraků
i bez facebooku 

tabula rasa 

tisíc jehel tísně se zabodlo do mé sevřené pěsti
to bál jsem se vlastního neštěstí
co pokaždé zamrzí více než cizí
a trvá déle než ty jizvy zmizí

bojím se nezkusit  zkusit se podusit
například bojím se tisíc jehel spolykat
nenaříkat nic přitom neříkat
bojím se zvykat si nezvykat
ten strach z nostalgických krabic
ve kterých mám schovaná svá bývalá já
tvrdící že mám v životě navíc
mě pokouší a je vůbec nejhorší

doufám že celá má minulost byla jen hra
a pokud krabice zahodím
že se zas znovu narodím
z čerstvého masa a budu tabula rasa

první zákazník 

lekl jsem se
když můj první zákazník stáhl své okénko
klekl jsem si
když můj první zákazník spustil své hovénko

léto deset 

pokryl jsem exkrementy podobiznu senty
snesl jí výkaly na víčka
tak jako slepička vajíčka
po okrajích jsem portrét srovnal
a nechal odkapávat
všechna hovna

vajgl v kolejišti

sbírám protézy cigaret a stavím z nich nový světy
vážky poletují smíchovským nádražím
srážky letního bezčasí na můj ksicht naráží
to máme dneska předčasí asi shrnu svou pokožku a postavím se
tam někam do rožku

stojím tak dospělý tisknu se ke zdi
pozoruju vlaky jak kolem mě jezdí
konečně našel jsem co tady hledám
a to co našel jsem už nikomu nedám

stojím v dešti na smíchovské budapešti
poslouchám taky jak sirény piští
konečně našel jsem co tady hledám
a to co našel jsem už nikomu nedám

vajgl v kolejišti

magie II

noční praha nikdy nebyla tak pražská a noční jako včera
celý den dnes nemohu dospat do večera
a přeji si přeji
aby dnes i zítra bylo včera

magie III

magie se tváří černě
exuje gin nutí mě k sexu
je plna kovu a toxických látek
je ráno sobota a augustin pátek

augustin pátek XIV /mišuge duhová/

a bude něco zítra když bude něco dnes?
zeptala se augustina než nechala se svést
než nechala se vést noční boleslaví
byla mladá a au dneska vole slaví

mišuge duhová v hadrech po babičce
mišuge duhová s motýlky na kličce
má pana klička jak klíče kolem krku
a au je v píče když myš dělá vrků

v okamžiku kdy každá končí pít
ona teprve začíná žít a lít
k ránu už sere na svěrače - od toho má stěrače
totiž augustina sběrače

ten zatím tupě po účku zírá v tlupě
krůček po krůčku hledá dominanci ve svý grupě
žižkovskej johnny depp je na výletě za černíkem
má černý oči jak kdyby byl pandou pirátem nebo aspoň kominíkem

s bandou - kouzelníkem černíkem a kormidelníkem petrem pláteníkem
se baví - ale augustin chce jako každej vyhrát duhovej balík
nejradši by mišuge vysvlík - do její duhy se navlík
ohryzal jí kozičky do dlaní a k tomu půjčil si je domů na hraní před spaním

v disharmonii schwarzprioru
předkožkou pohybuje
jako vždycky mechanicky
nahoru a dolů

mišuge duhová má mokrý vlasy - asi od zvratků
augustin pátků by rád olízl mišuge poblitou patku
aby zjistil co pila k večeři na co ji pozve k snídani
ale radši si šel na hajzl vyhonit protože dost bylo čekání

na bílé dlaždičky stříká své děti
ty bílé dlaždičky jdou jim k pleti
au setře je toaletním papírem na znamení konce lovu
ale za chvíli už si honí znovu a znovu

v disharmonii schwarzprioru
předkožkou pohybuje
jako vždycky mechanicky
nahoru a dolů

mišuge dráždí ho líbá se s každým
mišuge vraždí ho vraždí a vraždí
a au by ji chtěl líbat na víčka
aby byla jeho duhová kulička

co půllitry převrací
pak do nich nazvrací
a z bible co ukradla na blešáku 
aby si udělala filtry

na cestě z E47 {bonus text}

na cestě do nikam chlastám už šestnáct dní v kuse
a každou noc polykám zvratky svý v puse
kam s tím mám zajít?
a čím to zapít?
mám se snad zabít?

sbalil jsem zednářku na svou zeď nářku
zabil jsem přetvářku vydávajíc se za sebe
tu lhářku pravdu jsem svým ptákem bičoval
a šukal s tebou - jinou však miloval

šu měl bych se asi najít nebo definitivně ztratit
anebo bych mohl úplně na začátek všeho všechno vrátit
nejprve však musím svůj dnešní účet splatit
nechávám na baru na litr dýško i když do konce tejdne s prachama asi nevyjdu
jedno vím ale zcela jistě - do E47 už nikdy nepřijdu

podzim {bonus text}

sedávaly na lavičkách po celou zimu
ty páry cihliček v rukavičkách
místo aby na jaře když city kvetou
sedávaly na lavičkách

sedávali na lavičkách po celé léto
zoufalí zedníci bez rukavic
dávali loňskému mrazu za vinu
že už dnes nemají nic

po mírném časovém skoku
je podzim budoucího roku
zedníci si proměnili cihly
ani netušíte kolikrát to za ten rok stihli

záříjen {bonus text}

ach bože dej mi znamení
jsem zvědav zda cestu do pekla
budeš dál dláždit mi kamením
a zvát nechávat plát pohádkové plameny
budeš dál nutit mne dělat si zářezy na pravém rameni
i zápěstí

ach bože dej mi znamení
zda tohle je cesta ke štěstí 
ke spasení

a že chceš mě trestat
že si nevzpomínám
kolika dal jsem kurvám?

to měl jsi mi raději ptáka urvat!
což by byla jediná záruka
že bych u vedlejší brány zaťukal

dnes neměl bych pachuť zrady 
a ty neptal ses mě teď a tady
zda pamatuju si každou kterou jsem za říjen ošukal

v pět ráno je čas {bonus text}

nic se neděje
zkoušíš možnosti manželství se sociální sítí
naděje
dochází ti fet taky winstonovo pití

zkoušíš navázat kontakty
koušeš si ret
chceš viry chytit
zkoušíš něco cítit

tvá hraná strana je předem daná
ta správná strana je samohana
samohraná
samohana

jsi zamilovaná
jako nikdy předtím
jsi zavirovaná
a já to z tebe cítím

odcházíš do vagónu
abys přestala se klepat
abys přišla o vagínu
u žižkovskýho johnnyho deppa

topíš se v nanuku
topíš se v toku dat
chlapům jdeš na ruku
a máš to ráda

ujíždíš na drogách
o důvod víc se bát
chlapům jdeš po nohách
když kryješ si záda

obcházíš dál národní
step by step
semenem tě zavodní
jen žižkovský džoník depp

co nechává si do huby močit
chce abys mu umožnila cítit se líp
tak nechává si zavázat oči
chce aby deepthroating byl opravdu deep

platí ti že mu do huby prdíš
platí ti za to jak smrdíš
ty mu hříchy odpouštíš
ventily pomalu upouštíš

když pán má hubu od hoven
posnídá kaviár
když sní svůj hnědý sen
ty plaveš jak gaviál

zobákem narážíš do sraček kolem
on prstama proráží ti kundu pod stolem
objednává další rundu abys byla pod stolem
tam kde máš kundu a svou poblitou bundu

zobákem narážíš do sraček kolem
on prstama proráží ti kundu pod stolem
je jako golem a z tebe to jde horem i dolem
vole!

johnny se snaží
ptáka vráží
hluboko do hloubky
daleko za zoubky

ty se snažíš
on je v ráži
ty se dávíš
on naráží

otevřel ti otvory
mezi žebry pokory
součást jeho povahy
je přežrat se odvahy

bez možnosti opravy
nedočkáš se popravy
všechny ty tvé otravy
jsou součást jeho potravy

omlouváš sebe sama že nejsi sama nahá
že se v pátek podobně svléká celá praha
omlouváš sebe sama že za to že je ti k zblití
nemůže samohana ale to vyjebaný pití

jsi dáma
jsi pam sc na poušti
jsi sama
a vanu napouštíš

už jenom hodit fén
už jenom vylézt ven
ze záchodu ve vagónu
a dostat se nějak domů

v pět ráno máš v domě zhasnuto
v hlavě prázdno
v pět ráno
slova váznou

naděje však jak louče svítí
poučena z předchozích nezdarů
sejdeš se s johnnym příště zas na baru
a on objedná ti něco k pití - je čas!

příběh přiběh

/ weblog

ztracen v zatracení /příběh přiběh/
 

ztracen v zatracení

tam kde kolem točí bůh

tam kde kolem mě nic není

a už vůbec ne vzduch

příběh přiběh

zase se mnou vyběh

zase se mnou zamet

pod pavučinu planet

příběh přiběh

dneska měl na spěch

příliš se nezdržel

a zborcená židle půl metru pod mými nohami už ani tolik nevrže

ztracen v zatracení

tam kde lasem točí bůh

tam kde já jsem nic není

a už vůbec ne vzduch

0711

tvůj příběh
 

ležíme na hrobě neznámého vojína

ležíme na hrobě ve zlé umrlé době

ležíme v sobě na sobě - sotva se známe - nic nemáme na sobě

sníme co smíme - jíme jen nahý oběd

v celé své kráse mě poprvé objímá

ten příběh od krve kterým se dojímáš

tvůj příběh plný všech přítulných paní co platí je potulní páni

tvůj příběh o jelenech zmatených laní jimž lovci těch laní se klaní

tvůj příběh je příběhem magie

nic jej nepřebije

tvůj příběh je příběhem magie

možná mě zabije

ležíme na hrobě nad námi hvizd ptáků 

ve společném stínu pod nebem plným mraků

dál bažíme po ctnostech jeleních draků

o laně co uvíznou v lánu makovic se snažíme o to víc

a ač nebylo to v plánu chceme si líznout láku z těch máků

uvíznout ve společném stínu na vteřinu 

chceme ve spojených dlaních zastavit čas

sevřením zlámat mu ručičky nožičky vaz

tvůj příběh je příběhem magie

nic jej nepřebije

tvůj příběh je příběhem magie

možná mě zabije

běžíme po kostech lidských vraků při splínu náhrobních paneláků

skáčeme po mostech z mostu pláčeme pro povzdech - hostům pod námi

vkládám led na ret - pán žádá dámy aby hrami bouře vzešla z kouře

boříme hrady z platebních karet - kouříme mnoho cigaret

z vlasů ti svítí modrošedé kvítí

má stejnou barvu jak tvoje oči - je bledé

je jak tvoje oči co vždycky mě chytí

a do mých skočí - vím tím vším příběh skončí

tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

0711

prší prší prší

mraky jsou sluneční clony

nejtemnější z nich je má záclona

co chrání chrám atona

celé dny dívám se přes záclony

a teprve dnes se jim daří

déšť uvařit

0711

lego

stavím si lásku jako stavebnici

přesně podle návodu na krabici

manuál radí jak kostičky k sobě dát

máme se rádi - totiž mám se rád

0711

berlýn pank

/ weblog

haiku na majku

celý je to v cajku

už mám dost lajků 

na virtuální kazajku 

celý je to v cajku 

už mám dost lajků 

na virtuální kazajku 

mám tolik friendů 

že ani nevím kolik 

každej zná bendu 

augustin pátek je jeho žolík 

a nikdo neví 

kdo se za tím vším vůbec skrývá 

a nikdy nevíš 

kdy se na tebe dívám 

0611

berlýn pank 

naleštěné poklady vitríny chlouby a pýchy

ulice plné jsou obdobných plavidel u obrubníků od chodníků 

s kanystrem benzínu kluci a holky zapálí i vaše hříchy 

celé to smetí 

ulice plné jsou obdobných dětí bez pravidel 

podobných ochotníků 

ulice pro nás ne pro čtyřkolky! 

a protože lidé jste plně automatičtí 

pořádaj‘ pro vás dnes kluci a holky 

ohnivý raut

na kapotě lexusu vaše duše vzplanou v tom luxusu

a svět se více polidští

au!

a třeba o tom napíše i hnnh pro vice

jen jestli to není příliš heiss pro vice

0611

fatih özgürlük

dokonalejší než kdy jindy

čím dál více se sám sobě podobám

luciáš f. svoboda aka fatih özgürlük

s vlastním hovnem - ach ta podoba!

0611

godware

reinstaluj mě!

přehraj mi godware!

přehraj mi godware!

identifikuj mě!

skonči ten horor!

skonči ten hovor!

0611

pur for sure

strasse am ende der welt

dort masse die dich in unfreiheit hält

bullen bänkern alle diesen vollidioten

die lebenlang erfüllen nur die eu-quoten

pur for sure

die alle lassen der spree-ufer senken

aus köpi leute

nur kopien von leute

die können gut lenken

hass hass hass

bänkern presentieren sich wie eine elitäre rasse

weiss du was

was akzeptiert die masse

ist ja nimmer die klasse

0611

průzory záře /sáře/

zapálená cigareta končí žárem popelníku

a já s chutí oběsím se na petrovo nátělníku

0611

poděkování

jen básník noci

zvítězil

nyní poděkujme

vítězi

0611

/ weblog