fantazie žije! TO VYCEJTÍŠ JSOU VĚCI KTERÝ BUĎ CEJTÍŠ NEBO NECEJTÍŠ A KDYŽ JE NECEJTÍŠ TAK O NICH VEDEŠ BLBÝ KECY děti dozpívaly jsme naivní táhne nám ke třiceti tak naivní jak jen mohou být dospívající děti NENÁVIDIM OCHUCENÝ SLIMKY STARÝ SIMKY A NOVÝ LIDI eurodrogy lucky strike jsou pro vítěze - vstávej lůzo poražená řikáš tomu krajní meze když jsi v hovnech po kolena kdo si počká ten se dočká - brodění se sračkama žijem přece obklopeni jen zdravejma značkama přestala nám chutnát retka – přesto dál kouříme hoří eurocigaretka – tak málo se bouříme se vší vážností si myslíme při chuti na cigára že náš problém vyřeší nějaká toxická exotická pára na rety přikládáme elektronický biocigarety a protože nás někdo za nos vodí - myslíme si že neškodí není nikdo kdo by nás varoval - i kdyby byl stejně si nikdy nečtem manuál hnijeme zaživa kouříme eurocigarety - pijeme europivo bereme eurodrogy žijeme euroživot planeta éček paleta šméček máme šmakulády za svý věrný kamarády nejlepší jsou ty který maj svý složení vepsaný černý na červenym podkladu ty který ukrývaj co nejvíc všech těch chemickejch pokladů nechutná nám příroda přijde nám nepřirozená tráva málo zelená tak přidáme barviva když náhodou budem marod vyřeší to zentiva jsme přece ten velkej českej národ hlavně že každej druhej z nás má nádor hlavně že je zakázáno mít vlastní názor je nad náma dozor – dej si pozor! hnijeme zaživa kouříme eurocigarety - pijeme europivo bereme eurodrogy žijeme euroživot pijeme europiva stáčený z eurosudů míchaný z euroreceptů složený z eurosurovin – nebuď bláhový ty samý sračky se dějou i u vín nikdo se nic nedoví protože dav je jen stádo krav a volů u všech potravin dál jdou ceny nahoru kvalita dolů kdyby ses ptal zda zůstává weed gé za dvěstěpade tak ani ten neni jak dřív - kamaráde když sedíš u piva už necejtíš trávu ale hnojiva a nechtěj vědět co cejtíš u koxu – necejtíš nic - jen to ti chci říct kouříme hnojiva máme pak hlas jak joe cocker trávíme plasty místo krve nám koluje cukr po kterym jsme šťastný jak šáša krusty hnijeme zaživa kouříme eurocigarety - pijeme europivo bereme eurodrogy žijeme euroživot ŽIJU ROMÁN DO KTERÝHO NEPATŘIM the end is near jednou po výdechu nepřijde nádech čtu pořád dokola ten nápis na zdech že konec se blíží the end is near mně sotva odrostlo chmýří narostl knír konec se blíží the end is near po náhlé válce už nepřijde mír jednou po výbuchu nepřijde nádech MUSÍM ZLEPŠIT VZTAH SAMA SE SEBOU dnes v noci dnes v noci o půlnoci jsem se svlékl ze své vlastní kůže setřásl vnitřnosti kosti zbytky přirozenosti - za vteřinu spatřil jsem sám sebe spát v těle muže to když jsem se lekl svého vlastního stínu PROČ NEMLUVÍŠ PROČ NEHULÍŠ? SEŠ V POŘÁDKU? MŮŽEM TO PROTÁHNOUT? MŮŽU SI POTÁHNOUT? fantazie žije! přestala koxovat pražský placebo za dva litry nebere přestala hulit po hnojivách vždycky hrozně přibere přestala poslouchat berlínský techno protože jí připomínalo všechno to všechno co přestála co přestala přestala kouřit - protože chce kouřit tabák ne hnůj přestala pít - protože europiva jsou fuj přestala jíst separáty a vodou křehčený maso přestala jít s masou založila nový světy - přestala číst internety zahodila všechno čím byla přesto se neuzdravila a to bože nechala si vytetovat tvou tvář na ruku hned vedle loga svýho oblíbenýho nanuku což je mrož ne zatim neni uplně naruby dál vymetá posh kluby tam ale nešňupe z prkýnek sníh ani neředí ředěný líh už se nebaví tak jako dřív kdy čekala až na ni někdo od baru kýv - - ne zatim neni uplně naruby dál vymetá posh kluby už ale neni čubka co strká čůráky do huby ptáka neměla v rukách snad století už dávno nebyla lepkavá od dětí na svý píče má ceduli zákaz vjezdu naposled ji sundala minulej pátek na záchodcích na újezdu s ní augustin pátek už ani tam ale neměla orgastický křeče velká holka - když si šňupne piko už dávno neproteče minulosti neuteče přesto zahodila všechno čím byla přesto se neuzdravila - plán nevyšel aspoň že pořád masturbuje v kleče hele vole dělej že si tohle neslyšel že si tohle nikdy nečet dál žije na bázi střídání fází probdělý noci - prospaný dny provinilý pocity berou místo pro city citová vyprahlost až na kost nevadí jí manická vadí jí ultrarapidní cyklování a smíšený fáze nevadí jí že je blázen vadí jí že se cítí jak blázen že nepatří na zem má velikášský bludy mentorský sklony má fragilní ego co se bortí jak lego sexuální život nemá je sexuálně němá promiskuitní bývá na záchodcích v klubech ale už spíš jen ve vzpomínkách ve vyprávěních vlastně je dnes klidná jak laň za nový začátek zvláštní to daň polehává po pokoji celý dny se nehne z místa v triku kill your idol přebývá v pozici ježíše krista tupě zírá do stropu čekajíc na potopu nebo aspoň na dítě z trainspottingu jak blázen hází pořád ručníky do ringu že nevyhrála v bingu zahodila všechno čím byla přesto se neuzdravila necítí nic neví jak to má lidem kolem sebe říct jak utýct na stranu druhou zas tolik lidí kolem sebe nemá je sociálně němá taky moc neutrácí nemá práci neumí plnit zakázky neumí plnit závazky už ani nenosí podvazky nezvrací od tý doby co nepije od tý doby co nelije jí přijde že nežije při depresích pěstuje poraženecký nálady je obsesivní pak se zamyká na tři západy je arogantní narcistní pohrdavá elitářská feministka vyžaduje zvláštní výhody verbální teroristka co chce z každý situace mít alespoň tři východy nemůže chodit sama nakupovat protože se neumí sama rozhodovat ale zase má tendence všechno a všechny obodovat baví se ale jen s lidmi nad sedm z deseti ti pod jí příliš nesedí a vlastně ani těm nad do očí právě nehledí většinu času se diví co všechno neví ti lidi nenávidí lidský pot ipod a celý svůj život celý svůj život marně hledá svůj g bod točí se v začarovaný spirále je lhostejná ke kritice i ke chvále je permanentně pitvaná jak na sále uniká do fantazie kde neustále žije tam ji možná okolní svět - nezabije JSME GENERACE DĚTÍ CO NEBOJÍ SE SMRTI - KDYŽ JEDY DRTÍ jet na výlet /piková dáma/ léto zpět si se mnou chtěla žít a zemřít tvrdilas jak nenávidíš fet chlastalas první ligu vim chlast se jinak měří než koxem se sjet než jet na výlet ty pořád jak mi věříš že mám na to srát nemám to brát mám skončit svůj svět vzít prachy z banku vybrat tu banku hned tady a teď dneska potkávám pikem zkřivený ksichty jak vracej se domů z ranní šichty a jasně že jsi mezi nima i ty piková dáma igelitkou cinká - nespinká když spinkáš piková dáma - černá oční linka - noční linka slibovali jsme si tolik výletů že bychom projeli planetu dvakrát tam a zpět tolik citových poplachů - proplachů pocitových náletů celou paletu slibovali jsme si že spolu skončíme svět až včera jsme konečně jeli na výlet piková dáma a já a stálo to za hovno - na ja ale třeba to jednou půjde vzít zpátky než se to posralo kdy budem dál věřit na pohádky a dělat že se nic nestalo tak třeba příště se vrátíme na loňský hřiště piková dáma igelitkou cinká piková dáma - černá oční linka - noční linka / CHÁPEŠ TO MOJI RODIČE SI KOUPILI MÝHO BRATRA VE ZVERIMEXU // JÁ JSEM DOSTALA SÉGRU Z ÚTULKU / TAKY SI NEMÁŠ S KYM POVÍDAT? // TAKY TI DĚTSTVÍ ZABILO KAMARÁDY? blázen a blázen budem-li pít utopím se v tvých duhových očích budeš-li chtít nauč mě plavat – prosím budem-li pít večerem pootočím vrány ráno kruhy nosí pod očima z ranní rosy když lidi budou vstávat do žižkovskýho svítání budem se v tom učit plavat to přitom neumíme žít ani budem-li pít ukážeš mi svoje dětský fotky já zjistim že máš místo očí pořád stejnou duhu /jenom jiný vlasy/ budem-li pít další decák vodky odjistim asi tvou černočernou stuhu z šatů je tělo je kůže je bazén jezdec na mdma jezdkyně na piku jsme blázen a blázen vězni okamžiku PROŠEL KOLEM NÁS JAKOBY BYL JEDNÍM Z NÁS PROPRŠEL A NIKDO HO NEVIDĚL NIKDO NESLYŠEL TEN JEHO HLAS NIKDO SE NESTYDĚL NIKDO HO NENÁVIDĚL NIKDO NECÍTIL JEHO JAS BŮH JE ČAS BŮH JDE VČAS včela včera píchla mě včela do polštáře palce - vyčerpá se - usne včelích těl mám kolem sebe tisíce jejich medem se mažu už přes dva měsíce v bytě mám jenom sklenice plné žihadel a těl včel - až žralokům zase dorostou zuby snad jim to pomůže ve válce proti lidem – včely namáčené v terpentýnu – žraločí zuby - žihadla zatavená v platech ibalginu NEJSEM SLEPIČKA NESNÁŠIM VAJÍČKA moc her máme mezi sebou rozehranejch moc her na to abychom byli normální na to co je normální ser fuck the system - neměň chování máme mezi sebou rozehranejch moc her fascinuje nás ta moc her fascinuje nás faleš a lež a oba máme rádi the clash máme mezi sebou rozehranejch moc her že si nepamatujeme pravidla ani jedný ale víme že platí že platí ten kdo objedná poslední gin und wenn ich am boden bin tak mě prosim tě zvedni JE OVLÁDÁNÁ FREUDOVO PTÁČKAMA GENERACE DĚTÍ S TOXICKEJMA HRAČKAMA všude se skrývají potulný píči když je vidim mám chuť je zničit oloupat je - vysát jak liči klín v klíně jim vztyčit všude se skrývají potulný píči podpatky klamou je jim pod patnáct zasekaný jak hřebíky maj v rovnátkách chlupy chlapy nad třicet už pouštěj chlupy zuby se lámou jak stromy ve větru jak šňupou smetí žižkovský děti nenávidim to co vidim to co vidim nenávidim když je vidim mám chuť je zničit oloupat je - vysát jak liči klín v klíně jim vztyčit všude se skrývají potulný píči 11. ZÁŘÍ VYCHÁZÍ V ELEKTRONICKÝ PODOBĚ SBÍRKA S PRACOVNÍM NÁZVEM ‚JSEM NA RANDE S HOLKOU PODLE KTERÝ JSOU VŠECHNY OSTŘÍHANÝ‘ STAY TUNED / LFS augustin pátek XX řekni au - au řekni au – au řekni gu - gu gusta gusta augustin pátek se už dávno nepřihlásil na líbko a ajsko - pořád ale svý ego túruje na maximální výkon – útočí na high score – na klíně má mlíko - sbírá pokémony na facebooku - tam nikdy nevěř jeho klikům hloupá holko hloupej kluku au už zapomněl svý heslo od nyxu aktuálně totiž gusta uvízl v rage komiksu – me gusta se mu tuze líbí – au prokrastinuje a neumí dodržet to co slíbí – ztrácí kredit u žen pražský scény – no co jsou to pořád jen ženy – ale dneska už by se měl nějaký ozvat na nějakou párty se pozvat jinak mu klesnou jeho akcie cenný a na burze bude nahrazen jinými jmény – a tak vyráží ven hned jak se končí den a začíná noc kdy tmy je moc ne že by se dělo něco co by sedělo na rámcový příběh o dvou lidech ale řikejme tý píče píča x píča x nezná píču z hoven a přitom bydlí v domě na kraji města píča x žije v café v lese píča x fotí na nikon píča x používá instagram píča x jezdí na longboardu a pije club maté nikdo neví jestli píča x ví kdo vymyslel lsd ne že by se dělo něco co by sedělo na rámcový příběh o dvou lidech ale píča x je v café v lese kde pije maté - augustin pátek přichází zmaten ptá se píči jestli nemá nějakej kox že by jeho nos rád thajskej box – otvíraj od hajzlu víko ona vytahuje svůj bazarovej nikon další fotka do bizarní sbírky další lajna jde do druhý dírky a ta tajná co sis ulila chci abys ji tu způlila – bankovkou do roličky složenou mizející gram za gramem pak u stolu spokojeně proženenou instagramem vedle sedí vráťa z plastiků au s píčou hulí zbytek plastiku - po chvíli píča x zakvílí prej co to au poslouchá za hudbu – to neznáš? píča z hoven - a píča x padá na hubu - po dalšim nájezdu se hrabe z hoven ven - na stole nechává nedopitý maté a opouští café zběsilým freeridem - při dojezdu pravděpodobně strčí hlavu do igelitky a chcípne a nikdo se nikdy nedoví jestli píča x ví kdo vymyslel lsd augustin pátek si s píčou x dopřál masáž thajskou až mu spustila rajskou – nyní se ocitá na pomezí vinohrad a žižkova a začíná odznova kreslit svý stripy – tak mocný že si posereš slipy – au je nemocný a umění instantně milovat vypiloval ten krypl tak že nemůžeš litovat když se s nim spustíš ale málokoho k sobě dnes pustí – už poznal svojí cenu a podle ní si i vybírá ženu ve svym baru dělá parties pro pár teens co jsou forever alone – obvykle jim dává do pití jed - not bad – dneska ale nemá směnu takže jinde hledá ženu a dává si čáru v kuchyňce jinýho žižkovskýho baru z prdele mu rostou dredy pod žaludem má dva vředy a ty co se kouřit mu nestydíš nedělej že tohle celý nevidíš – křičí přes maják z panáků ve tři ráno augustin pátek na nějakou nezletilou ruskou zrzku děvku co si odskočila na toaletu za bílou legrací a zaplatila za ní negrovi felací pátek zůstal nespokojen pátek zůstal neukojen - míří tak v pátek na dostupnější zónu - jede padesátdevítkou do vagónu – tam je jeho móda pěstovat němectví víc jak česká soda celou cestou má chuť vrazit facku dvěma ožralejm frackům náckům – jeho život je ale mírová míse zvláště když poslouchá yo-landi vi$$er – tak si nácku oko vyser - au jen v sobě nadává a pak sobě nadává že za hajlování nepadl trest ale dnes chce přece někoho svést – gusta - víš jak představa zlomenýho nosu není zas až tak hustá vypínač na lidi vypínač na zvuky hodil by se do ruky - ti nezvaní hosti vyvedli au z koncentrovanosti ze stavu dokonalosti teď myslí na hlouposti – stydký kosti z minulosti a vůbec na sobě znát nedává že hledá ženu která dnes něhu svých břehů rozdává - dělá přesně to co nemá - propadá se do myšlenků - gusta není schopen jedinou myšlenku zplodit – no a jak pak chcete děti plodit kolik už takovejch ve vagónu bylo za jeho život – laura ta s koženou bundou ta s propíchlou kundou nebo ta který dal svý pankový triko nebo ta co ho pozvala na kox a nebo ta co pro něj půlila piko - kolik jich už takovejch bylo za jeho život – ta co se pak poblila a pochcala v herně o ulici dál ta co mu opřena o výlohu sála aby mu stál ta která hned ráno odlítala do londýna nebo ta blondýna co vypadala jak jimova pamela a nebo ta která vydrobila gustova posledního camela - kolik už takovejch bylo za jeho život – ty dvě který si pak odvez domů znásilnil a o prachy obral k tomu ta za kterou platil na baru éčkama ta s pigmentovejma tečkama na levym rameni ta o který si myslel že je božím znamením nebo ta malá holka z oděsy a nebo ta která au svým vzhledem vždycky tak vyděsí - že s ní spal už přitom z hlavy raději dávno vytěsnil - kolik už takovejch bylo za jeho život asi je na čase aby si augustin pátek uřízl ptáka a koule aby se mu už nikdy nezhmotnila ta boule tam dole – vole napáchal si tolik hříchů že teď uříznu tu tvojí pýchu – šmik šmik tak jsem zvyk – la la la - už znáte příběh jak jsem s augustinem vyběh – la la la – když otvíraj mi otvory říkají mi lori – la la la – lori okapiová – jsem svá - bývala jsem augustin tak snad mi bůh odpustí ZKUS TMU ROZSVÍTIT – SVĚTLO ZHASNOUT ÚŽAS ZACHYTIT – ZKUS UŽASNOUT

fantazie žije!

TO VYCEJTÍŠ
JSOU VĚCI KTERÝ BUĎ CEJTÍŠ NEBO NECEJTÍŠ
A KDYŽ JE NECEJTÍŠ TAK O NICH VEDEŠ BLBÝ KECY

děti dozpívaly

jsme naivní
táhne nám ke třiceti
tak naivní
jak jen mohou být dospívající děti

NENÁVIDIM OCHUCENÝ SLIMKY STARÝ SIMKY A NOVÝ LIDI

eurodrogy

lucky strike jsou pro vítěze - vstávej lůzo poražená
řikáš tomu krajní meze když jsi v hovnech po kolena
kdo si počká ten se dočká - brodění se sračkama
žijem přece obklopeni jen zdravejma značkama

přestala nám chutnát retka – přesto dál kouříme
hoří eurocigaretka – tak málo se bouříme
se vší vážností si myslíme při chuti na cigára
že náš problém vyřeší nějaká toxická exotická pára

na rety přikládáme elektronický biocigarety
a protože nás někdo za nos vodí - myslíme si že neškodí
není nikdo kdo by nás varoval - i kdyby byl
stejně si nikdy nečtem manuál

hnijeme zaživa
kouříme eurocigarety - pijeme europivo
bereme eurodrogy
žijeme euroživot

planeta éček paleta šméček
máme šmakulády za svý věrný kamarády
nejlepší jsou ty který maj svý složení vepsaný černý na červenym podkladu ty který ukrývaj co nejvíc všech těch chemickejch pokladů

nechutná nám příroda přijde nám nepřirozená
tráva málo zelená tak přidáme barviva
když náhodou budem marod
vyřeší to zentiva

jsme přece ten velkej českej národ
hlavně že každej druhej z nás má nádor
hlavně že je zakázáno mít vlastní názor
je nad náma dozor – dej si pozor!

hnijeme zaživa
kouříme eurocigarety - pijeme europivo
bereme eurodrogy
žijeme euroživot

pijeme europiva stáčený z eurosudů míchaný z euroreceptů složený z eurosurovin – nebuď bláhový ty samý sračky se dějou i u vín
nikdo se nic nedoví protože dav je jen stádo krav a volů
u všech potravin dál jdou ceny nahoru kvalita dolů

kdyby ses ptal zda zůstává weed gé za dvěstěpade
tak ani ten neni jak dřív - kamaráde
když sedíš u piva už necejtíš trávu ale hnojiva
a nechtěj vědět co cejtíš u koxu – necejtíš nic - jen to ti chci říct

kouříme hnojiva máme pak hlas jak joe cocker
trávíme plasty
místo krve nám koluje cukr
po kterym jsme šťastný jak šáša krusty

hnijeme zaživa
kouříme eurocigarety - pijeme europivo
bereme eurodrogy
žijeme euroživot

ŽIJU ROMÁN DO KTERÝHO NEPATŘIM

the end is near

jednou po výdechu
nepřijde nádech
čtu pořád dokola
ten nápis na zdech

že konec se blíží
the end is near
mně sotva odrostlo chmýří
narostl knír

konec se blíží
the end is near
po náhlé válce
už nepřijde mír

jednou po výbuchu
nepřijde nádech

MUSÍM ZLEPŠIT VZTAH SAMA SE SEBOU

dnes v noci

dnes v noci o půlnoci jsem se svlékl ze své vlastní kůže
setřásl vnitřnosti kosti zbytky přirozenosti - za vteřinu
spatřil jsem sám sebe spát v těle muže
to když jsem se lekl svého vlastního stínu

PROČ NEMLUVÍŠ PROČ NEHULÍŠ? SEŠ V POŘÁDKU?
MŮŽEM TO PROTÁHNOUT? MŮŽU SI POTÁHNOUT?

fantazie žije!

přestala koxovat pražský placebo za dva litry nebere
přestala hulit po hnojivách vždycky hrozně přibere
přestala poslouchat berlínský techno
protože jí připomínalo všechno to všechno
co přestála co přestala

přestala kouřit - protože chce kouřit tabák ne hnůj
přestala pít - protože europiva jsou fuj
přestala jíst separáty a vodou křehčený maso
přestala jít s masou
založila nový světy - přestala číst internety

zahodila všechno čím byla
přesto se neuzdravila
a to bože nechala si vytetovat tvou tvář na ruku
hned vedle loga svýho oblíbenýho nanuku
což je mrož

ne zatim neni uplně naruby
dál vymetá posh kluby
tam ale nešňupe z prkýnek sníh ani neředí ředěný líh
už se nebaví tak jako dřív
kdy čekala až na ni někdo od baru kýv -

- ne zatim neni uplně naruby
dál vymetá posh kluby
už ale neni čubka co strká čůráky do huby
ptáka neměla v rukách snad století
už dávno nebyla lepkavá od dětí

na svý píče má ceduli zákaz vjezdu
naposled ji sundala minulej pátek na záchodcích na újezdu
s ní augustin pátek
už ani tam ale neměla orgastický křeče
velká holka - když si šňupne piko už dávno neproteče

minulosti neuteče
přesto zahodila všechno čím byla
přesto se neuzdravila - plán nevyšel
aspoň že pořád masturbuje v kleče
hele vole dělej že si tohle neslyšel že si tohle nikdy nečet

dál žije na bázi střídání fází
probdělý noci - prospaný dny
provinilý pocity berou místo pro city
citová vyprahlost
až na kost

nevadí jí manická
vadí jí ultrarapidní cyklování a smíšený fáze
nevadí jí že je blázen
vadí jí že se cítí jak blázen
že nepatří na zem

má velikášský bludy
mentorský sklony
má fragilní ego co se bortí jak lego
sexuální život nemá
je sexuálně němá

promiskuitní bývá na záchodcích v klubech
ale už spíš jen ve vzpomínkách
ve vyprávěních
vlastně je dnes klidná jak laň
za nový začátek zvláštní to daň

polehává po pokoji
celý dny se nehne z místa
v triku kill your idol přebývá v pozici ježíše krista
tupě zírá do stropu
čekajíc na potopu

nebo aspoň na dítě z trainspottingu
jak blázen hází pořád ručníky do ringu
že nevyhrála v bingu
zahodila všechno čím byla
přesto se neuzdravila

necítí nic
neví jak to má lidem kolem sebe říct
jak utýct
na stranu druhou zas tolik lidí kolem sebe nemá
je sociálně němá

taky moc neutrácí
nemá práci
neumí plnit zakázky
neumí plnit závazky
už ani nenosí podvazky

nezvrací
od tý doby co nepije
od tý doby co nelije
jí přijde
že nežije

při depresích pěstuje poraženecký nálady
je obsesivní pak se zamyká na tři západy
je arogantní narcistní pohrdavá elitářská feministka
vyžaduje zvláštní výhody
verbální teroristka co chce z každý situace mít alespoň tři východy

nemůže chodit sama nakupovat protože se neumí sama rozhodovat
ale zase má tendence všechno a všechny obodovat
baví se ale jen s lidmi nad sedm z deseti
ti pod jí příliš nesedí
a vlastně ani těm nad do očí právě nehledí

většinu času se diví
co všechno neví ti lidi
nenávidí lidský pot
ipod a celý svůj život
celý svůj život marně hledá svůj g bod

točí se v začarovaný spirále
je lhostejná ke kritice i ke chvále
je permanentně pitvaná jak na sále
uniká do fantazie kde neustále žije
tam ji možná okolní svět - nezabije

JSME GENERACE DĚTÍ CO NEBOJÍ SE SMRTI - KDYŽ JEDY DRTÍ

jet na výlet /piková dáma/

léto zpět si se mnou chtěla žít a zemřít
tvrdilas jak nenávidíš fet
chlastalas první ligu
vim chlast se jinak měří
než koxem se sjet
než jet na výlet

ty pořád jak mi věříš
že mám na to srát nemám to brát mám skončit svůj svět
vzít prachy z banku vybrat tu banku hned tady a teď

dneska potkávám pikem zkřivený ksichty
jak vracej se domů z ranní šichty
a jasně že jsi mezi nima i ty

piková dáma
igelitkou cinká - nespinká když spinkáš
piková dáma - černá oční linka - noční linka

slibovali jsme si tolik výletů
že bychom projeli planetu
dvakrát tam a zpět
tolik citových poplachů - proplachů
pocitových náletů celou paletu
slibovali jsme si že spolu skončíme svět

až včera jsme konečně jeli na výlet
piková dáma a já
a stálo to za hovno - na ja

ale třeba to jednou půjde vzít zpátky než se to posralo
kdy budem dál věřit na pohádky a dělat že se nic nestalo
tak třeba příště se vrátíme na loňský hřiště

piková dáma
igelitkou cinká
piková dáma - černá oční linka - noční linka

/ CHÁPEŠ TO MOJI RODIČE SI KOUPILI MÝHO BRATRA VE ZVERIMEXU
// JÁ JSEM DOSTALA SÉGRU Z ÚTULKU
/ TAKY SI NEMÁŠ S KYM POVÍDAT?
// TAKY TI DĚTSTVÍ ZABILO KAMARÁDY?

blázen a blázen

budem-li pít
utopím se v tvých duhových očích
budeš-li chtít
nauč mě plavat – prosím

budem-li pít
večerem pootočím
vrány ráno kruhy nosí
pod očima z ranní rosy

když lidi budou vstávat
do žižkovskýho svítání
budem se v tom učit plavat
to přitom neumíme žít ani

budem-li pít
ukážeš mi svoje dětský fotky
já zjistim
že máš místo očí pořád stejnou duhu /jenom jiný vlasy/

budem-li pít
další decák vodky
odjistim asi
tvou černočernou stuhu

z šatů
je tělo
je kůže
je bazén

jezdec na mdma
jezdkyně na piku
jsme blázen a blázen
vězni okamžiku

PROŠEL KOLEM NÁS JAKOBY BYL JEDNÍM Z NÁS PROPRŠEL A NIKDO HO NEVIDĚL NIKDO NESLYŠEL TEN JEHO HLAS NIKDO SE NESTYDĚL NIKDO HO NENÁVIDĚL NIKDO NECÍTIL JEHO JAS BŮH JE ČAS BŮH JDE VČAS

včela

včera píchla mě včela do polštáře palce - vyčerpá se - usne
včelích těl mám kolem sebe tisíce jejich medem se mažu už přes dva měsíce v bytě mám jenom sklenice plné žihadel a těl včel - až žralokům zase dorostou zuby snad jim to pomůže ve válce proti lidem – včely namáčené v terpentýnu – žraločí zuby - žihadla zatavená v platech ibalginu

NEJSEM SLEPIČKA
NESNÁŠIM VAJÍČKA

moc her

máme mezi sebou rozehranejch moc her
na to abychom byli normální
na to co je normální ser
fuck the system - neměň chování

máme mezi sebou rozehranejch moc her
fascinuje nás ta moc her
fascinuje nás faleš a lež
a oba máme rádi the clash

máme mezi sebou rozehranejch moc her
že si nepamatujeme pravidla ani jedný
ale víme že platí že platí ten kdo objedná poslední gin
und wenn ich am boden bin tak mě prosim tě zvedni

JE OVLÁDÁNÁ FREUDOVO PTÁČKAMA
GENERACE DĚTÍ S TOXICKEJMA HRAČKAMA

všude se skrývají potulný píči

když je vidim
mám chuť je zničit
oloupat je - vysát jak liči
klín v klíně jim vztyčit

všude se skrývají potulný píči

podpatky klamou
je jim pod patnáct
zasekaný jak hřebíky
maj v rovnátkách chlupy

chlapy nad třicet už pouštěj chlupy

zuby se lámou
jak stromy ve větru
jak šňupou smetí
žižkovský děti

nenávidim to co vidim to co vidim nenávidim

když je vidim
mám chuť je zničit
oloupat je - vysát jak liči
klín v klíně jim vztyčit

všude se skrývají potulný píči

11. ZÁŘÍ VYCHÁZÍ V ELEKTRONICKÝ PODOBĚ SBÍRKA S PRACOVNÍM NÁZVEM ‚JSEM NA RANDE S HOLKOU PODLE KTERÝ JSOU VŠECHNY OSTŘÍHANÝ‘
STAY TUNED / LFS

augustin pátek XX

řekni au - au
řekni au – au
řekni gu - gu
gusta gusta

augustin pátek se už dávno nepřihlásil na líbko a ajsko - pořád ale svý ego túruje na maximální výkon – útočí na high score – na klíně má mlíko - sbírá pokémony na facebooku - tam nikdy nevěř jeho klikům hloupá holko hloupej kluku

au už zapomněl svý heslo od nyxu aktuálně totiž gusta uvízl v rage komiksu – me gusta se mu tuze líbí – au prokrastinuje a neumí dodržet to co slíbí – ztrácí kredit u žen pražský scény – no co jsou to pořád jen ženy – ale dneska už by se měl nějaký ozvat na nějakou párty se pozvat jinak mu klesnou jeho akcie cenný a na burze bude nahrazen jinými jmény – a tak vyráží ven hned jak se končí den a začíná noc kdy tmy je moc

ne že by se dělo něco co by sedělo na rámcový příběh o dvou lidech ale řikejme tý píče píča x

píča x nezná píču z hoven a přitom bydlí v domě na kraji města
píča x žije v café v lese
píča x fotí na nikon
píča x používá instagram
píča x jezdí na longboardu a pije club maté
nikdo neví jestli píča x ví kdo vymyslel lsd

ne že by se dělo něco co by sedělo na rámcový příběh o dvou lidech ale píča x je v café v lese kde pije maté - augustin pátek přichází zmaten ptá se píči jestli nemá nějakej kox že by jeho nos rád thajskej box – otvíraj od hajzlu víko ona vytahuje svůj bazarovej nikon další fotka do bizarní sbírky další lajna jde do druhý dírky a ta tajná co sis ulila chci abys ji tu způlila – bankovkou do roličky složenou mizející gram za gramem pak u stolu spokojeně proženenou instagramem

vedle sedí vráťa z plastiků au s píčou hulí zbytek plastiku - po chvíli píča x zakvílí prej co to au poslouchá za hudbu – to neznáš? píča z hoven - a píča x padá na hubu - po dalšim nájezdu se hrabe z hoven ven - na stole nechává nedopitý maté a opouští café zběsilým freeridem - při dojezdu pravděpodobně strčí hlavu do igelitky a chcípne a nikdo se nikdy nedoví jestli píča x ví kdo vymyslel lsd

augustin pátek si s píčou x dopřál masáž thajskou až mu spustila rajskou – nyní se ocitá na pomezí vinohrad a žižkova a začíná odznova kreslit svý stripy – tak mocný že si posereš slipy – au je nemocný a umění instantně milovat vypiloval ten krypl tak že nemůžeš litovat když se s nim spustíš ale málokoho k sobě dnes pustí – už poznal svojí cenu a podle ní si i vybírá ženu

ve svym baru dělá parties pro pár teens co jsou forever alone – obvykle jim dává do pití jed - not bad – dneska ale nemá směnu takže jinde hledá ženu a dává si čáru v kuchyňce jinýho žižkovskýho baru

z prdele mu rostou dredy pod žaludem má dva vředy a ty co se kouřit mu nestydíš nedělej že tohle celý nevidíš – křičí přes maják z panáků ve tři ráno augustin pátek na nějakou nezletilou ruskou zrzku děvku co si odskočila na toaletu za bílou legrací a zaplatila za ní negrovi felací

pátek zůstal nespokojen pátek zůstal neukojen - míří tak v pátek na dostupnější zónu - jede padesátdevítkou do vagónu – tam je jeho móda pěstovat němectví víc jak česká soda

celou cestou má chuť vrazit facku dvěma ožralejm frackům náckům – jeho život je ale mírová míse zvláště když poslouchá yo-landi vi$$er – tak si nácku oko vyser - au jen v sobě nadává a pak sobě nadává že za hajlování nepadl trest ale dnes chce přece někoho svést – gusta - víš jak představa zlomenýho nosu není zas až tak hustá

vypínač na lidi vypínač na zvuky hodil by se do ruky - ti nezvaní hosti vyvedli au z koncentrovanosti ze stavu dokonalosti teď myslí na hlouposti – stydký kosti z minulosti a vůbec na sobě znát nedává že hledá ženu která dnes něhu svých břehů rozdává - dělá přesně to co nemá - propadá se do myšlenků - gusta není schopen jedinou myšlenku zplodit – no a jak pak chcete děti plodit

kolik už takovejch ve vagónu bylo za jeho život – laura ta s koženou bundou ta s propíchlou kundou nebo ta který dal svý pankový triko nebo ta co ho pozvala na kox a nebo ta co pro něj půlila piko - kolik jich už takovejch bylo za jeho život – ta co se pak poblila a pochcala v herně o ulici dál ta co mu opřena o výlohu sála aby mu stál ta která hned ráno odlítala do londýna nebo ta blondýna co vypadala jak jimova pamela a nebo ta která vydrobila gustova posledního camela - kolik už takovejch bylo za jeho život – ty dvě který si pak odvez domů znásilnil a o prachy obral k tomu ta za kterou platil na baru éčkama ta s pigmentovejma tečkama na levym rameni ta o který si myslel že je božím znamením nebo ta malá holka z oděsy a nebo ta která au svým vzhledem vždycky tak vyděsí - že s ní spal už přitom z hlavy raději dávno vytěsnil - kolik už takovejch bylo za jeho život

asi je na čase aby si augustin pátek uřízl ptáka a koule aby se mu už nikdy nezhmotnila ta boule tam dole – vole napáchal si tolik hříchů že teď uříznu tu tvojí pýchu – šmik šmik

tak jsem zvyk – la la la - už znáte příběh jak jsem s augustinem vyběh – la la la – když otvíraj mi otvory říkají mi lori – la la la – lori okapiová – jsem svá - bývala jsem augustin tak snad mi bůh odpustí

ZKUS TMU ROZSVÍTIT – SVĚTLO ZHASNOUT
ÚŽAS ZACHYTIT – ZKUS UŽASNOUT

♥ 2
šílenství jsem příliš proti šedi i pro protišedi ale stejně jednou chtěl bych vrhat stín jako miróova modř nebo aspoň typltův akvamarín jsem jedovatej místo přírody nám vládne chemie jen jsem zvědavej kdo koho přežije zda chemie přírodu nebo příroda chemii člověk? ten se toho nedožije protože jííííííííííííííííííí protože pijééééééééééééééééé protože kouříííííííííííííííí protože žijééééééééééééééééé hovna hovna hovna v hovnech jsem jedovatej jsem jedovatej jsem jedovatej kočky šustí bločky /na žižkově/ jsem zahleněná od toho jak jsem do sebe zahleděná jsem nejnepostradatelnější postavička komixu jsem úřednice na ministerstvu nenávisti - na žižkově nejsem člověk tak jako ty na rozdíl od tebe mám mocnou moc a mám jí moc neváhám ji použít jsi v pasti jsem totiž píča v uniformě městské policie třetí pražské části pussy riot kdybych měl píču dám si přes hlavu kuklu věnuju putinovi kulku budu víc sexy a pank než pistole kdybych měl píču spala bych spánkem muklů kdesi v ruském důlku zpoza mříží viděla bych podobiznu čůráka nad stolem kdybych měl píču nemoh bych svýho ptáka vycákat dno piju do dna abych uviděl dno dna a asi abych se nestyděl říct ti že máš tam dole hezký vlasy vole sára v praze se o ní říká že je blázen že ovládá kouzlo siločar její čáry jsou síla její magie bílá sněží prahou našel jsem ji na záchodech svou sáru milou nahou vší silou a snahou vrazil jí klín do klína a ona? ona? zhasíná v bukowski baru ve čtyři ráno jak pavouček v agonii usíná je bludičkou v lese nejasností sudičkou nešťastnosti dítě co odsoudí tě k odvaze – má to v povaze děvka v provazech - děvka v obrazech v odrazech co znal si jen z vyprávění a zvíře zuby cení - hned vypouští jed co vše změní vezme tě na výlet kde je na prahu tak legrační výhled že se chce všem tvým alteregům raději zešílet na prahu nového věku stále méně podoben člověku ve větší míře zvíře! zvíře! má od tvý hlavy klíče jsi zvíře zakouslý v její píče nic nejde vzít zpátky ani ten jed co vše změní ani to nic co už není se dusíš protože musíš sám sobě se už dávno hnusíš máš načteno mezi řádky jen děvka duše v ní dusí tě na plný obrátky je děvka - ty plný její prázdný něhy skrze hrátky srát na duševní oprátky tři dva a raz - zalomit vaz - zas opustit břehy zapomenout cestu zpátky ukojit hlad - mít sebe rád děvka v provazech - děvka v obrazech v odrazech co znal si jen z vyprávění děvka co tě vezme z pohádky do pohádky v duševních obvazech který jsou pro vás oba příliš krátký nebaví mě se s ní bavit nebaví mě se s ní bavit tak jako dřív když nic není jak bylo dřív nosím dříví do lesa znáš to síla zvyku dneska už nešukám a když už tak kvůli koxonosopiku intermezzo na baru v ústech řádila hořkost na jazyku zbyla i pachuť sladké krve na rtech v ústech dráždilo dásně duševní parte intermezzo před wc řekla nechci žít ve lži tak mi prosím tě nelži a pokud jsi mi lhal tak mi to řekni a než půjdeme dál celý se vysvlékni zhasni včil budeme oba šťastní holka s kytarou beze strun kytara beze strun holka bez kytary v praze v první ranní tramvaji je v papírech schovaná je diskvalifikovaná další papír pod jazyk nohy si podrazit duševní parazit vůbec neví ona vůbec neví co je lež její holka skáče z okna její holka neni její něco jí řiká běž - ona vůbec neví vůbec neví co je pravda šílenství dojezdy tak šíleně dlouhý že je v nich ukryto touhy na to nebrat už nikdy fet už nikdy nemyslet že se dneska končí svět dojezdy tak šíleně dlouhý že chceš aby odjely – hned zase zpět na výlet dřív než stihneš – zešílet sXe stala se závislou na svý nezávislosti přestala pít kouřit hulit koxovat na místo sexu se každý večer postí oprostí od hloupostí aby v dospělosti nemusela litovat že promrhala mládí že promrdala mládí že pomáhala démonům zabít svýho boha že nebyla statečná svým tužbám navzdory že vzala roha že se šla schovat zpět do světů internetů východní nádraží svými vlasy rozráží hlasy velkoměsta jejími vlasy lemována moje cesta jsou divný asi od popele špinavý jinak je čistá je krásná asi jako východní nádraží to ráno prostupuje bránou ze tmy je světlo popeláři pekaři chrání aby mi neuteklo to ráno kdy usíná mi na klíně - ve východním berlíně prostupujem bránou ze tmy je světlo popeláři pekaři chrání aby nám neuteklo to ráno svými vlasy rozráží hlasy velkoměsta jejími vlasy lemována naše cesta jsou divný asi od popele špinavý jinak je čistá je krásná asi jako východní nádraží víčka s lvíčky víček s lvíčky nasbíral jsem za ta léta tisíce kdybych je skládal na sebe trvalo by měsíce než se dotknou nebe nebo aspoň žižkovské věže a ta by stejně dál padala jak deštivé mince z oblohy co se třpytí nemusí být zlato jak svíčky na stole od vietnamců z kuchyně hluk hrnců v bedně v prostoru smrt krásných srnců všude mnoho mladých starců co zapíjí zlost vlastní nespokojenost s tím co vlastní i s tím co všechno nevlastní a jak jsou šťastní z toho že jsou nešťastní / žiju rozmazanym životem

šílenství

jsem příliš proti šedi i pro protišedi
ale stejně jednou chtěl bych vrhat stín
jako miróova modř
nebo aspoň typltův akvamarín

jsem jedovatej

místo přírody nám vládne chemie
jen jsem zvědavej
kdo koho přežije

zda chemie přírodu
nebo příroda chemii
člověk? ten se toho nedožije

protože jííííííííííííííííííí
protože pijééééééééééééééééé
protože kouříííííííííííííííí
protože žijééééééééééééééééé
hovna
hovna
hovna
v hovnech

jsem jedovatej
jsem jedovatej
jsem jedovatej

kočky šustí bločky /na žižkově/

jsem zahleněná od toho jak jsem do sebe zahleděná
jsem nejnepostradatelnější postavička komixu
jsem úřednice na ministerstvu nenávisti - na žižkově

nejsem člověk tak jako ty
na rozdíl od tebe mám mocnou moc
a mám jí moc

neváhám ji použít
jsi v pasti
jsem totiž píča v uniformě městské policie třetí pražské části

pussy riot

kdybych měl píču
dám si přes hlavu kuklu
věnuju putinovi kulku
budu víc sexy a pank než pistole

kdybych měl píču
spala bych spánkem muklů
kdesi v ruském důlku
zpoza mříží viděla bych podobiznu čůráka nad stolem

kdybych měl píču

nemoh bych svýho ptáka
vycákat

dno

piju do dna
abych uviděl
dno dna

a asi abych se nestyděl říct ti že máš tam dole hezký vlasy vole

sára

v praze se o ní říká že je blázen
že ovládá kouzlo siločar
její čáry jsou síla
její magie bílá
sněží prahou

našel jsem ji na záchodech
svou sáru milou
nahou
vší silou a snahou
vrazil jí klín do klína
a ona? ona?
zhasíná
v bukowski baru
ve čtyři ráno
jak pavouček v agonii usíná

je bludičkou
v lese nejasností
sudičkou nešťastnosti
dítě co odsoudí tě
k odvaze – má to v povaze

děvka v provazech - děvka v obrazech
v odrazech co znal si jen z vyprávění
a zvíře zuby cení - hned vypouští jed co vše změní
vezme tě na výlet kde je na prahu tak legrační výhled
že se chce všem tvým alteregům raději zešílet

na prahu nového věku
stále méně podoben člověku
ve větší míře
zvíře!
zvíře!

má od tvý hlavy klíče
jsi zvíře zakouslý v její píče
nic nejde vzít zpátky
ani ten jed co vše změní
ani to nic co už není

se dusíš protože musíš
sám sobě se už dávno hnusíš
máš načteno mezi řádky
jen děvka
duše v ní dusí tě na plný obrátky
je děvka - ty plný její prázdný něhy
skrze hrátky srát na duševní oprátky
tři dva a raz - zalomit vaz - zas opustit břehy
zapomenout cestu zpátky
ukojit hlad - mít sebe rád

děvka v provazech - děvka v obrazech
v odrazech co znal si jen z vyprávění
děvka co tě vezme z pohádky do pohádky
v duševních obvazech který jsou pro vás oba
příliš krátký

nebaví mě se s ní bavit

nebaví mě se s ní bavit
tak jako dřív
když nic není
jak bylo dřív
nosím dříví do lesa
znáš to
síla zvyku
dneska už nešukám
a když už
tak kvůli koxonosopiku

intermezzo na baru

v ústech řádila hořkost na jazyku
zbyla i pachuť sladké krve na rtech
v ústech dráždilo dásně
duševní parte

intermezzo před wc

řekla nechci žít ve lži
tak mi prosím tě nelži
a pokud jsi mi lhal
tak mi to řekni
a než půjdeme dál
celý se vysvlékni
zhasni
včil budeme oba šťastní

holka s kytarou beze strun

kytara beze strun
holka bez kytary
v praze
v první ranní tramvaji

je v papírech schovaná
je diskvalifikovaná
další papír
pod jazyk

nohy si podrazit
duševní parazit
vůbec neví
ona vůbec neví co je lež

její holka skáče z okna
její holka neni její
něco jí řiká běž - ona vůbec neví
vůbec neví co je pravda

šílenství

dojezdy tak šíleně dlouhý
že je v nich ukryto touhy
na to nebrat už nikdy fet
už nikdy nemyslet že se dneska končí svět

dojezdy tak šíleně dlouhý
že chceš aby odjely – hned
zase zpět na výlet
dřív než stihneš – zešílet

sXe

stala se závislou na svý nezávislosti
přestala pít kouřit hulit koxovat
na místo sexu se každý večer postí
oprostí od hloupostí aby v dospělosti
nemusela litovat

že promrhala mládí
že promrdala mládí
že pomáhala démonům zabít svýho boha
že nebyla statečná svým tužbám navzdory
že vzala roha že se šla schovat

zpět do světů
internetů

východní nádraží

svými vlasy
rozráží hlasy
velkoměsta

jejími vlasy
lemována
moje cesta

jsou divný
asi od popele
špinavý

jinak je čistá
je krásná
asi jako východní nádraží

to ráno
prostupuje bránou
ze tmy je světlo
popeláři pekaři
chrání aby mi neuteklo
to ráno
kdy usíná mi na klíně - ve východním berlíně
prostupujem bránou
ze tmy je světlo
popeláři pekaři
chrání aby nám neuteklo
to ráno

svými vlasy
rozráží hlasy
velkoměsta

jejími vlasy
lemována
naše cesta

jsou divný
asi od popele
špinavý

jinak je čistá
je krásná
asi jako východní nádraží

víčka s lvíčky

víček s lvíčky
nasbíral jsem
za ta léta
tisíce
kdybych je skládal na sebe
trvalo by měsíce
než se dotknou nebe
nebo aspoň žižkovské věže
a ta by stejně dál padala
jak deštivé mince z oblohy
co se třpytí
nemusí být zlato
jak svíčky na stole
od vietnamců
z kuchyně hluk hrnců
v bedně v prostoru smrt krásných srnců
všude mnoho mladých starců
co zapíjí zlost
vlastní nespokojenost
s tím co vlastní
i s tím co všechno nevlastní
a jak jsou šťastní
z toho že jsou nešťastní

/ žiju rozmazanym životem

žiju rozmazanym životem / oděsa // čím častěji koxuju tím méně smrkám /// krotitelka zlých ptáků //// opak ///// kam na to chodim? ////// žiju rozmazanym životem na žižkově /////// býk //////// ingrid ///////// ryba ////////// cigára /////////// hpstr //////////// mandrage lovesong oděsa bylo jí šestnáct malá a opilá ležela na chodníku vedle vagónu byla špinavá její kamarádka jela prej dřív domů proto se včera opila ráno probudila ve vaně - s kalhoty u kolen kolem ní voda - v ruce držela fén to všechno mi s ukrajinským přízvukem nad ranní kávou stihla říct víc už si nepamatovala nic čím častěji koxuju tím méně smrkám čím častěji vzpomínám tím více zapomínám čím častěji žiju tím více umírám krotitelka zlých ptáků ausweichen zähne krallen abschöpfen blut ausweichen zähne krallen ausweichen nerv čim víc jí vrány z rukou zobou tím víc na ně pokřikuje že už klovou na krev klovou na nerv klovou maso že nedělá jí dobře že se na ní pasou zboczenie zęby pazury ślizgać się krew zboczenie zęby pazury zboczenie nerw o pár drápů chudší krotitelka zlých ptáků přesto dál se sexu učí skrze kloaku říznou zuby drápy slíznou krev říznou zuby drápy říznou nerv opak aby její život někam spěl opakuje příliš často opak toho  co by opakovat chtěla co by chtít měla co by kdyby nevěděla co se  co se svojí hlavou úděl salva děl není kudy by prošla aby nepošla aby se neztratila aby se před dělostřelci neztrapnila kam na to chodím? kam na to chodim že se pořád ptám proč se sem rodim a těm otázkám v čele jestli je bůh nikdy nejdu čelem a hraju si že nedýchám že nejsem ve svým těle velitelem žiju rozmazanym životem na žižkově žiju rozmazanym životem v prcgumě svýho dětskýho já rozmazanym životem co se mi snad zdá jedu áčkem dívám se na na odraz teď mi ho něčí stín tak trochu rozmáz nohy mi podraz jsem ill jo řešim že lahváč v praze zase podražil ty v odraze řešíš jestli jsem pozér nebo pankáč abys byl v obraze já držim v jedný ruce pivo druhou ukazuju fakáč žiju rozmazanym životem co nemá spád což mi nedá spát a nepřestává mě to srát rozmazanym životem na stanici jiřího z poděbrad jedu áčkem dívám se na na odraz teď mi ho něčí stín tak trochu rozmáz žiju rozmazanym životem nemířím už nikam nemířím už ničím  pravděpodobně se brzy zničím už nekřičim - už mlčim ale až svou vlajku v berlýně vítězně vztyčim tak vyklíčim skončim to a skočim si podle plánu na dürüm a astřičku k tomu pak vrátím se do u-bahnu navrátím se domů býk býk měří 176 centimetrů váží 54 kilogramů po pár gramech pochoduje po pódiu a vůbec neví hurá! ten býk po sobě z pusy čůrá hurá! benda je čůrák býk už dva roky abstinuje dva měsíce nekoxuje má rád hudbu a čtení  poker fotbálek a umění býk občas točí porno ale to jen když má volno jinak nosí face poker ten býk je jak joker mý duševní kešu ten býk je mnnk šu ingrid je natolik energická že se brzy unaví empatická erotická exotická extatická bytost animálně křičí - to v ní klíčí sebelítost noří se do bludiště bludných myšlenků tvoří a boří svý duševní vily na spravení světa bere si lepenku snad slepí s ní i svý slepý žíly hlouběji hlouběji na ptáky křičí čím víc touží po svobodě tím víc je svázaná hlouběji hlouběji ať už je v píči poutá tak do lián dalšího tarzana je jako kilián nedory akorát ženou řiká si ingrid ale uleví se ti když zapomeneš na její jméno ryba ryba oddychać nie mogę  kdo jí pomůže? ryba utonęła v mikroténu nikdy nechtěj rybu mít za ženu ryba oddychać nie mogę  ó bože - ani za muže cigára vždycky když jsem přijel ke škole šel jsem do parku do křoví na startku ze zastávky chodily holky z okolních vesnic byly ošklivý ne o moc víc než já potkávali jsme se tam každou přestávku na startku strašně mě ten stereotyp nudil vždycky jsem se chtěl probudit v budoucnosti chodit na vejšku a učit se jen to co mě baví - žádný zbytečnosti když už celá střední byla o naplnění nějakejch osnov chtěl jsem mít svůj ostrov na něm začít konečně žít a vidíš nikdy by mě nenapadlo že jednou budu vzpomínat jak jsem si tehdy ve křoví za školou žil hpstr je naprosto zásadní a důležitý mít katalog vždy po ruce vlastnit vlastní módní blog bejt poš jak brendn volš predstavovat se vizitkama na večírcích s nima porcovat kox instantní revoluce a ego masáž  na trase roxy klubovna druhý patro  a pokud je vernisáž tak klidně i dox dávat si pozor na metrovizáž nakoupit si v meku číze a hrany ale dělat jak je to celý hraný protože o tom napíšeš na vývařovna.com jsem hipsterka jsem hysterka jsem straight edge jsem křeček mám problémy se sebedůvěrou - má křeče nemám důvěru v sebe ale jasně že hejtuju tebe vymetám parties kde hrajou prim tátovo vytahaný svetry obroučky s plexisklama místa kde jsem mezi lidma přesto úplně sama benda je zmrd benda je zmrd protože nedělá do vany prd jako ta kapela který velí utečenec z cirkusu co má v každym statusu že se benda dočká funusu že dostane přes pusu a to je celý? oukej pepiku řeknu to rovnou servíruju ti tu mnou prošlý hovno ale když vidím jak ti slepota sluší tuším že tě to celý tak nějak vzruší voe mandrage - máte votlačaný tváře vod třináctiletýho polštáře  ke kterýmu se vobracíte místo voltáře a to je celý? skvělý benda je zmrd protože nedělá do vany prd jako ta kapela z plzeňský garáže - mandrage bijáč - na votvírání pijáč má bolan velkej klijáč  a rychlej šroubovák - benda má zase pták a taky si může dovolit do textu zrýmovat a dát slova jako je píča a čůrák a nemusí tam šroubovat šroubovák promotéři si je zvou jako reprezentanta nový generace jako děti federace přestože když je dnes člověku dvacet chce se mu z nich hnusem zvracet teď mluvim nejen vo festivalech ale i vo vesnickejch bálech kde dramaturgové maloměstskejch slavností mandrage ve svym hudebnim programu  vždy se vší štědrostí pohostí nastala situace kdy si je promotéři zvou jako zástupce nový generace nástupce chinasek a jinejch sebranek který si nikdy neměla ráda  protože když panuje nadvláda barbarskýho stáda kultura strádá vždyť mandrage kurví děti víc než patrasová voe dáda  je to zrada že vorganizátoři všech těch akcí jdou po zisku že se nepokusí vo trochu risku a utopí všechny přidělený prachy v podělanym béčkovym disku jasně že si tim vožralý dav krav koupí ale ne všichni jsou vožralý - ne všichni jsou hloupí voe a ne všichni touží vodnýst si v notýsku návod jak povolit píst nezletilýmu pysku promotéři je zvou jako reprezentanta nový generace přestože opradových mluvčích jsou tady kvanta - ale už se k tomu nechci vracet - zkus se podívat na lineup budějckýho majálesu kde servírujou mladou hudbu bez poklesu  formy - sice tam právě nesplňujou normy všeobecnýho ideálu a vkusu a taky vorganizátoři neskončili zrovna v plusu ale zase se nebrodili až po kolena v hnusu - v rybim trusu hele fakt nemám strach že tenhle diss něco změní někoho něco naučí nebo vodnaučí - buď bez obav - benda tak naivní není má jen ambice v lyrice ve svý hudební kritice rozvířit domácí kulturní virtuální dění a sice jsme národ hložků a trošků ale náš největší nádor není že nemáme vkus  ale že nemáme názor - tak ho mít zkus  a prosaď si ve svým městě trošku jiný blues / interview / weblog / žiju rozmazanym životem / kanál čůrák píča anál / ntš hrzn mnnk š klr k / cesta pod dno / není nad svobodu / dítě sociální sítě / nechci zabít anděla

žiju rozmazanym životem

/ oděsa
// čím častěji koxuju tím méně smrkám
/// krotitelka zlých ptáků
//// opak
///// kam na to chodim?
////// žiju rozmazanym životem na žižkově
/////// býk
//////// ingrid
///////// ryba
////////// cigára
/////////// hpstr
//////////// mandrage lovesong

oděsa

bylo jí šestnáct
malá a opilá
ležela na chodníku
vedle vagónu
byla špinavá
její kamarádka jela prej dřív domů
proto se včera opila
ráno probudila ve vaně - s kalhoty u kolen
kolem ní voda - v ruce držela fén
to všechno mi s ukrajinským přízvukem nad ranní kávou
stihla říct
víc už si nepamatovala nic

čím častěji koxuju tím méně smrkám

čím častěji vzpomínám
tím více zapomínám
čím častěji žiju
tím více umírám

krotitelka zlých ptáků

ausweichen
zähne
krallen
abschöpfen
blut
ausweichen
zähne
krallen
ausweichen
nerv

čim víc jí vrány z rukou zobou tím víc na ně pokřikuje
že už klovou na krev klovou na nerv klovou maso
že nedělá jí dobře
že se na ní pasou

zboczenie
zęby
pazury
ślizgać się
krew
zboczenie
zęby
pazury
zboczenie
nerw

o pár drápů chudší
krotitelka zlých ptáků
přesto dál se sexu učí
skrze kloaku

říznou
zuby
drápy
slíznou
krev
říznou
zuby
drápy
říznou
nerv

opak

aby její život někam spěl
opakuje příliš často opak toho 
co by opakovat chtěla
co by chtít měla
co by
kdyby
nevěděla
co se 
co se svojí
hlavou
úděl
salva děl
není kudy by prošla
aby nepošla
aby se neztratila
aby se před dělostřelci neztrapnila

kam na to chodím?

kam na to chodim
že se pořád ptám
proč se sem rodim
a těm otázkám
v čele jestli je bůh
nikdy nejdu čelem
a hraju si že nedýchám
že nejsem ve svým těle
velitelem

žiju rozmazanym životem na žižkově

žiju rozmazanym životem
v prcgumě svýho dětskýho já
rozmazanym životem
co se mi snad zdá

jedu áčkem
dívám se na na odraz
teď mi ho něčí stín
tak trochu rozmáz

nohy mi podraz jsem ill
jo řešim že lahváč v praze zase podražil
ty v odraze řešíš jestli jsem pozér nebo pankáč
abys byl v obraze já držim v jedný ruce pivo druhou ukazuju fakáč

žiju rozmazanym životem
co nemá spád což mi nedá spát a nepřestává mě to srát
rozmazanym životem
na stanici jiřího z poděbrad

jedu áčkem
dívám se na na odraz
teď mi ho něčí stín
tak trochu rozmáz

žiju rozmazanym životem
nemířím už nikam
nemířím už ničím 
pravděpodobně se brzy zničím

už nekřičim - už mlčim
ale až svou vlajku v berlýně vítězně vztyčim
tak vyklíčim
skončim to a skočim

si podle plánu na dürüm
a astřičku k tomu
pak vrátím se do u-bahnu
navrátím se domů

býk

býk měří 176 centimetrů
váží 54 kilogramů
po pár gramech pochoduje po pódiu
a vůbec neví

hurá! ten býk po sobě z pusy čůrá
hurá! benda je čůrák

býk už dva roky abstinuje
dva měsíce nekoxuje
má rád hudbu a čtení 
poker fotbálek a umění

býk občas točí porno
ale to jen když má volno

jinak nosí face poker
ten býk je jak joker
mý duševní kešu
ten býk je mnnk šu

ingrid

je natolik energická že se brzy unaví
empatická erotická exotická extatická bytost
animálně křičí - to v ní klíčí
sebelítost

noří se do bludiště bludných myšlenků
tvoří a boří svý duševní vily
na spravení světa bere si lepenku
snad slepí s ní i svý slepý žíly

hlouběji hlouběji na ptáky křičí
čím víc touží po svobodě
tím víc je svázaná

hlouběji hlouběji ať už je v píči
poutá tak do lián
dalšího tarzana

je jako kilián nedory akorát ženou
řiká si ingrid
ale uleví se ti
když zapomeneš na její jméno

ryba

ryba oddychać nie mogę 
kdo jí pomůže?

ryba utonęła
v mikroténu
nikdy nechtěj rybu
mít za ženu

ryba oddychać nie mogę 
ó bože - ani za muže

cigára

vždycky když jsem přijel ke škole
šel jsem do parku
do křoví
na startku
ze zastávky chodily holky
z okolních vesnic
byly ošklivý
ne o moc víc než já
potkávali jsme se tam každou přestávku
na startku
strašně mě ten stereotyp nudil
vždycky jsem se chtěl probudit v budoucnosti
chodit na vejšku a učit se jen to co mě baví - žádný zbytečnosti
když už celá střední byla o naplnění nějakejch osnov
chtěl jsem mít svůj ostrov
na něm začít konečně žít
a vidíš
nikdy by mě nenapadlo že jednou budu vzpomínat
jak jsem si tehdy ve křoví za školou žil

hpstr

je naprosto zásadní a důležitý mít katalog vždy po ruce
vlastnit vlastní módní blog
bejt poš jak brendn volš
predstavovat se vizitkama
na večírcích s nima porcovat kox
instantní revoluce a ego masáž 
na trase roxy klubovna druhý patro 
a pokud je vernisáž tak klidně i dox
dávat si pozor na metrovizáž
nakoupit si v meku číze a hrany
ale dělat jak je to celý hraný
protože o tom napíšeš na vývařovna.com

jsem hipsterka jsem hysterka jsem straight edge jsem křeček
mám problémy se sebedůvěrou - má křeče
nemám důvěru v sebe
ale jasně že hejtuju tebe

vymetám parties kde hrajou prim tátovo vytahaný svetry
obroučky s plexisklama
místa kde jsem mezi lidma
přesto úplně sama

benda je zmrd

benda je zmrd
protože nedělá
do vany prd
jako ta kapela
který velí utečenec z cirkusu
co má v každym statusu
že se benda dočká funusu
že dostane přes pusu

a to je celý?

oukej pepiku řeknu to rovnou
servíruju ti tu mnou prošlý hovno
ale když vidím jak ti slepota sluší
tuším že tě to celý tak nějak vzruší
voe mandrage - máte votlačaný tváře
vod třináctiletýho polštáře 
ke kterýmu se vobracíte
místo voltáře

a to je celý? skvělý

benda je zmrd
protože nedělá
do vany prd
jako ta kapela z plzeňský garáže - mandrage
bijáč - na votvírání pijáč má bolan velkej klijáč 
a rychlej šroubovák - benda má zase pták
a taky si může dovolit do textu zrýmovat a dát
slova jako je píča a čůrák a nemusí tam šroubovat šroubovák

promotéři si je zvou jako reprezentanta nový generace jako děti federace
přestože když je dnes člověku dvacet chce se mu z nich hnusem zvracet
teď mluvim nejen vo festivalech ale i vo vesnickejch bálech
kde dramaturgové maloměstskejch slavností
mandrage ve svym hudebnim programu 
vždy se vší štědrostí pohostí
nastala situace kdy si je promotéři zvou jako zástupce nový generace
nástupce chinasek a jinejch sebranek který si nikdy neměla ráda 
protože když panuje nadvláda barbarskýho stáda kultura strádá
vždyť mandrage kurví děti víc než patrasová voe dáda 

je to zrada že vorganizátoři všech těch akcí jdou po zisku
že se nepokusí vo trochu risku
a utopí všechny přidělený prachy
v podělanym béčkovym disku
jasně že si tim vožralý dav krav koupí
ale ne všichni jsou vožralý - ne všichni jsou hloupí
voe a ne všichni touží vodnýst si v notýsku
návod jak povolit píst nezletilýmu pysku

promotéři je zvou jako reprezentanta nový generace
přestože opradových mluvčích jsou tady kvanta
- ale už se k tomu nechci vracet -
zkus se podívat na lineup budějckýho majálesu
kde servírujou mladou hudbu bez poklesu 
formy - sice tam právě nesplňujou normy
všeobecnýho ideálu a vkusu
a taky vorganizátoři neskončili zrovna v plusu
ale zase se nebrodili až po kolena v hnusu - v rybim trusu

hele fakt nemám strach že tenhle diss něco změní
někoho něco naučí nebo vodnaučí - buď bez obav - benda tak naivní není
má jen ambice v lyrice ve svý hudební kritice
rozvířit domácí kulturní virtuální dění
a sice jsme národ hložků a trošků
ale náš největší nádor není že nemáme vkus 
ale že nemáme názor - tak ho mít zkus 
a prosaď si ve svým městě trošku jiný blues

/ interview

/ weblog

/ žiju rozmazanym životem

/ kanál čůrák píča anál

/ ntš hrzn mnnk š klr k

/ cesta pod dno

/ není nad svobodu

/ dítě sociální sítě

/ nechci zabít anděla

♥ 1
kanál čůrák píča anál a bude hůř jiný místo stejný město tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček zeitgeist konec světa kouříme vše se děje düsseldorfské lodě emo děti cross zlatý hřeb deus ex machina a bude hůř mé hrdé hrdlo krč se! má mysl syť se! buď syta do sytosti svou šíleností! můj dechu kuř! mé ego zuř! vřede zduř! tělo uvízni v pohybu ale nikdy nepochybuj že bude hůř! jiný místo stejný město vím laciný gesto  když je má mozkovna plná disfunkčních strojů ale přesto  trápí mě absence lidských zdrojů když město spí víš o čem mluvím když zdem na ulici kulturní zážitek strojíš když zde na ulici stojíš oplétáš stromy vlnou aby jim bylo teplo aby více tepla ulicí teklo aby teplo neuteklo klubíčka zbrojíš měšťáků čůráků se bojíš ale ta lavička líbá tě na víčka když oplétáš jí prkýnka ta lavička našla svýho tatínka a jsi i její maminka na praze tři na žižkově  nelítáš v tom sama pro dobrej pocit zrození genia loci lítáme nocí bratři se sestrama ta vlna patří nám bavlna k nám patří nemáš-li ji - nevěš hlavu lavičku na růžovo natři natři to davu pošli mu zprávu o konci pořádku tohoto světa když není vlna spraví to šablona a zázrak vykoná občas i pouhá věta jiný místo stejný město stejná optika na ulici ticha stejná omítka  stejná slova klasika lyrika  co stěny rozdýchaj pár poetickými lehce politickými nálepkami s rýmy co přežijou od jara do zimy po mém nalepení žijou samy  samy vlastním životem než jsou servány náhodným kokotem pak dopadaj na zem na chodník tam kde je lidi rozchodí tak aspoň něco si odnesou na botě ti roboté v robotě zmrdi co vědí hovno o smrti i životě jiný místo stejný město jako chápu že už nejsou graffiti na vlacích když hlídaj je thor steinar vojáci ale co nikdy nepochopím - ať chodím kudy chodím proč se nová generace vladimirů nenarodí praha by se pak mohla vracet zpět k modelu devadesátých let kdy byla víc berlýn než je berlín dnes kdy byla metra kterýma ses chtěla nechat svést nechat unést barevným spektrem zkrátka se svézt tím pochcaným metrem jiný místo stejný město upoutávkami na rok starý akce se to jen hemží chceš-li na něco jít musíš v praze zemřít nebo se v čase vracet kontinuitu rozvracet nedá se tu žít dá se jen přežít nebo celej život prozvracet jiný místo stejný město sloupy bez obrázků sloupy co nesází odpovědi dřív než položíš jim otázku v praze nejsou sloupy co vždycky všechno vědí kde jsou crustový koncerty kdy zase demonstrace kdo čerstvě sedí kdo se z kriminálu bude vracet - bude oslava! jiný města stejný místa sloupy s obrázky co jsou víc doleva než doprava co do kompozice ulice perfektně sedí to jen v praze kolabuje doprava  z pár vyměněných sklíček a i za to se sedí! tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček! praha přece žije na útěku ta morčata co potkáváš na ulicích jsou na době závislá jak pikaři na pernících jsou na tobě závislá zavři je do klece tím že narušíš jejich pořádky dáš ulice do barevný oprátky tím vrátíš nás o patnáct let zpátky zpátky do dnů který nezažil nikdo z mojí generace ale stejně mluvím za všechny  že chcem se zpátky do dnů vracet tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček! vždy osloví nás kolektivní emoce drhnoucích pístů nemoce postkapitalistických komunistů nemoce homofobních fašistů  nemoce xenofobních rasistů  sexistických macho prasat  co maj v hlavě zmatek tak chodí si každý pátek  padesát piv nasát venku stříbrnej passat po desátý navátý po desátým naváty  pustěj si z jukeboxu kabáty  nebo planetu prasat no to nasrat! přeházej je pětkama přeházej jim playlist pryč s ožralýma zmetkama dej jim playlist přečíst pokud si jej ještě dokáží přečíst hele pustit jim nějaký bonusovy hity můžeš i ty sleduj jak s nima zamávaj jak si klucí zanadávaj pokud nevidí do muziky  tak třeba na politiky nebo na zlozvyky svý otrokyně  a nebo jářku namísto nářků  uslyšíš příběh na jeden nádech i výdech uslyšíš příběh úplnej viewegh  úplnej výsměch legendu jak ten či onen byl hoden prstit novou sekretářku v multikině a že otrokyně přítelkyně ta o tom vůbec neví protože druhej den měli v háemku slevy žijeme v jiný době ve stejným městě a je i na tobě jestli těm zmrdům budeš stát v cestě žijeme v jiný době ve stejným městě ve stejným státě na stejným kontinentě na stejný planetě za stejnou televizí ale stejně nám signál mizí a marná snaha dopátrat vraha žijeme v krizi vlastně už nežijeme a kdoví jestli přežijeme?! zeitgeist každej chceme bejt masovým vrahem všech mediálních agitací zničit nadvládu nesmírných vesmírných korporací účastnit se demonstrací nejen kliknutím na facebooku bejt dagegen nejen wegen dagegen zu sein každej chceme protestovat místo víkendovýho šňupání lajn každej si říkáme hele kluku  bojuj proti gentrifikaci i v životě reálným  nejen v tom verbálním  virtuálním chce to konfrontaci kontraakci  a spíš gegen politiker než gegen nazi jenže znáš to každej hrajem na strunu od rozumu a indikátor nešťastnosti nabírá dál na jasnosti bum a máš to a jsi dítě sociální sítě virtuální revolucionář nebo revolucionářka a v životě reálným jen šedá přetvářka ale neboj víkendový rum a haš to zaručeně spraví je to boj - víkendy trávíme tím že se nad ránem dávíme po rumu s cinzanem s tou paní s tím pánem na baru no páni! nejsme straight edge a bavíme se postaru blejem do pisoárů - poblitý áleje - a my dál lejem  po odpoledním probuzení místo stravy čekujem nový zprávy že svět není zdravý prolezáme tak všechny informační zdroje ilustrační obrázky  a stejně máme dál otázky jako co je? a kdo je ten kdo rozhoduje o ideálech vkusu? musí to bejt pěknej čůrák pěkná píča když žijem v tomhle endogenním hnusu taky si řikám hele kluku nechci bejt motivační aktivista moralista taky si zvykám ale stejně je věc jistá že je tu ještě dost místa pro lepší operační systém než je windows vista taky chci poznat města kde není fuck the system prázdnou frází taky vím že se praha v tom momentě momentálně nenachází taky chci poznat život jak ubalenej v listě taky vím jistě že se chci ocitnout v místě  kde život nekončí ale spíš začíná no jasně měl bych se vrátit do svýho berlýna  v praze kde vypráví se o mně jaký jsem to blázen čeká mě víkendová směna zase nějak nová žena zase uvíznu na mrtvým bodě ostudu si uříznu  když zase zrýmuju  že já jsem zloděj zatímco mc konstantin metoděj je dobroděj zase slíznu pár čar zase se vyzvracím zase se donutím probudit večer zase otevřu bar pak budu pár dní virtuálně revoltovat a přijde pátek  a stejný záběry zas odznova nekonečnej seriál co se pravidelně stává  co se pravidelně cyklí svůj život už nevidíme jen jsme si na něj zvykli taky jej pravděpodobně nenávidíme čůrák - píča - anál a přijde pátek  a stejný záběry zas odznova stejnej kanál nekonečnej seriál co se pravidelně stává  co se pravidelně cyklí svůj život už nevidíme jen jsme si na ty cykly zvykli a přijde pátek  a stejný záběry zas odznova no snad ode mě jednou ta vysílací práva odkoupí televize nova  konec světa aktuální situace? už i kino svět mizí tíhou gentrifikace a až zmizí až se ztratí kdo nám vrátí  hrabalův svět zpět? hrabal i bondy pláčí jací jsme přizdisráči hrabal i bondy pláčí jací jsme přizdisráči kouříme břitvou si sekám vlasy s každou další prohranou bitvou směřuju k životní prohře asi je po hře vlákna se trhají podélně tak jako žíly stejně všichni kouříme jen abychom věděli že jsme tady taky žili zbyde po nás vata z nedopalků chuť na válku kouříme abych si šli pro další krabičku dávali si za vinu že kouříme abychom si sedli na lavičku a dostali rakovinu vše se děje budeme jíst trávu pít vodu z močálů vše se děje pomalu po málu vězneni v hlouposti hrdla plná hrdosti pár decáků vodky pár lajn koxu k tomu vždyť s rusy  je nás čechů přes stopadesát milionů spoléháme se na cizí spolehnutí na spolehnutí těch na které není spolehnutí a tak jednou budeme jíst trávu pít vodu z močálů vždyť vše se děje pomalu po málu düsseldorfské lodě za okny světla cizího města v dáli projíždí lodě po zpěněném rýnu slyším je cítím je po rýnské vodě plaví se mé düsseldorfské lodě emo děti ležíme v posteli jako dospělí jsme emo děti a všechno je v prdeli probuzení není žijeme ve snu umřeme ve snu selhání lhaní trhání masa do roztrhání těla a za okny nebe bělá postupně modrá a modrá je dobrá už je to tak půjdeme spát ale ještě předtím se nám vystříká do dlaně pták a po bagetě  a první ranní cigaretě půjdeme srát teprve poté půjdeme spát jsme emo děti nikdo nás nemá rád    cross po návštěvě crossu krvácíš z nosu potíž je v tom  že se potíš a vůbec nevíš čím to spravíš zlatý hřeb můj pohřeb mě zabije omamný odvar orgie kde smutný panny budou si to dělat samy můj pohřeb? rytmus černé magie kde truchlící budou u vytržení že jsem vyvržený a zlatý hřeb? pevně zaražený! popel rozprášen bude všude jen ne na nebi zbyde ze mě jen země a na kříži čtyři zlatý hřeby  pak až studený ruce budou žhnout pokleslý pták bude mi plát zbavím se ocelových pout budu se bavit budu se smát deus ex machina chtěl jsem jít plavat slunce pohltilo vodu zjevně bez důvodu ta smutná zpráva nesla se okolím že se to stává že zadrhne se  boží soukolí vyhraje ten kdo zdrhne spoušť nastává když poušť zvlhne kdo zůstává zpravidla prohrává vypouští pot na poušti až písek napustí poušť se rozpustí znám noci znám dny znám pocity i sny neznám ale pravdu má moc dlouhý nohy čekám kdy spadneš na hubu z mraků kdy sneseš se po peří ptáků k mým dveřím tvrdíce že v tebe nevěřím že bych měl začít nebo skončím tak já to asi skončím a skočím jsi tak tvrdý a nekompromisní tvrdě nekompromisní  taky trochu komisní hele vole zakaž mi cítit a žít  ale snít  snít mě prosím tě umožni nebo se v mých očích  už totálně znemožníš jen to jsem ti chtěl říct víc nic ntš klr k mnnk š / weblog

kanál čůrák píča anál

a bude hůř
jiný místo stejný město
tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
zeitgeist
konec světa
kouříme
vše se děje
düsseldorfské lodě
emo děti
cross
zlatý hřeb
deus ex machina

a bude hůř

mé hrdé hrdlo krč se!
má mysl syť se!
buď syta do sytosti
svou šíleností!
můj dechu kuř!
mé ego zuř!
vřede zduř!
tělo uvízni v pohybu
ale nikdy nepochybuj
že bude hůř!

jiný místo stejný město

vím laciný gesto 
když je má mozkovna plná disfunkčních strojů
ale přesto 
trápí mě absence lidských zdrojů
když město spí
víš o čem mluvím
když zdem na ulici kulturní zážitek strojíš
když zde na ulici stojíš
oplétáš stromy vlnou
aby jim bylo teplo
aby více tepla ulicí teklo
aby teplo neuteklo
klubíčka zbrojíš
měšťáků čůráků se bojíš
ale ta lavička líbá tě na víčka
když oplétáš jí prkýnka
ta lavička našla svýho tatínka
a jsi i její maminka
na praze tři
na žižkově 
nelítáš v tom sama
pro dobrej pocit
zrození genia loci
lítáme nocí
bratři se sestrama
ta vlna patří nám
bavlna k nám patří
nemáš-li ji - nevěš hlavu
lavičku na růžovo natři
natři to davu
pošli mu zprávu
o konci pořádku tohoto světa
když není vlna spraví to šablona
a zázrak vykoná občas i pouhá věta

jiný místo stejný město
stejná optika na ulici ticha
stejná omítka 
stejná slova klasika lyrika 
co stěny rozdýchaj
pár poetickými
lehce politickými
nálepkami s rýmy
co přežijou od jara do zimy
po mém nalepení
žijou samy 
samy vlastním životem
než jsou servány náhodným kokotem
pak dopadaj na zem
na chodník
tam kde je lidi rozchodí
tak aspoň něco si odnesou na botě
ti roboté v robotě
zmrdi co vědí hovno o smrti i životě

jiný místo stejný město
jako chápu že už nejsou graffiti na vlacích
když hlídaj je thor steinar vojáci
ale co nikdy nepochopím - ať chodím kudy chodím
proč se nová generace vladimirů nenarodí
praha by se pak mohla vracet zpět
k modelu devadesátých let
kdy byla víc berlýn než je berlín dnes
kdy byla metra kterýma ses chtěla nechat svést
nechat unést barevným spektrem
zkrátka se svézt tím pochcaným metrem

jiný místo stejný město
upoutávkami na rok starý akce se to jen hemží
chceš-li na něco jít musíš v praze zemřít
nebo se v čase vracet
kontinuitu rozvracet
nedá se tu žít
dá se jen přežít
nebo celej život prozvracet

jiný místo stejný město
sloupy bez obrázků
sloupy co nesází odpovědi dřív než položíš jim otázku
v praze nejsou sloupy co vždycky všechno vědí
kde jsou crustový koncerty
kdy zase demonstrace
kdo čerstvě sedí
kdo se z kriminálu bude vracet - bude oslava!
jiný města stejný místa
sloupy s obrázky co jsou víc doleva než doprava
co do kompozice ulice perfektně sedí
to jen v praze kolabuje doprava 
z pár vyměněných sklíček
a i za to se sedí!

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček!
praha přece žije na útěku
ta morčata co potkáváš na ulicích
jsou na době závislá jak pikaři na pernících
jsou na tobě závislá zavři je do klece
tím že narušíš jejich pořádky
dáš ulice do barevný oprátky
tím vrátíš nás o patnáct let zpátky
zpátky do dnů který nezažil nikdo z mojí generace
ale stejně mluvím za všechny 
že chcem se zpátky do dnů vracet

tak hlavně že si zapláčeme u havlových svíček
oslavíme vítězství hokejistů - ať žije český lvíček!
vždy osloví nás kolektivní emoce drhnoucích pístů
nemoce postkapitalistických komunistů
nemoce homofobních fašistů 
nemoce xenofobních rasistů 
sexistických macho prasat 
co maj v hlavě zmatek
tak chodí si každý pátek 
padesát piv nasát
venku stříbrnej passat

po desátý navátý
po desátým naváty 
pustěj si z jukeboxu kabáty 
nebo planetu prasat
no to nasrat!
přeházej je pětkama
přeházej jim playlist
pryč s ožralýma zmetkama
dej jim playlist přečíst
pokud si jej ještě dokáží přečíst
hele pustit jim nějaký bonusovy hity
můžeš i ty

sleduj jak s nima zamávaj
jak si klucí zanadávaj
pokud nevidí do muziky 
tak třeba na politiky
nebo na zlozvyky svý otrokyně 
a nebo jářku
namísto nářků 
uslyšíš příběh
na jeden nádech i výdech
uslyšíš příběh
úplnej viewegh 
úplnej výsměch
legendu jak ten či onen
byl hoden
prstit novou sekretářku v multikině
a že otrokyně přítelkyně ta o tom vůbec neví
protože druhej den měli v háemku slevy

žijeme v jiný době
ve stejným městě
a je i na tobě
jestli těm zmrdům
budeš stát v cestě
žijeme v jiný době
ve stejným městě
ve stejným státě
na stejným kontinentě
na stejný planetě
za stejnou televizí
ale stejně nám signál mizí
a marná snaha
dopátrat vraha
žijeme v krizi
vlastně už nežijeme
a kdoví jestli přežijeme?!

zeitgeist

každej chceme bejt masovým vrahem všech mediálních agitací
zničit nadvládu nesmírných vesmírných korporací
účastnit se demonstrací nejen kliknutím na facebooku
bejt dagegen nejen wegen dagegen zu sein
každej chceme protestovat místo víkendovýho šňupání lajn
každej si říkáme hele kluku 
bojuj proti gentrifikaci i v životě reálným 
nejen v tom verbálním 
virtuálním
chce to konfrontaci
kontraakci 
a spíš gegen politiker než gegen nazi

jenže znáš to každej hrajem na strunu od rozumu
a indikátor nešťastnosti nabírá dál na jasnosti
bum a máš to a jsi dítě sociální sítě
virtuální revolucionář nebo revolucionářka
a v životě reálným jen šedá přetvářka

ale neboj víkendový rum a haš to zaručeně spraví
je to boj - víkendy trávíme tím že se nad ránem dávíme
po rumu s cinzanem s tou paní s tím pánem na baru
no páni! nejsme straight edge a bavíme se postaru
blejem do pisoárů - poblitý áleje - a my dál lejem 

po odpoledním probuzení místo stravy
čekujem nový zprávy
že svět není zdravý
prolezáme tak všechny informační zdroje
ilustrační obrázky 
a stejně máme dál otázky
jako co je?
a kdo je ten kdo rozhoduje o ideálech vkusu?
musí to bejt pěknej čůrák
pěkná píča
když žijem v tomhle endogenním hnusu

taky si řikám hele kluku
nechci bejt motivační aktivista
moralista
taky si zvykám
ale stejně je věc jistá
že je tu ještě dost místa
pro lepší operační systém
než je windows vista

taky chci poznat města kde není fuck the system
prázdnou frází
taky vím že se praha v tom momentě
momentálně nenachází

taky chci poznat život jak ubalenej v listě
taky vím jistě že se chci ocitnout v místě 
kde život nekončí ale spíš začíná
no jasně měl bych se vrátit do svýho berlýna 
v praze
kde vypráví se o mně jaký jsem to blázen
čeká mě víkendová směna
zase nějak nová žena
zase uvíznu na mrtvým bodě
ostudu si uříznu 
když zase zrýmuju 
že já jsem zloděj
zatímco mc konstantin metoděj je dobroděj
zase slíznu pár čar
zase se vyzvracím
zase se donutím probudit
večer zase otevřu bar
pak budu pár dní virtuálně revoltovat
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
nekonečnej seriál
co se pravidelně stává 
co se pravidelně cyklí
svůj život už nevidíme
jen jsme si na něj zvykli
taky jej pravděpodobně nenávidíme

čůrák - píča - anál
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
stejnej kanál
nekonečnej seriál
co se pravidelně stává 
co se pravidelně cyklí
svůj život už nevidíme
jen jsme si na ty cykly zvykli
a přijde pátek 
a stejný záběry zas odznova
no snad ode mě jednou ta vysílací práva odkoupí televize nova 

konec světa

aktuální situace?
už i kino svět mizí
tíhou gentrifikace
a až zmizí
až se ztratí
kdo nám vrátí 
hrabalův svět
zpět?

hrabal i bondy pláčí
jací jsme přizdisráči
hrabal i bondy pláčí
jací jsme přizdisráči

kouříme

břitvou si sekám vlasy
s každou další prohranou bitvou
směřuju k životní prohře asi
je po hře
vlákna se trhají podélně tak jako žíly
stejně všichni kouříme
jen abychom věděli že jsme tady taky žili
zbyde po nás vata z nedopalků
chuť na válku
kouříme
abych si šli pro další krabičku
dávali si za vinu
že kouříme
abychom si sedli na lavičku
a dostali rakovinu

vše se děje

budeme jíst trávu
pít vodu z močálů
vše se děje pomalu
po málu

vězneni v hlouposti
hrdla plná hrdosti
pár decáků vodky
pár lajn koxu k tomu
vždyť s rusy 
je nás čechů přes stopadesát milionů

spoléháme se na cizí spolehnutí
na spolehnutí těch na které není spolehnutí
a tak jednou budeme jíst trávu pít vodu z močálů
vždyť vše se děje pomalu po málu

düsseldorfské lodě

za okny světla
cizího města
v dáli projíždí lodě
po zpěněném rýnu

slyším je cítím je
po rýnské vodě
plaví se mé
düsseldorfské lodě

emo děti
ležíme v posteli
jako dospělí
jsme emo děti
a všechno je v prdeli
probuzení
není
žijeme ve snu
umřeme ve snu
selhání
lhaní
trhání masa
do roztrhání těla
a za okny nebe bělá
postupně modrá
a modrá je dobrá
už je to tak
půjdeme spát
ale ještě předtím se nám vystříká do dlaně pták
a po bagetě 
a první ranní cigaretě
půjdeme srát
teprve poté půjdeme spát
jsme emo děti
nikdo nás nemá rád 
 
cross
po návštěvě crossu
krvácíš z nosu
potíž je v tom 
že se potíš
a vůbec nevíš
čím to spravíš
zlatý hřeb
můj pohřeb mě zabije
omamný odvar orgie
kde smutný panny
budou si to dělat samy
můj pohřeb?
rytmus černé magie
kde truchlící budou u vytržení
že jsem vyvržený
a zlatý hřeb?
pevně zaražený!
popel rozprášen bude všude
jen ne na nebi
zbyde ze mě jen země
a na kříži čtyři zlatý hřeby 
pak až studený ruce budou žhnout
pokleslý pták bude mi plát
zbavím se ocelových pout
budu se bavit budu se smát

deus ex machina
chtěl jsem jít plavat
slunce pohltilo vodu
zjevně bez důvodu
ta smutná zpráva
nesla se okolím
že se to stává
že zadrhne se 
boží soukolí
vyhraje ten kdo zdrhne
spoušť nastává
když poušť zvlhne
kdo zůstává
zpravidla prohrává
vypouští pot
na poušti
až písek napustí
poušť se rozpustí
znám noci znám dny
znám pocity i sny
neznám ale pravdu
má moc dlouhý nohy
čekám kdy spadneš na hubu z mraků
kdy sneseš se po peří ptáků
k mým dveřím
tvrdíce že v tebe nevěřím
že bych měl začít nebo skončím
tak já to asi skončím a skočím
jsi tak tvrdý a nekompromisní
tvrdě nekompromisní 
taky trochu komisní
hele vole
zakaž mi cítit a žít 
ale snít 
snít mě prosím tě umožni
nebo se v mých očích 
už totálně znemožníš
jen to jsem ti chtěl říct
víc nic
ntš klr k mnnk š
/ weblog
Gegen Grau →
♥ 2
ntš hrzn mnnk š klr k ke dvacetinám manifest blázen týc semafory pokus o život ntš hrzn jsme čtyři nevim oidipovský komiks ivan zmatek post mortem konec i začátek presidentka klr k včera krysí popelová poprava přepadení mnnk š   ke dvacetinám ke dvacetinám ti přeju vše dobré neznám mnoho krásnějších a kdykoliv vedle tebe ležím čas jinak běží obdivuju jak si v létě hrají žhnoucí děti na tvým chladným těle a to si piš že se podivuju nad tím že ze žižkova neodletíš vážím si tě že za oknem pořád stojíš jsem rád že mě střežíš miluju tě má věži manifest kdo nefetuje nežije kdo nežije přežije blázen povídá se o mně ten teda dopadl jedničkou mohl být ale je nula je blázen taky jsem prý uvadl a nemám kázeň nemám bázeň a mami raz dva tři čtyři pět nemám ani bazén povídá se o mně že žiju jinej svět že žiju jich raz dva tři čtyři pět proslýchá se že je blázen zpět týc jen jsem chtěl říct dokud se budou zavírat lidi jako je týc mám chuť utýct semafory než-li platit zloděje a vrahy raději se za mříže ztratit raději se vytratit z prahy než svý přesvědčení zhatit umělci s lokálním dopadem mučedníci dnešní doby fasujou muklovský hadry stali se nežádoucím odpadem ouředníci jim hloubí hroby za tichýho přihlížení davu do dlaní jim přibíjí skoby snad aby pošli na otravu ne vážně nejsem toho názoru že je spravedlivých šedesát tisíc že je spravedlivý sedět měsíc za pár přelepených semaforů pokus o život dávám pravdě za pravdu dívám se pravdě do očí pravda mi dává za pravdu že nelze si lež ochočit je snazší zemřít než žít je snazší stát než jít je snazší spát než vstát nenávidět než milovat dávám pravdě za pravdu dívám se pravdě do očí pravda mi dává za pravdu že nelze si lež ochočit je snazší snít než pít je snazší vzít než dát je snazší mít než být nemít se rád než mít se rád je snazší na nic se neptat než se ptát na všechno je snazší lhát a lát jít čelem vzad než čelem zpříma je snazší nedýchat než se nadechnout když je za okny zima pohltil mě mráz do cíle doběhl čas včas cíl je na startovní čáře můj pokus o život byl zmařen ntš hrzn na písmenkovým privátě s hlavou ve vatě žili jsme mrtvým pankem pili slivovici se sirupem dotýkali se chrupem v koupelně potýkali se s komplexem miróovy modři potykali jsme si důvěrně znáš to - pár modřin byli tam s náma a banquet a airfare  stereo total i zfetovaná moloko ale stejně mi přijde hrozně nefér že ty párty nikdo nezaznamenává jen nikolovy statusy a naše vědomí že nikdo nenahrává naše bezvědomí  další trávu smotat do cigarety vmotat nejde to no tak! točí se rychleji než země je padlým půlandělem pulčíkem ve mně líbám ho jen na oko na víčko líbám ho jen maličko nechci mu ublížit dostat jej do potíží mohl by se zamilovat mohl bych se zamilovat a nejvíc hrozný je že do natašy hrozný chtěla by provozovat francouzskou cukrárnu v japonsku prodávat čokoládu s tuňákem dodávat lidem břeh na moři nejasností chtěla by už přestat se životem  kdy je mottem celého dne hledání rozsypaného koxu modrou uv lampou  pod kobercem chtěla by uzmout svůj létající kus hedvábí zpátky do pohádky zmizet časem česat levandule a jiný látky co ji omámí na gübenerstrasse nevracet se nikam kam by se jí vracet nechtělo chtěla by zase cítit svobodu a nemyslím tím mě proto si kupuje lístky na skrillexe do astry a nemá plus jedničku pro mě přitom jsem tím vůbec nejlepším průvodcem po berlíně - ne? vlastně vůbec nevím co by takový nataši hrozný hrozně chtěly viděli jsme se pětkrát šestkrát neznáme se a to je tak celý a sice jsme spolu hráli pexeso  ale nikdy jsme nebyli pouštět draka naše poslední setkání bylo jiný než to první ale augustin brní když nataša vrní a vždycky jí naletí ona zas vzpomíná jak zapomíná psy na poušti když řídí kamion v maroku a on vyhlašuje svůj život za nejtrapnější počin roku - možná století čiň se jak čiň vedle ní je všechno co prožiješ nic ona toho prožila víc locimu šeptá geniální kecy kluku podej mi ruku a pojď na panáka - nebo na dvě deci vodky v rock café nebo haš s pivem v komiksovým baru? hlavně nečekej že tě nataša pozve na kafe - to spíš na čáru v dobrý víře nevěří na lásku protože její zvíře k sobě nepotřebuje krásku ale jiný zvíře jsme čtyři čtveřec čtveřec čtveřec čtveřec křuh jsme čtyři můj druh je svatý duch - jsme bůh jsme update malýho péti jsme up2date a nejsme straight-edge tak jdeme lejt a blejt jsme chodící děti na ulici jsme nechodící důchodci po mrtvici v nemocnicích jsme plurál a čůráme po chodnících dneska jsme čůrali i do kanálu a píču už šukali do píči i do análu proplavali prdelí hoven kterýma se teď brodíme celý je to v prdeli - hele proč se sem vůbec rodíme? proč jsme se neoběsili na pupeční šňůře? bylo by mi nám snad hůře?  nevim nevim proč si pořád myslíš že je německo plný nácků když je tam víc těch který náckům dávaj facku oidipovský komiks úplně nevím komu mám dávat za vinu že si každý ráno diagnostikuju jinou rakovinu ale možná je můj nádor jen to že mám názor prej se všechno věkem změní objeví se to co není zatím si nakreslím další okno taky nějaký mraky abych za papírovým sklem mohl zmoknout přemýšlím někdy že věci co se dějí se dějí jen proto že chci aby se děly jsem přehlcen ději že už ani nejím život se mi proměnil v komiksový strip kde si v každý bublině lžu že bude líp ivan zmatek zmetek ivan zmatek  je spratek  má fóbii z matek hlavně z tý svojí co proti němu dnem i nocí zbrojí má z toho špatnej pocit že se vlastní matky bojí že v promoklým plášti jak kokot v dešti její zášti stojí - mokne čas se vleče - voda teče - pod dveřmi i oknem - kape přes okap i okem ivan čte co ivan martin z vězení píše - aby utek z tý říše věznění kde vládne smutek zmatek má v hlavě zmatek snad ještě větší než augustin pátek ale vraťme se na začátek od psychózy k příčině zjistit kdo je na vině že ivan žije zaklíněn ve svým berlýně  v praze kde vypráví se o něm jaký je to blázen ivan má matku psychopatku otce nemá  zná jenom otčíma a on je ta příčina u který příběh začíná vyučený automechanik co prodává bílou elektroniku a spíš než jako lásku na provázku definuje ivan jeho vztah s matkou jako sílu zvyku otčím má bílý tkaničky a taky duši  kterou všichni černí číratí vlasatí čůráci ruší jenže ve svý zaslepenosti netuší že mít osm televizí a nemít žádnou vizi není výhra že ani všechny vydělaný peníze mu nikdy neumožní vyhrát z ivana chtěl mít diplomata právníka nebo aspoň prezidenta lékářský komory jenže váňa místo aby chodil do školy rozevíral malým opilým píčám jejich řitní otvory psal o tom básně a psal je krásně z ivana chtěl mít stojan na obleky naštěstí došlo k neštěstí stav duše byl porušen - navěky ale mohlo být i hůř - představit si dovedu než že se nevlastním synem nebude otčím chlubit vlastním sousedům ivana vychovávali prarodiče dneska má je za rodiče a tím vším se jeho život řídí on ví a oni vidí jak je smutný když se matka za svýho syna stydí - když ho nenávidí ta samá máma co mu zakazovala poslouchat plastiky co byla by radši kdyby nosíval svastiky co vládla tak tvrdou rukou že se rozhodla vzít jeho život do vlastních rukou a aniž by zaregistrovala co se děje vůkol kladla před ivana další a další neřešitelný úkol ta samá máma co měla radši psa než vlastního syna co měla psa za svýho lepšího syna pro toho horšího ve volných chvílích vymýšlela postih  pokud ještě nebyl v cíli jejího vědomí pokud nebyl dostatečně cílevědomý pořád chovala se jak kdyby byl život nějakej zkurvenej dostih snad jí to spočítaj v hospodě na věčnosti kde už scházejí se hosti na krvavou porážku všech matek - krav ivan zmatek v týhle zprávě právě dopsal svůj epitaf post mortem kdo kam rozešle tiskovou zprávu o mým úmrtí když já už budu po smrti? kdo bude volat na lesy? když jen já znám všechny správný emailový adresy konec i začátek proč stárnou fotbalisti hokejisti skokani na lyžích i biatlonisti? proč mají tak nízký věk dožití? proč jsou na soupiskách sakra už jen mladší ročníky než já? kdy nastal ten přelom kdy jsem zestárl přišel o idoly z dětství? kde skáče funaki kde hraje gretzky? co naděláš za chvíli skončí kasai jágr i eliáš hašek je sice stálice ale pořád žádnej vanbiesbrouck tak jen doufám že brzy začne chytat puk aspoň jeho vnuk kam zmizeli rüştü reçber a cañizares taky nechápu už i vaniak a čechmánek maj pověšenou výstroj na háku taky ravanelli ciccarelli a kdo si dneska hraje na frajery? kde vezmem ty správný plejery až vytratí se i otepka a řepkova holá lebka?  kde brát ty správný trenéry charaktery až zmizí johny z olomouce a zabalí to otto no celý je to o tom že je pesimistickej výhled že brzy přestanou střílet kati wilhelm a ole einar bjørndalen a čas není tak vzdálen nebude skákat ani romøren snooker hrát o’sullivan no to je zlej sen! já na starý kolena  snad začnu chodit od internetů ven! presidentka pozvracel jsem klávesnici při představě hlavy státu kdyby vyhrál kterýkoliv z dosud známých kandidátů já měl bych pro vás jinou kandidátku ale pěkně popořádku řádek od řádku budou-li volit presidenta opravdu lidi bojím se volů kteří zvolí vola úplně vidím jak na školách visí okamura hrozí taky riziko že si budem muset vzít na triko nějakýho estébáka nebo aspoň esembáka bral bych zemana kdyby přežil letošní zimu na vysočině bral bych schwarzenberga kdyby neusínal se slinou na klíně a to nemyslím zle pane kníže já bych byl první kdo vám ji vylíže vždyť nosívám váš čtyřportrét stále hrdě na hrudi a vzývám národ aby se probudil ale evropa je jiná liga než česká extraliga jsem rád že úřad presidenta nemůže dostat havel in memoriam ale koho volit když ne voly? nějakou ženu? němcovou? teď nemyslím tu boženu no já bych raději kománkovou - to je správná presidentka! sic nebyla disidentka ale byla vždycky rovná dokázala pojmenovat všechna ta hovna scény správnými jmény tak jak to neumí muži ale jen osudové ženy klrk k potkali jsme se v hloupým mezidobí tys toužila najít sebe a já toužil najít tebe stejně jako pár hodin před tebou šu a natašu napsala jsi na zeď že jdeš ven napsal jsem ti dobrý den napsala jsi sice se neznáme ale mám ráda neznámé napsal jsem ti hned tam sem potkali jsme se v hloupým mezidobí měl jsem dceru ve svý péči navíc po bolestivým rozvodu a tys žila taky v křeči - bez udání důvodů jsi kluk v sukni zbožňuju kluky v sukních duševní transvestity v rytmech dubové psychózy umíš být tanečnice máš ráda opakování žiješ virtuálními duety pak voláš kluci kde ste? ta růžová armáda pěšáků tvá duševní hořká čokoláda jsi nemocná lasička pořád ale maličká pořád světová vesmírná snová natáčeli jsme spolu dvacetidílný seriál jak jde čas plánovali jsme jak bude mít víc epizod než tak jde čas dvecet probděných nocí jedinou bych nevystříhl jediný záběr nevynechal znám se zase bych dal přednost koxu před tebou raději vyšňupal omítku než šel za tebou jo jsem hajzl když jsi za mnou přišla na hajzl ať jdu už jako domů a já se jen s almou smál tomu tobě a sice jsem ti nikdy nepozval na oběd ale zase jsme spolu na trafačce prožili lásku v záři projektoru byli jsme tváří v tváři a mysleli si že jsme to my kdo ten svět utváří pili jsme s bukowskim klukem z ria i taxikářem na národní pili jsme skrytí ve stojanech na piedestalu nový scény rozlévali kelímky vodky na chodník plivali cigaretový hleny síla zvyku škodí lásce polykáš roztavené vlasce štěstí dál sic hledáš v lásce nacházíš ho ale v masce nechápu proč nemůže trvat začátek věčně? alespoň výjimečně proč mám pocit že se pořád chceme dobrat nějakému závěru? že chceme mít v paměti uloženou sbírku pokažených záběrů zkažených scén sbírku zklamaných žen včera včera jsme spolu pili jak kdyby měl být dneska konec světa bylas hezká vonělas po energetických cigaretách a jahodový vodce s rumem vždycky nemůžu vykousat ty tvoje vůně včera jsme spolu byli protože jsme na sebe zbyli krysí odmyslím-li si zbytky lidských rysů změnil jsem se již dočista v krysu špinavou zarostlou smrdící a kousnutí od ní bývá prý smrtící popelová poprava popelník smrdí jak kurník králíkárna a jakákoliv snaha přinutit servírku k jeho výměně je marná popelovou popravu páchám po právu v panoptiku dál čekám na zprávu že jsem v pořadníku na nový život že ona vstane a přinese mi další pivo  tak hlavně že v našem vztahu nedošlo k žádnému ublížení na zdraví ale stejně mi nedá příště tu píču servírku zase pozdravit přepadení už zase mě to přepadlo že skončíme to divadlo co když přepadnu náhodou z mostu? co na to řekne ten zástup hostů co bude mi na blízku když já už nebudu? že jsem náhodou přepadl na chodník? že některý náhody nejsou zcela náhodný? už zase mě to přepadlo že skončíme to divadlo ale tam kde brát už není co vlastně změní nějaký přepadení? mnnk š měla několik identit a stejně nevěděla ve který je jí líp ta holka co byla celý noci zelená na facebooku neměla profilovku házel jsi do banku jen pár lajků na tu její lajku co říká ji neira když budeš mít rád jejího psa  bude mít ráda ona tebe přece! no a pak ji pustili z klece napsala ti ve čtyři ráno ať přijdeš do vagónu a tys měl náhodou cestu do vagónu byli jste jako potkani potkaní ve snu protkáni pavučinou stínu činili jste pokáních sto za vteřinu rozuměli jste frommovi freudovi i basqiuatovi haha stejně jsou debutový rande nejlepší dozvídáš se jen to dobrý a to špatný  ti přijde taky dobrý letenská holka za tebou jezdila do berlýna vozila kox nechávala se opíjet tvý párty ji nebavily - nudila se - a to bys do ní neřek kdysi chtěla na nyxu obnovit czechtek a ty přece miluješ naivní fantasmagoristky přesně takový jako je ona psali jste si zprávy ze kterých bys dneska klidně mohl sestavit melodramatický román ale stejně jsi nikdy nebyl u ní doma a vidíš - mohl ses zastavit / cesta pod dno // weblog

ntš hrzn mnnk š klr k

ke dvacetinám
manifest
blázen
týc
semafory
pokus o život
ntš hrzn
jsme čtyři
nevim
oidipovský komiks
ivan zmatek
post mortem
konec i začátek
presidentka
klr k
včera
krysí
popelová poprava
přepadení
mnnk š

 


ke dvacetinám

ke dvacetinám ti přeju vše dobré
neznám mnoho krásnějších
a kdykoliv vedle tebe ležím
čas jinak běží

obdivuju jak si v létě hrají žhnoucí děti
na tvým chladným těle
a to si piš že se podivuju nad tím
že ze žižkova neodletíš

vážím si tě že za oknem pořád stojíš
jsem rád že mě střežíš
miluju tě
má věži

manifest

kdo nefetuje nežije
kdo nežije přežije

blázen

povídá se o mně
ten teda dopadl
jedničkou mohl být
ale je nula
je blázen
taky jsem prý uvadl
a nemám kázeň
nemám bázeň
a mami
raz dva tři čtyři pět
nemám ani bazén

povídá se o mně
že žiju jinej svět
že žiju jich
raz dva tři čtyři pět
proslýchá se že je blázen zpět

týc

jen jsem chtěl říct
dokud se budou zavírat lidi jako je týc
mám chuť utýct

semafory

než-li platit zloděje a vrahy
raději se za mříže ztratit
raději se vytratit z prahy
než svý přesvědčení zhatit

umělci s lokálním dopadem
mučedníci dnešní doby
fasujou muklovský hadry
stali se nežádoucím odpadem

ouředníci jim hloubí hroby
za tichýho přihlížení davu
do dlaní jim přibíjí skoby
snad aby pošli na otravu

ne vážně nejsem toho názoru
že je spravedlivých šedesát tisíc
že je spravedlivý sedět měsíc
za pár přelepených semaforů

pokus o život

dávám pravdě za pravdu
dívám se pravdě do očí
pravda mi dává za pravdu
že nelze si lež ochočit

je snazší zemřít než žít
je snazší stát než jít
je snazší spát než vstát
nenávidět než milovat

dávám pravdě za pravdu
dívám se pravdě do očí
pravda mi dává za pravdu
že nelze si lež ochočit

je snazší snít než pít
je snazší vzít než dát
je snazší mít než být
nemít se rád než mít se rád

je snazší na nic se neptat než se ptát na všechno
je snazší lhát a lát jít čelem vzad než čelem zpříma
je snazší nedýchat než se nadechnout
když je za okny zima

pohltil mě mráz
do cíle doběhl čas včas
cíl je na startovní čáře
můj pokus o život byl zmařen

ntš hrzn

na písmenkovým privátě
s hlavou ve vatě
žili jsme mrtvým pankem
pili slivovici se sirupem
dotýkali se chrupem v koupelně
potýkali se s komplexem miróovy modři
potykali jsme si důvěrně
znáš to - pár modřin

byli tam s náma a banquet a airfare 
stereo total i zfetovaná moloko
ale stejně mi přijde hrozně nefér
že ty párty nikdo nezaznamenává
jen nikolovy statusy a naše vědomí
že nikdo nenahrává naše bezvědomí 

další trávu smotat
do cigarety vmotat
nejde to
no tak!

točí se rychleji než země
je padlým půlandělem
pulčíkem ve mně
líbám ho jen na oko
na víčko
líbám ho jen maličko
nechci mu ublížit
dostat jej do potíží
mohl by se zamilovat
mohl bych se zamilovat
a nejvíc hrozný je
že do natašy hrozný

chtěla by provozovat francouzskou cukrárnu v japonsku
prodávat čokoládu s tuňákem
dodávat lidem břeh
na moři nejasností

chtěla by už přestat se životem 
kdy je mottem celého dne
hledání rozsypaného koxu modrou uv lampou 
pod kobercem

chtěla by uzmout svůj létající kus hedvábí
zpátky do pohádky zmizet
časem česat levandule a jiný látky co ji omámí
na gübenerstrasse

nevracet se
nikam
kam
by se jí vracet nechtělo

chtěla by zase cítit svobodu a nemyslím tím mě
proto si kupuje lístky na skrillexe do astry
a nemá plus jedničku pro mě
přitom jsem tím vůbec nejlepším průvodcem po berlíně - ne?

vlastně vůbec nevím co by takový nataši hrozný hrozně chtěly
viděli jsme se pětkrát šestkrát neznáme se a to je tak celý
a sice jsme spolu hráli pexeso 
ale nikdy jsme nebyli pouštět draka

naše poslední setkání bylo jiný než to první
ale augustin brní když nataša vrní a vždycky jí naletí
ona zas vzpomíná jak zapomíná psy na poušti když řídí kamion v maroku
a on vyhlašuje svůj život za nejtrapnější počin roku - možná století

čiň se jak čiň vedle ní
je všechno co prožiješ
nic
ona toho prožila víc

locimu šeptá geniální kecy
kluku podej mi ruku a pojď na panáka - nebo na dvě deci
vodky v rock café
nebo haš s pivem v komiksovým baru?

hlavně nečekej že tě nataša pozve na kafe - to spíš na čáru
v dobrý víře
nevěří na lásku
protože její zvíře k sobě nepotřebuje krásku ale jiný zvíře

jsme čtyři

čtveřec
čtveřec
čtveřec
čtveřec
křuh

jsme čtyři
můj druh je svatý duch - jsme bůh
jsme update malýho péti
jsme up2date
a nejsme straight-edge tak jdeme lejt a blejt

jsme chodící děti na ulici
jsme nechodící důchodci po mrtvici v nemocnicích
jsme plurál a čůráme po chodnících
dneska jsme čůrali i do kanálu
a píču už šukali do píči i do análu

proplavali prdelí hoven
kterýma se teď brodíme
celý je to v prdeli - hele proč se sem vůbec rodíme?
proč jsme se neoběsili na pupeční šňůře?
bylo by mi nám snad hůře? 

nevim

nevim proč si pořád myslíš
že je německo plný nácků
když je tam víc těch
který náckům dávaj facku

oidipovský komiks

úplně nevím komu mám dávat za vinu
že si každý ráno diagnostikuju jinou rakovinu
ale možná je můj nádor
jen to že mám názor

prej se všechno věkem změní
objeví se to co není
zatím si nakreslím další okno
taky nějaký mraky abych za papírovým sklem mohl zmoknout

přemýšlím někdy
že věci co se dějí
se dějí jen proto
že chci aby se děly

jsem přehlcen ději
že už ani nejím
život se mi proměnil v komiksový strip
kde si v každý bublině lžu že bude líp

ivan zmatek

zmetek ivan zmatek 
je spratek 
má fóbii z matek
hlavně z tý svojí
co proti němu dnem i nocí zbrojí
má z toho špatnej pocit
že se vlastní matky bojí
že v promoklým plášti jak kokot
v dešti její zášti stojí - mokne
čas se vleče - voda teče - pod dveřmi i oknem - kape přes okap i okem

ivan čte co ivan martin z vězení píše - aby utek
z tý říše věznění kde vládne smutek
zmatek má v hlavě zmatek
snad ještě větší než augustin pátek
ale vraťme se na začátek
od psychózy k příčině
zjistit kdo je na vině
že ivan žije zaklíněn ve svým berlýně 
v praze
kde vypráví se o něm jaký je to blázen

ivan má matku psychopatku
otce nemá 
zná jenom otčíma
a on je ta příčina
u který příběh začíná
vyučený automechanik co prodává bílou elektroniku
a spíš než jako lásku na provázku
definuje ivan jeho vztah s matkou jako sílu zvyku
otčím má bílý tkaničky a taky duši 
kterou všichni černí číratí vlasatí čůráci ruší
jenže ve svý zaslepenosti netuší
že mít osm televizí a nemít žádnou vizi
není výhra
že ani všechny vydělaný peníze
mu nikdy neumožní vyhrát
z ivana chtěl mít diplomata právníka nebo aspoň prezidenta lékářský komory
jenže váňa místo aby chodil do školy
rozevíral malým opilým píčám jejich řitní otvory
psal o tom básně
a psal je krásně
z ivana chtěl mít stojan na obleky
naštěstí došlo k neštěstí
stav duše byl porušen - navěky
ale mohlo být i hůř - představit si dovedu
než že se nevlastním synem nebude otčím chlubit vlastním sousedům

ivana vychovávali prarodiče
dneska má je za rodiče
a tím vším se jeho život řídí
on ví a oni vidí
jak je smutný když se matka za svýho syna stydí - když ho nenávidí
ta samá máma co mu zakazovala poslouchat plastiky
co byla by radši kdyby nosíval svastiky
co vládla tak tvrdou rukou že se rozhodla vzít jeho život do vlastních rukou
a aniž by zaregistrovala co se děje vůkol
kladla před ivana další a další neřešitelný úkol

ta samá máma co měla radši psa než vlastního syna
co měla psa za svýho lepšího syna
pro toho horšího ve volných chvílích vymýšlela postih 
pokud ještě nebyl v cíli jejího vědomí
pokud nebyl dostatečně cílevědomý
pořád chovala se jak kdyby byl život nějakej zkurvenej dostih
snad jí to spočítaj v hospodě na věčnosti
kde už scházejí se hosti
na krvavou porážku všech matek - krav
ivan zmatek v týhle zprávě právě dopsal svůj epitaf

post mortem

kdo kam rozešle tiskovou zprávu o mým úmrtí
když já už budu po smrti?
kdo bude volat na lesy?
když jen já znám všechny správný emailový adresy

konec i začátek

proč stárnou fotbalisti hokejisti skokani na lyžích i biatlonisti?
proč mají tak nízký věk dožití?
proč jsou na soupiskách sakra už jen mladší ročníky než já?
kdy nastal ten přelom kdy jsem zestárl
přišel o idoly z dětství?
kde skáče funaki kde hraje gretzky?
co naděláš
za chvíli skončí kasai jágr i eliáš
hašek je sice stálice ale pořád žádnej vanbiesbrouck
tak jen doufám že brzy začne chytat puk aspoň jeho vnuk
kam zmizeli rüştü reçber a cañizares taky nechápu
už i vaniak a čechmánek maj pověšenou výstroj na háku
taky ravanelli ciccarelli a kdo si dneska hraje na frajery?
kde vezmem ty správný plejery
až vytratí se i otepka a řepkova holá lebka? 
kde brát ty správný trenéry
charaktery
až zmizí johny z olomouce a zabalí to otto
no celý je to o tom že je pesimistickej výhled
že brzy přestanou střílet
kati wilhelm a ole einar bjørndalen
a čas není tak vzdálen nebude skákat ani romøren
snooker hrát o’sullivan
no to je zlej sen!
já na starý kolena 
snad začnu chodit od internetů ven!

presidentka

pozvracel jsem klávesnici při představě hlavy státu
kdyby vyhrál kterýkoliv z dosud známých kandidátů
já měl bych pro vás jinou kandidátku
ale pěkně popořádku řádek od řádku

budou-li volit presidenta opravdu lidi
bojím se volů kteří zvolí vola
úplně vidím
jak na školách visí okamura

hrozí taky riziko
že si budem muset vzít na triko
nějakýho estébáka
nebo aspoň esembáka

bral bych zemana
kdyby přežil letošní zimu na vysočině

bral bych schwarzenberga
kdyby neusínal se slinou na klíně
a to nemyslím zle pane kníže
já bych byl první kdo vám ji vylíže
vždyť nosívám váš čtyřportrét stále hrdě na hrudi
a vzývám národ aby se probudil
ale evropa je jiná liga
než česká extraliga

jsem rád že úřad presidenta nemůže dostat havel in memoriam
ale koho volit když ne voly?
nějakou ženu?
němcovou? teď nemyslím tu boženu
no já bych raději kománkovou - to je správná presidentka!
sic nebyla disidentka
ale byla vždycky rovná
dokázala pojmenovat všechna ta hovna scény
správnými jmény
tak jak to neumí muži
ale jen osudové ženy

klrk k

potkali jsme se v hloupým mezidobí
tys toužila najít sebe
a já toužil najít tebe
stejně jako pár hodin před tebou šu a natašu

napsala jsi na zeď že jdeš ven
napsal jsem ti dobrý den
napsala jsi sice se neznáme ale mám ráda neznámé
napsal jsem ti hned tam sem

potkali jsme se v hloupým mezidobí
měl jsem dceru ve svý péči
navíc po bolestivým rozvodu
a tys žila taky v křeči - bez udání důvodů

jsi kluk
v sukni
zbožňuju kluky v sukních
duševní transvestity

v rytmech dubové psychózy
umíš být tanečnice
máš ráda opakování
žiješ virtuálními duety
pak voláš kluci kde ste?
ta růžová armáda pěšáků
tvá duševní hořká čokoláda
jsi nemocná lasička
pořád ale maličká
pořád světová
vesmírná
snová

natáčeli jsme spolu dvacetidílný seriál
jak jde čas
plánovali jsme jak bude mít víc epizod než tak jde čas
dvecet probděných nocí
jedinou bych nevystříhl
jediný záběr nevynechal
znám se
zase bych dal přednost koxu před tebou
raději vyšňupal omítku než šel za tebou
jo jsem hajzl
když jsi za mnou přišla na hajzl
ať jdu už jako domů
a já se jen s almou smál tomu
tobě
a sice jsem ti nikdy nepozval na oběd
ale zase jsme spolu na trafačce prožili lásku v záři projektoru
byli jsme tváří v tváři a mysleli si že jsme to my kdo ten svět utváří
pili jsme s bukowskim klukem z ria i taxikářem na národní
pili jsme skrytí ve stojanech na piedestalu nový scény
rozlévali kelímky vodky na chodník
plivali cigaretový hleny

síla zvyku škodí lásce
polykáš roztavené vlasce
štěstí dál sic hledáš v lásce
nacházíš ho ale v masce

nechápu proč nemůže trvat začátek věčně?
alespoň výjimečně
proč mám pocit že se pořád chceme dobrat nějakému závěru?
že chceme mít v paměti uloženou sbírku pokažených záběrů
zkažených scén
sbírku zklamaných žen

včera

včera jsme spolu pili
jak kdyby měl být dneska konec světa
bylas hezká
vonělas po energetických cigaretách
a jahodový vodce s rumem
vždycky nemůžu vykousat ty tvoje vůně

včera jsme spolu byli
protože jsme na sebe zbyli

krysí

odmyslím-li si zbytky lidských rysů
změnil jsem se již dočista v krysu
špinavou zarostlou smrdící
a kousnutí od ní bývá prý smrtící

popelová poprava

popelník smrdí jak kurník
králíkárna
a jakákoliv snaha přinutit servírku k jeho výměně
je marná

popelovou popravu páchám po právu
v panoptiku dál čekám na zprávu
že jsem v pořadníku na nový život
že ona vstane a přinese mi další pivo 

tak hlavně že v našem vztahu
nedošlo k žádnému ublížení na zdraví
ale stejně mi nedá
příště tu píču servírku zase pozdravit

přepadení

už zase mě to přepadlo
že skončíme to divadlo
co když přepadnu náhodou z mostu?
co na to řekne ten zástup hostů

co bude mi na blízku
když já už nebudu?
že jsem náhodou přepadl na chodník?
že některý náhody nejsou zcela náhodný?

už zase mě to přepadlo
že skončíme to divadlo
ale tam kde brát už není
co vlastně změní nějaký přepadení?

mnnk š

měla několik identit
a stejně nevěděla ve který je jí líp
ta holka co byla celý noci zelená na facebooku
neměla profilovku
házel jsi do banku jen pár lajků
na tu její lajku co říká ji neira
když budeš mít rád jejího psa 
bude mít ráda ona tebe
přece!

no a pak ji pustili z klece
napsala ti ve čtyři ráno ať přijdeš do vagónu
a tys měl náhodou cestu do vagónu
byli jste jako potkani
potkaní ve snu
protkáni pavučinou stínu
činili jste pokáních
sto za vteřinu
rozuměli jste frommovi freudovi i basqiuatovi

haha
stejně jsou debutový rande nejlepší
dozvídáš se jen to dobrý
a to špatný 
ti přijde taky dobrý

letenská holka za tebou jezdila do berlýna
vozila kox nechávala se opíjet
tvý párty ji nebavily - nudila se - a to bys do ní neřek
kdysi chtěla na nyxu obnovit czechtek
a ty přece miluješ naivní fantasmagoristky
přesně takový jako je ona

psali jste si zprávy
ze kterých bys dneska klidně mohl sestavit
melodramatický román
ale stejně jsi nikdy nebyl u ní doma

a vidíš - mohl ses zastavit

/ cesta pod dno

// weblog

♥ 1
♥ 3
cesta pod dno 2012 vstupuju do novýho věku stále míň podoben člověku ve větší míře jsem zvíře cesta pod dno sním jak chutná opětovaná sebeláska  cesta pod dno o životě vím hovno  jsem větry hnaná sedmikráska co je zkažená jsem prdel stažená co vaří se v ní hnis a hnus jsem pěna od úst čekám jen až ze mě  bude země proti šedi IV všude vidím šedý lidi tak moc šedý  že se stydím za ně víc než oni za mě hlad po svobodě tančím ve svý schizofrenii kdy jsem normální tím že nejsem normální lidem s košíky se směji jenže co až se hladem po svobodě přejím? quadry saadry otáčím list do těch míst do všech cest kudy chtěli jste se nechat vést začněte číst děti povězte proč čtete můj článek abyste se pobavily? no to snad ne a proč ruším vám spánek když už beztak znáte vše podstatné? tak to zkusme s tak - vadí vám můj pták? tak vadí vám mé peří? vadí vám mé perutě? vadí že si věřím? kotě vážně fakt tak seru tě? protože píšu články jinak než přikazuje forma? no tak to seš panáčku formát a víš jak točila filmy chytilová nebo třeba forman? taky neměli vystudovanou teorii režiserská norma a taky je bomba že jsem takovej novinářskej alberto tomba slalom jezdím po horách koxu a místo abych byl na detoxu čtu svý básně přeprodanýmu doxu aha ty na hajzlu čteš jen komentáře na facebooku hm máš to těžký ty turbokluku zatímco bereš benzínový běžky já jdu pěšky za jízdy komentuješ moje články na musicserveru protože víš co všechny ty známky panku znamenaj že máš ale vervu a děláš ramena že si sXe DIY lo-fi sagvan toffi i nicolas cage  že všechny známky panku znamenaj nutkání se někam zařadit se proti něčemu vymezit na stejnou vlnu naladit se s podobnými vítězi jako seš ty - s podobnými kádry co mají místo mozku nepopsaný kvádry sádry tabula rasa a čekaj až jim na ně někdo vysprejuje šablonu se stádem prasat návodem jak snít a jak žít co sníst a co číst co poslouchat za styly a že nejvíc retro je vyzdobit si kvádry sádry vintááááž vinyly full moon právě vychází nový číslo full moonu - už slintáš kámo po úplňku pod lavicí zazoomuj nezapomeň že nejraději čteš o cizích středoškolských hc kapelách který nikdo nezná ani u těch kapel v garáži ani na škole hahaha vždyť sám víš na co narážím  ty vole na co psát o českým natož moravsko-slezským podzemí když my v praze žijem vysoko nad zemí vysoko nad všemi nanosyn /novej apokalyptickej pták/ apokalyptickej pták zakrývá křídly oblohu apokalyptickej pták spouští železnou oponu apokalyptickej pták žvejká krvavou masu apokalyptickej pták stíná hlavy času novej apokalyptickej pták debatuje s bohem o osudu novej apokalyptickej pták udeří křídly do zvonu novej apokalyptickej pták naslouchá vnitřnímu hlasu novej apokalyptickej pták vyhlíží úsvit jasu na jedovým poli si pták boží rány solí už má zapálený péra od hořící whisky irský - strašně ho to bolí když se křídla drolí ale když se kácí les tak létají třísky na oktanovým moři znamení se ztopoří  nad komíny se dusí přesto dýchat musí na železným nebi kde v lebkách hřeby slunce svit vychází nanosyn přichází novej apokalyptickej pták drápy škrábe do tmy strach novej apokalyptickej pták se těší na tvý věznění novej apokalyptickej pták dobře ví jak vypadá apokalyptickej pták peklo na zemi apokalyptickej pták vydechuje sirnej prach apokalyptickej pták stříká jed do myšlení apokalyptickej pták připravuje velkej pád apokalyptickej pták ztopořený znamení mý město chtěl bych zažít starej most starý trnovany ta místa co poznala ostrý hrany komunistický strany stejně jako bych chtěl zachovat současný stav jako odkaz příštím generacím - jenže i ten se ztrácí torza socialistických chrámů se mi do očí smějí až se v industriálních základech chvějí když ustupují paroubkům třešňákům těm elitám co maj nás na háku kam mizí priory pluta luny a kahany  nahrazeny vstupními blikajícími branami neonovými poutači s reklamami? kam odcházíš má cesto? kam se ztrácíš mý město? teplice trnovany šanov řetenický chánov prosetice z panelových obrazovek  zrní zrní pro slepce a pro slepice duševní jepice vysílání pro teplice trnovany šanov řetenický chánov prosetice teplice jsou jako non-stop herna zastavárna  sběrna večerka nočních pokladů kde vše vykoupí i bez dokladů  o koupi roxy negři nemají kox dětem prodají pi děti nakoupí ko a budou tak v prdeli že nechají i dýško a to koxujou piko s omítkovou mřížkou roxy II no klika! za tatíčka masaryka mám gram šest  koxonosopika ° rusalka mám kalhoty u kolen má kalhotky u kolen ošukal jsem mnoho žen ale touto jsem pohlcen žiju bez odpovědi na otázky zda dělám věci jen pro ukojení ega zda přežiju bez něj když s ním se žít nedá žiju bez odpovědi na otázky proč tak často vyhledávám hodinový lásky ubohá rusalko bledá  ó běda běda běda ó běda heroinový deník listujem v heroinovým deníku v krvi i hlavě máme mixér listujem v heroinovým deníku nikkyho sixxe mluvíme mluvíme snažíme se předat všechno co o sobě víme máme sklony se nadhodnocovat poslouchat berlínský techno a fetovat hrůzy si do hlavy naženeme a když to přeženeme poslouží jako piják živočišný uhlí  neurol nebo diák listujem v heroinovým deníku v krvi i hlavě máme mixér listujem v heroinovým deníku nikkyho sixxe přešleh přeběh přes chodník došel dech - tělo chtělo přežít přejít obrubník - nač ten spěch? v non-stopu kupujem cigára cukr a kafe a modafen výkup zla zlatá rána věští na náměstí září záře svíček zemřel další český lvíček čččč čččč v jedenáctce na cestě do nikam do sebenitra pronikáme možnosti netušený - kurva proč děláte z nás zrůdy? když máme jen narušený spánkový amplitudy? metamorfóza políbil jsem pisoáry držkou hladil mísu po sedmi deci polský vodky změnil jsem se v krysu zátah /zásah/ sirény noční prahou letí měšťáci nemaj co na práci čůráci zas fízlujou děti kdyby nás radši zbavili nácků než nějakejch ožralejch fracků sirény noční prahou letí měšťáci nemaj co na práci čůráci dávaj mi do ksichtu facku když odnášej mi mou šestnáctku ° vítr vítr nejkrásněji zní v podvěží když rozezní černýho děti na věži miluju ten vítr co rozezvučí pavoučí sítě co rozpláče každý žižkovský dítě žižkovský blues na lipanský mladý smažky maj starý tašky plný nádobí  kterým probouzí záhrobí na žižkov padla deka odnaučí tě lekat se v pět ráno nepotkáš normálního člověka připrav se cikán s čokoládou zaručeně klame  když prodává ti asfalt jasně že to nedělá naschvál na zastávce se velcí kluci hádaj kdo má menší penis a že je na hovno svět když bůh je ve stávce  že steve jobs is dead tak čest jeho památce má noční tramvaj vypadá jak spací vůz spící pod vlivem  žižkovskýho blues mezi hřbitovy nápis duše má co nejvýše leť ve fontu tetris napsal augustin pátek na hřbitovní zeď hrál sám se sebou slovní tenis je to paráda říkaly mu vnitřní hlasy že vítězí asi že je v kůži ewana mcgregora když měl ještě vlasy hate bez obalu  hele bez obalu přemýšlíš někdy nad tím že ti někdo spočítá všechny hříchy? že tvý dnešní chlouby - ty pomníky tvý pýchy - nebudou nikoho zajímat? že bůh chípne smíchy až zjistí jak prázdný si žil život jak tupý byl tvůj svět v té tvé aktuální říši F5? víš že budeš stát v křemíkovým popelu nahý? kolem sebe budeš mít plazící se ženy plačící děti - pohublé starce - panny i vrahy že tam bude víc lidí než ty co znáš z prahy zkrátka že k poslednímu soudu se nepřipojíš přes wi-fi nebo si snad takový nihilista že nemáš strach z ničeho? vždyť přes wikipedii si zjistíš kdo byl hitler  co je hipster že se ti líbí nietzsche teď už máš klíče od všeho jeď na čsfd vyhlídni si nějaký kultovní sci-fi na nyxu si vem na svět lihovou fixu hlavně přes abz slovníky svou češtinu jisti úplně jiskři last.fm budiž dávkovačem hudební stravy ty sociální sítě tě tolik baví a díky slovníku synonym zas tolik synonym víš že už tě programátor úrovní nepustí o mnoho výš čůrák no tak to seš panenko formát  no tak to seš jak z porna  když na vesnici po klávesnici ťukáš  jakej čůrák je ten benda lukáš pozn.: kurzívou označené odstavce pochází z básně Pavla Zajíčka “Apokalyptickej pták” z roku 1975 (ve stejném roce došlo i k zhudebnění textu skupinou The Plastic People Of The Universe) není nad svobodu / pokračuj na weblog

cesta pod dno

2012

vstupuju do novýho věku
stále míň podoben člověku
ve větší míře
jsem zvíře


cesta pod dno

sním jak chutná opětovaná sebeláska 
cesta pod dno
o životě vím hovno 
jsem větry hnaná sedmikráska
co je zkažená
jsem prdel stažená
co vaří se v ní hnis a hnus
jsem pěna od úst
čekám jen až ze mě 
bude země

proti šedi IV

všude vidím šedý lidi
tak moc šedý 
že se stydím
za ně
víc než oni
za mě

hlad po svobodě

tančím ve svý schizofrenii
kdy jsem normální tím
že nejsem normální
lidem s košíky se směji
jenže co až se hladem po svobodě
přejím?

quadry saadry

otáčím list do těch míst do všech cest kudy chtěli jste se nechat vést
začněte číst

děti povězte proč čtete můj článek abyste se pobavily? no to snad ne a proč ruším vám spánek když už beztak znáte vše podstatné? tak to zkusme s tak - vadí vám můj pták? tak vadí vám mé peří? vadí vám mé perutě? vadí že si věřím? kotě vážně fakt tak seru tě?

protože píšu články jinak než přikazuje forma? no tak to seš panáčku formát a víš jak točila filmy chytilová nebo třeba forman? taky neměli vystudovanou teorii režiserská norma a taky je bomba že jsem takovej novinářskej alberto tomba

slalom jezdím po horách koxu a místo abych byl na detoxu čtu svý básně přeprodanýmu doxu aha ty na hajzlu čteš jen komentáře na facebooku hm máš to těžký ty turbokluku zatímco bereš benzínový běžky já jdu pěšky

za jízdy komentuješ moje články na musicserveru protože víš co všechny ty známky panku znamenaj že máš ale vervu a děláš ramena že si sXe DIY lo-fi sagvan toffi i nicolas cage 

že všechny známky panku znamenaj nutkání se někam zařadit se proti něčemu vymezit na stejnou vlnu naladit se s podobnými vítězi jako seš ty - s podobnými kádry co mají místo mozku nepopsaný kvádry sádry tabula rasa a čekaj až jim na ně někdo vysprejuje šablonu se stádem prasat
návodem jak snít a jak žít co sníst a co číst co poslouchat za styly a že nejvíc retro je vyzdobit si kvádry sádry vintááááž vinyly

full moon
právě vychází nový číslo full moonu - už slintáš
kámo po úplňku pod lavicí zazoomuj
nezapomeň že nejraději čteš o cizích středoškolských hc kapelách
který nikdo nezná ani u těch kapel v garáži
ani na škole
hahaha vždyť sám víš na co narážím 
ty vole
na co psát o českým natož moravsko-slezským podzemí
když my v praze žijem vysoko nad zemí vysoko nad všemi

nanosyn /novej apokalyptickej pták/

apokalyptickej pták
zakrývá křídly oblohu
apokalyptickej pták
spouští železnou oponu
apokalyptickej pták
žvejká krvavou masu
apokalyptickej pták
stíná hlavy času

novej apokalyptickej pták
debatuje s bohem o osudu
novej apokalyptickej pták
udeří křídly do zvonu
novej apokalyptickej pták
naslouchá vnitřnímu hlasu
novej apokalyptickej pták
vyhlíží úsvit jasu

na jedovým poli
si pták boží rány solí
už má zapálený péra
od hořící whisky
irský - strašně ho to bolí
když se křídla drolí
ale když se kácí les
tak létají třísky

na oktanovým moři
znamení se ztopoří 
nad komíny se dusí
přesto dýchat musí
na železným nebi
kde v lebkách hřeby
slunce svit vychází
nanosyn přichází

novej apokalyptickej pták
drápy škrábe do tmy strach
novej apokalyptickej pták
se těší na tvý věznění
novej apokalyptickej pták
dobře ví jak vypadá
apokalyptickej pták
peklo na zemi

apokalyptickej pták
vydechuje sirnej prach
apokalyptickej pták
stříká jed do myšlení
apokalyptickej pták
připravuje velkej pád
apokalyptickej pták
ztopořený znamení


mý město

chtěl bych zažít starej most starý trnovany
ta místa co poznala ostrý hrany komunistický strany
stejně jako bych chtěl zachovat současný stav
jako odkaz příštím generacím - jenže i ten se ztrácí
torza socialistických chrámů se mi do očí smějí
až se v industriálních základech chvějí
když ustupují paroubkům třešňákům
těm elitám co maj nás na háku
kam mizí priory pluta luny a kahany 
nahrazeny vstupními blikajícími branami
neonovými poutači s reklamami?


kam odcházíš má cesto?
kam se ztrácíš mý město?

teplice

trnovany šanov
řetenický chánov
prosetice
z panelových obrazovek 
zrní zrní
pro slepce a pro slepice
duševní jepice
vysílání
pro teplice

trnovany šanov
řetenický chánov
prosetice
teplice
jsou jako
non-stop
herna
zastavárna 
sběrna
večerka nočních pokladů
kde vše vykoupí
i bez dokladů 
o koupi

roxy

negři nemají kox
dětem prodají pi
děti nakoupí ko
a budou tak v prdeli
že nechají i dýško
a to koxujou piko
s omítkovou mřížkou

roxy II

no klika!
za tatíčka masaryka
mám gram šest 
koxonosopika
°

rusalka

mám kalhoty u kolen
má kalhotky u kolen
ošukal jsem mnoho žen
ale touto jsem pohlcen

žiju bez odpovědi na otázky
zda dělám věci jen pro ukojení ega
zda přežiju bez něj
když s ním se žít nedá

žiju bez odpovědi na otázky
proč tak často vyhledávám
hodinový lásky
ubohá rusalko bledá 

ó běda běda běda ó běda

heroinový deník

listujem v heroinovým deníku
v krvi i hlavě máme mixér
listujem v heroinovým deníku nikkyho sixxe

mluvíme mluvíme
snažíme se předat všechno
co o sobě víme

máme sklony se nadhodnocovat
poslouchat berlínský techno
a fetovat

hrůzy si do hlavy naženeme
a když to přeženeme
poslouží jako piják

živočišný uhlí 
neurol
nebo diák

listujem v heroinovým deníku
v krvi i hlavě máme mixér
listujem v heroinovým deníku nikkyho sixxe

přešleh přeběh přes chodník
došel dech - tělo chtělo přežít
přejít obrubník - nač ten spěch?

v non-stopu kupujem cigára
cukr a kafe
a modafen

výkup zla zlatá rána věští
na náměstí září záře svíček
zemřel další český lvíček čččč čččč

v jedenáctce na cestě do nikam do sebenitra pronikáme
možnosti netušený - kurva proč děláte z nás zrůdy?
když máme jen narušený spánkový amplitudy?

metamorfóza

políbil jsem pisoáry
držkou hladil mísu
po sedmi deci polský vodky
změnil jsem se v krysu

zátah /zásah/

sirény noční prahou letí
měšťáci nemaj co na práci
čůráci
zas fízlujou děti
kdyby nás radši zbavili nácků
než nějakejch ožralejch fracků
sirény noční prahou letí
měšťáci nemaj co na práci
čůráci
dávaj mi do ksichtu facku
když odnášej mi
mou šestnáctku
°

vítr

vítr nejkrásněji zní v podvěží
když rozezní černýho děti na věži
miluju ten vítr co rozezvučí pavoučí sítě
co rozpláče každý žižkovský dítě

žižkovský blues

na lipanský mladý smažky maj starý tašky
plný nádobí 
kterým probouzí
záhrobí

na žižkov padla deka
odnaučí tě lekat se
v pět ráno nepotkáš normálního člověka
připrav se

cikán s čokoládou zaručeně klame 
když prodává ti asfalt
jasně že to nedělá
naschvál

na zastávce se velcí kluci hádaj kdo má menší penis
a že je na hovno svět když bůh je ve stávce 
že steve jobs is dead
tak čest jeho památce

má noční tramvaj vypadá
jak spací vůz
spící pod vlivem 
žižkovskýho blues

mezi hřbitovy

nápis duše má co nejvýše leť
ve fontu tetris napsal augustin pátek
na hřbitovní zeď
hrál sám se sebou slovní tenis
je to paráda říkaly mu vnitřní hlasy
že vítězí asi
že je v kůži ewana mcgregora
když měl ještě vlasy

hate bez obalu 

hele bez obalu
přemýšlíš někdy nad tím že ti někdo spočítá všechny hříchy?
že tvý dnešní chlouby - ty pomníky tvý pýchy - nebudou nikoho zajímat?
že bůh chípne smíchy až zjistí jak prázdný si žil život
jak tupý byl tvůj svět v té tvé aktuální říši F5?
víš že budeš stát v křemíkovým popelu nahý?
kolem sebe budeš mít plazící se ženy
plačící děti - pohublé starce - panny i vrahy
že tam bude víc lidí než ty co znáš z prahy
zkrátka že k poslednímu soudu se nepřipojíš přes wi-fi
nebo si snad takový nihilista že nemáš strach z ničeho?
vždyť přes wikipedii si zjistíš kdo byl hitler 
co je hipster že se ti líbí nietzsche
teď už máš klíče od všeho
jeď na čsfd vyhlídni si nějaký kultovní sci-fi
na nyxu si vem na svět lihovou fixu
hlavně přes abz slovníky svou češtinu jisti
úplně jiskři
last.fm budiž dávkovačem hudební stravy
ty sociální sítě tě tolik baví
a díky slovníku synonym zas tolik synonym víš
že už tě programátor úrovní nepustí o mnoho výš

čůrák

no tak to seš panenko formát 
no tak to seš jak z porna 
když na vesnici po klávesnici ťukáš 
jakej čůrák je ten benda lukáš

pozn.: kurzívou označené odstavce pochází z básně Pavla Zajíčka “Apokalyptickej pták” z roku 1975 (ve stejném roce došlo i k zhudebnění textu skupinou The Plastic People Of The Universe)

není nad svobodu   naplnění vltavou plavou nahou prahou síně našich srdcí plní se vodou   a každou další společnou nocí sílí v nich pocit naplnění mlhová kaše projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře skrze mřížku mlhové kaše září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře na rty naše na očním plátně mlhová kaše most přes minulost stavíme z chlastu drog a pocitů nicoty z dnešní doby že zbytek života strávíme tím že čumíme jak si hloubíme hroby jak to jen umíme a to je trochu hloupý ne? most přes minulost stavíme z chaosu ze vzpomínek na to jak nežili jsme život když mluvili jsme o tom že žijeme život teď o něm nejen mluvíme i jej žijeme nebo si to aspoň myslíme když pijeme za žhnoucími syntetickými vlákny válčíme vláčíme se za smrtí vláčíme svou káru proti větru tlačíme a to snad k životu stačí ne? pocity nicoty přebíjíme energií fotonů jsme elementární částice žáru přepíjíme chuť jít domů to torzo zmaru u hořícího sudu došlo k zpopelnění studu vpíjí se lesk z jednobodového reflektoru po sítnici nahoru a dolů ubíhá blesk ubývá lesku vidíme matně špatně hlaď mě prosím tě hlaď mě projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře skrze mřížku mlhové kaše září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře na rty naše na očním plátně mlhová kaše projektor promítá krystalky pod jejím nosem nesu se lesem nejasností ze stroboskopů a myšlenkových toků pod tím vlivem cítím se sevřeně tak kolem sebe jen kopu a kopu toužím po ženě po dalším rtovém rtuťovém kopu ptá se mě kdo jsi? ptám se jí kdo jsem? a dívám se upřeně kláře do tváře hlava má vzteklá hlava utekla z pekla na planetě zemi se léčí s depresemi   má huba bývá hrubá ale jinak je s ní nuda a oči nenávidím za to co vidí čí oči čí oči budou plakat na vašem pohřbu? zeptala se mě korpulentní dáma na olšanech a čí oči budou plakat na vašem pohřbu? hovězí jehněčí nebo rybí? milá dámo netuším netuším totiž jaké to je když někdo někomu chybí ezo.tv s životem jsme ve spojení wi-fi co bylo ještě před lety sci-fi je dnešní stravou už nemyslíme vlastní hlavou už nežijeme vlastním tělem všichni pochodujeme za velkým velitelem přibližujeme apokalypsu masturbací nad virtuálním pornem jsme zamotáni v sítích - jako mušky pojdem vyžíváme se ve sdílení odkazů přežíváme díky videům z ezo tývý vzepřeli jsme se přírodním rozkazům boha jsme vlnou jedniček a nul utopili   s dobrým signálem jsme spokojeni nad virtuálními píčami hledáme ukojení přesáhlo to už zdarvou mez - celé dny trávíme čtením článků ze čtečky rss - o opravdovém světě víme jen z dětskejch vzpomínek a žijeme v iluzi že známkou panku je mít co nejvíc lajků u videa kde štěká vlastík plamínek   není nad svobodu z vagónu do vagónu z vagónu cestou domů nechodí nikdy sama je vagónní dáma vagónní vagína a ráno končí to co v noci začíná a ráno není to co v noci je pahorky koxu z kolumbie! není nad to vracet se po páté už snad posté prvním ranním metrem nevidět žádný spolucestující jak dělají že mě nevidí jak píšu a lepím a kreslím si komiks na dveře vagónu vagónu bez lidí zapomínám na lidi je úplně zbytečný poznávat nový nohy nový ruce psát o nich básně ve kterých každý rým končí slovem revoluce ptát se na společný známý na facebooku s hraným napětím zjišťovat kolik jsme vyjeli čar a kolik projeli holek a kluků na trase meetfactory - lihovar zase zapomínám na lidi a to poznal jsem jich za ta léta tisíce přitom je čím dal těžší vzpomenout si co jsem s kým dělal před měsícem devítka za devítkou necháváme ujet devítku za devítkou domů pojedeš až další devítkou tramvají do své osady ohrady i když máme své zásady vzdušné zámky jsme už dávno přestavěli na hrady odjezd - máváme si přes sklo co se té noci světly města tak lesklo záře genia loci poslední odlesk tváře jen pro můj dobrý pocit zůstal stesk odcházím sám tam kde má cesta leží do podvěží - restart nechávám je v tramvaji tvé smutné oči dívají se dívají utíkají za mnou po skle tramvaje na skle tramvaje každým sloupem vadnou když do dlaní spadnou dlaně zvlhnou a slzy tvé stíny letících ptáků o sklo vrhnou to sklo svrhnout svrhnout celá es ká el á máš cos chtěla mít stejně chceš zdrhnout pro svůj klid vystoupit z tramvaje na zastávce kde jsi nastoupila chceš zase zmoknout chceš si loknout zase se zvednout a ještě jednou vystoupit z tramvaje na zastávce kde jsi se mnou tančila a kapky deště pila   mononoke shu V SMS: co děláš zítra večer? - ten čas se ale vleče - SMS: co děláš večer dnes? - aha, promiň, ty dnes venčíš pes -   Shakira feat. Dizzee Rascal - Loca.mp3 čumim z okýnka do tmy čumim svědomí poď mi čumim s vědomím že ještě loka a budu v bezvědomí nejsem somrák jenom proto že jedu na jiřák a leju tuzemák nemůžu za to že ten hočiminův čurák má v ceníku bůra za lepšího ruma a já nemám ani floka vyndanej na zadním sedadle vypadám jak pták rosomák co má bílej zobák tak dávám si loca - loca loca loca čumim z okýnka do tmy čumim svědomí poď mi čumim s vědomím že ještě loka a budu v bezvědomí nepřestává mě srát že nikdy nebudu ji hřát cestou po národní svým sudeťáckým svetrem kurva proč mně se musí stát že nemám už čím zvát a za střízliva tý píče přece nemůžu lhát proč senta skončila ne se mnou ale s petrem vánoční trhy v praze je dnes tak nevlídně že vypravil bych se do vídně na vánoční trhy o tři roky zpět nad falcovým hrobem by zdál se nám jiný tehdejší svět ten dnešní zdá se být poněkud fádní a to se dnes v praze měnili radní žel ani těm novým nepůjdou ručičky pozpátku místo kosti štěstí tak za měsíc povečeřím oprátku budoucí bývalé senta mě má za bráchu pauline zase za tátu a až pohřbím augustina pátka stanu se něčí ségra či matka? ramadán /muslimka v non-stopu/ nešťastný osud potkal muslimku v non-stopu když nemůže jít něco si dát nemůže pít nemůže hrát nemůže spát - je ramadán nadechnout nedýchat   paprsky mi mizí v hlavě ležím skoro pod podlahou čekám na trubače smrti až proletí mi nad hlavou a ukončí mé čekání decentní pietní oslavou   v příštím životě bych chtěl bejt brzlík nebo bejt kristem a mít peří z dehtu víš taky mě mrzí že nevím jistě jestli se dožiju dalšího stříhání nehtů dalšího stříhání nehtů se nedožiju   už konečně vím že sám sebe nepřepiju že se do svýho stínu neukryju před sebou že se nejprve musím smířit sám se sebou teprve poté s přáteli a rodinou už dávno se nepřátelím s rodinou matko tímto slibuju že tvý skleněný srdce nerozbiju víš dalšího stříhání nehtů se já už nedožiju   ochutnávač vín jen ochutnávač vín neochutná splín když ptám se ho kdo s kým odpoví já s ní a já sním o ní chci být jen ochutnávač vín chci pít neochutnat splín a když zeptaj se mě kdo s kým odpovím já s ní jsem ochutnávač vín   listuju novinama tam a zpět hledám kam se ztratil svět ten ve kterém jsme žili   ten dnešní zdá se mi být tak nějak zhnilý ale nechávám to být a kontroluju sociální sítě když už jsem jednou jejich dítě dítě sociální sítě

není nad svobodu

 

naplnění

vltavou plavou nahou prahou
síně našich srdcí
plní se vodou
 
a každou další společnou nocí
sílí v nich pocit
naplnění

mlhová kaše

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

most přes minulost stavíme z chlastu
drog a pocitů nicoty z dnešní doby
že zbytek života strávíme tím
že čumíme jak si hloubíme hroby
jak to jen umíme a to je trochu hloupý ne?

most přes minulost stavíme z chaosu
ze vzpomínek na to jak nežili jsme život
když mluvili jsme o tom že žijeme život
teď o něm nejen mluvíme i jej žijeme
nebo si to aspoň myslíme když pijeme

za žhnoucími syntetickými vlákny válčíme
vláčíme se za smrtí vláčíme
svou káru proti větru tlačíme
a to snad k životu stačí ne?
pocity nicoty přebíjíme energií fotonů
jsme elementární částice žáru
přepíjíme chuť jít domů to torzo zmaru
u hořícího sudu došlo k zpopelnění studu

vpíjí se lesk z jednobodového reflektoru
po sítnici nahoru a dolů
ubíhá blesk
ubývá lesku
vidíme matně
špatně
hlaď mě
prosím tě hlaď mě

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

projektor promítá krystalky pod jejím nosem
nesu se lesem nejasností ze stroboskopů
a myšlenkových toků
pod tím vlivem cítím se sevřeně
tak kolem sebe jen kopu a kopu
toužím po ženě
po dalším rtovém rtuťovém kopu
ptá se mě kdo jsi?
ptám se jí kdo jsem?
a dívám se upřeně kláře do tváře

hlava

má vzteklá hlava
utekla z pekla
na planetě zemi
se léčí s depresemi
 
má huba bývá hrubá
ale jinak je s ní nuda
a oči nenávidím
za to co vidí

čí oči

čí oči budou plakat na vašem pohřbu?
zeptala se mě korpulentní dáma na olšanech
a čí oči budou plakat na vašem pohřbu? hovězí jehněčí nebo rybí?

milá dámo netuším
netuším totiž jaké to je
když někdo někomu chybí

ezo.tv

s životem jsme ve spojení wi-fi
co bylo ještě před lety sci-fi
je dnešní stravou
už nemyslíme vlastní hlavou
už nežijeme vlastním tělem
všichni pochodujeme za velkým velitelem

přibližujeme apokalypsu masturbací nad virtuálním pornem
jsme zamotáni v sítích - jako mušky pojdem
vyžíváme se ve sdílení odkazů
přežíváme díky videům z ezo tývý
vzepřeli jsme se přírodním rozkazům
boha jsme vlnou jedniček a nul utopili
 
s dobrým signálem jsme spokojeni
nad virtuálními píčami hledáme ukojení
přesáhlo to už zdarvou mez
- celé dny trávíme čtením článků ze čtečky rss -
o opravdovém světě víme jen z dětskejch vzpomínek
a žijeme v iluzi že známkou panku
je mít co nejvíc lajků u videa kde štěká vlastík plamínek

 

není nad svobodu

z vagónu do vagónu
z vagónu cestou domů
nechodí
nikdy sama

je vagónní dáma
vagónní vagína
a ráno končí to
co v noci začíná

a ráno není to
co v noci je
pahorky koxu
z kolumbie!

není nad to vracet se po páté už snad posté prvním ranním metrem
nevidět žádný spolucestující jak dělají že mě nevidí
jak píšu a lepím a kreslím si komiks na dveře vagónu
vagónu bez lidí

zapomínám na lidi

je úplně zbytečný poznávat nový nohy nový ruce
psát o nich básně ve kterých každý rým končí slovem revoluce
ptát se na společný známý na facebooku
s hraným napětím zjišťovat kolik jsme vyjeli čar
a kolik projeli holek a kluků
na trase meetfactory - lihovar

zase zapomínám na lidi
a to poznal jsem jich za ta léta tisíce
přitom je čím dal těžší vzpomenout si
co jsem s kým dělal před měsícem

devítka za devítkou

necháváme ujet
devítku za devítkou
domů pojedeš
až další devítkou
tramvají do své osady
ohrady
i když máme své zásady
vzdušné zámky jsme už dávno přestavěli na hrady

odjezd - máváme si přes sklo
co se té noci světly města tak lesklo
záře genia loci
poslední odlesk tváře jen pro můj dobrý pocit
zůstal stesk
odcházím sám
tam kde má cesta leží
do podvěží - restart

nechávám je v tramvaji
tvé smutné oči
dívají se dívají
utíkají za mnou
po skle tramvaje
na skle tramvaje
každým sloupem
vadnou

když do dlaní spadnou
dlaně zvlhnou
a slzy tvé
stíny letících ptáků o sklo vrhnou
to sklo svrhnout
svrhnout celá es ká el á
máš cos chtěla mít
stejně chceš zdrhnout

pro svůj klid
vystoupit
z tramvaje na zastávce kde jsi nastoupila
chceš zase zmoknout
chceš si loknout
zase se zvednout
a ještě jednou vystoupit z tramvaje na zastávce
kde jsi se mnou tančila a kapky deště pila

 

mononoke shu V

SMS: co děláš zítra večer?
- ten čas se ale vleče -
SMS: co děláš večer dnes?
- aha, promiň, ty dnes venčíš pes -
 

Shakira feat. Dizzee Rascal - Loca.mp3

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nejsem somrák jenom proto že jedu na jiřák a leju tuzemák
nemůžu za to že ten hočiminův čurák má v ceníku bůra za lepšího ruma
a já nemám ani floka
vyndanej na zadním sedadle vypadám jak pták rosomák co má bílej zobák
tak dávám si loca - loca loca loca

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nepřestává mě srát že nikdy nebudu ji hřát
cestou po národní svým sudeťáckým svetrem
kurva proč mně se musí stát že nemám už čím zvát
a za střízliva tý píče přece nemůžu lhát
proč senta skončila ne se mnou ale s petrem

vánoční trhy

v praze je dnes tak nevlídně
že vypravil bych se do vídně
na vánoční trhy o tři roky zpět
nad falcovým hrobem
by zdál se nám jiný
tehdejší svět
ten dnešní zdá se být poněkud fádní
a to se dnes v praze měnili radní
žel ani těm novým nepůjdou ručičky pozpátku
místo kosti štěstí tak za měsíc povečeřím oprátku

budoucí bývalé

senta mě má za bráchu
pauline zase za tátu
a až pohřbím augustina pátka
stanu se něčí ségra či matka?

ramadán /muslimka v non-stopu/

nešťastný osud potkal muslimku v non-stopu
když nemůže jít něco si dát
nemůže pít nemůže hrát
nemůže spát - je ramadán

nadechnout nedýchat
 
paprsky mi mizí v hlavě
ležím skoro pod podlahou
čekám na trubače smrti
až proletí mi nad hlavou
a ukončí mé čekání
decentní pietní oslavou
 
v příštím životě bych chtěl bejt brzlík
nebo bejt kristem a mít peří z dehtu
víš taky mě mrzí že nevím jistě
jestli se dožiju dalšího stříhání nehtů

dalšího stříhání nehtů se nedožiju
 
už konečně vím že sám sebe nepřepiju
že se do svýho stínu neukryju před sebou
že se nejprve musím smířit sám se sebou
teprve poté s přáteli a rodinou
už dávno se nepřátelím s rodinou
matko
tímto slibuju že tvý skleněný srdce nerozbiju
víš dalšího stříhání nehtů se já už nedožiju


 
ochutnávač vín

jen ochutnávač vín
neochutná splín
když ptám se ho kdo s kým
odpoví já s ní
a já sním o ní
chci být
jen ochutnávač vín
chci pít
neochutnat splín
a když zeptaj se mě kdo s kým
odpovím já s ní
jsem ochutnávač vín
 
listuju novinama tam a zpět
hledám kam se ztratil svět
ten ve kterém jsme žili
 
ten dnešní zdá se mi být tak nějak zhnilý
ale nechávám to být a kontroluju sociální sítě
když už jsem jednou jejich dítě


dítě sociální sítě


♥ 1
dítě sociální sítě oběšená generace kluk z paneláku poznal holku z paneláku v paneláku vzduch se tluče o stěny výtah vytáh ozvěny pane bože proč si dopustil věznění duší jimž svěřil jsi svobodu zasekl nás v prostoru kde není dost prostoru a že víra neumírá tvrdil jsi tvrdojíšně dnes tváříš se více zklamaně méně pyšně nechal jsi nás hnít vyvrácené vyvrhele když místo do chrámů vodíme své duše do postele tam hledají ve snech ztracené sny které si jim zakázal snít zabíjí tím zbytečné dny kdy není proč žít a než odebereme se všichni do prdele bereme drogy bereme žereme hovna co sereme jsme kluci z paneláků  jsme holky z paneláků  žijeme v paneláku ach bože  pro koho chystáš své lože  když pro nás chystáš provaz ve vlaku z ústí do prahy II do vanilkového kupé jednoho vlaku v nějakým městě přistoupila nějaká holka prej stojím jí v cestě a jestli mi nevadí že si zapálí zeptala se  nečekala na odpověď - vysvlékla se ivan martin sleduji sny jež mne pronásledují ubíhají dny jež mi uhýbají dneska zesnul ivan martin zesnul ve snu prý se vrátí není kam se vracet není kde spočinout a svou touhu zvracet oddaluju tabákovou svačinou až zemřeme až zemřeme zůstane po nás smetiště dat co nikomu ničemu nemohou  nic dobrého dát dítě sociální sítě víš toho tolik že už ani nechceš číst další statusy tolik že ti zase teče slina od pusy a ty čteš další statusy ale nemůžeš toho vstřebat o mnoho navíc z míráku ti domů zbývá už jen pár stanic navíc baterka v jablku není záložní a tys byl vždycky spíš útočník než záložník na obranu sereš máš to v záložce ve složce víš to líbí se ti to jak píšeš ve třetí osobě o sobě víš toho tolik že si můžeš zrušit účet tak na tři měsíce tolik že ti nerozumím proč pořád klikáš na zobrazit více hovězí porážka hovězí porážka vítězně rozvěšená na hácích má roztažená kopyta jak ta píča u mě na matraci poblitá se hýbá se líbá s poryvy větru svou nauku o ptácích ráno u kávy na kaši přednáší už v mém havraním svetru mononoke shu IV /v podvěží/ černého děti dnes půjdou spát šeptám ti v podvěží jak je mám rád jak mi na nich záleží a že pořád nevím docela jak se to udělá když chceš zabít svého anděla černého děti dnes půjdou spát jen doufám že dřív ještě vrátí mi mého sněhového litra přestože se naše láska nedožije nového jitra dnes půjdeme spát až zítra šu - dnes půjdeme spát až zítra kino praha II proč se z každé přítelkyně vždy stala má otrokyně? a proč nikdy nebyl jsem se sentou v kině když dala mi předloni na vánoce dva lístky kterým platnost vypršela právě v den mé nostalgické čistky stroj máš mě za stroj - jsem vystrojen penisem - jsem falickým přístrojem přesto nemusíš zvedat plastový prkýnko už mohla bys vědět že močím vsedě becky opustil jsem becky necítila city odpustil jsem becky ze sin city že píchala se všemi prevíty že si píchala mou buchnou pervitin hotel savoy zapíjíme víkend ty vole kolena se hladí u kolen všechno to bliká všechno co září listujem ve vzpomínkovým kalendáři mám na mysli ty nesmysly co dělali jsme když byli jsme mladí kličkujem kolem horké kaše vyprávíme si příběhy který už snad ani nejsou naše  a komu to vadí když máme se rádi? známe předem vyřčený věty máme předimenzovaný světy a taky chuť se opít tajíme před sebou že máme partnery a partnerky nebo že jsme kdy nějaký měli a to je celý a ty kouříš svý sparty ale jak ty no tak já taky rozfoukám popel přes prázdný hotel savoy nechci zabít anděla / weblog

dítě sociální sítě

oběšená generace

kluk z paneláku poznal holku z paneláku v paneláku
vzduch se tluče o stěny výtah vytáh ozvěny pane bože
proč si dopustil věznění duší jimž svěřil jsi svobodu
zasekl nás v prostoru kde není dost prostoru
a že víra neumírá tvrdil jsi tvrdojíšně
dnes tváříš se více zklamaně méně pyšně
nechal jsi nás hnít vyvrácené vyvrhele
když místo do chrámů vodíme své duše do postele
tam hledají ve snech ztracené sny které si jim zakázal snít
zabíjí tím zbytečné dny kdy není proč žít
a než odebereme se všichni do prdele
bereme drogy bereme
žereme hovna co sereme
jsme kluci z paneláků 
jsme holky z paneláků 
žijeme v paneláku

ach bože 
pro koho chystáš své lože 
když pro nás
chystáš provaz

ve vlaku z ústí do prahy II

do vanilkového kupé jednoho vlaku v nějakým městě
přistoupila nějaká holka prej stojím jí v cestě
a jestli mi nevadí že si zapálí zeptala se 
nečekala na odpověď - vysvlékla se

ivan martin

sleduji sny jež mne pronásledují
ubíhají dny jež mi uhýbají
dneska zesnul ivan martin
zesnul ve snu prý se vrátí
není kam se vracet
není kde spočinout
a svou touhu zvracet
oddaluju tabákovou svačinou

až zemřeme

až zemřeme
zůstane po nás smetiště dat
co nikomu ničemu nemohou 
nic dobrého dát

dítě sociální sítě

víš toho tolik že už ani nechceš číst další statusy
tolik že ti zase teče slina od pusy a ty čteš další statusy
ale nemůžeš toho vstřebat o mnoho navíc
z míráku ti domů zbývá už jen pár stanic
navíc baterka v jablku není záložní
a tys byl vždycky spíš útočník než záložník
na obranu sereš máš to v záložce ve složce
víš to líbí se ti to jak píšeš ve třetí osobě o sobě
víš toho tolik že si můžeš zrušit účet tak na tři měsíce
tolik že ti nerozumím proč pořád klikáš na zobrazit více

hovězí porážka

hovězí porážka vítězně rozvěšená na hácích
má roztažená kopyta jak ta píča u mě na matraci
poblitá se hýbá se líbá s poryvy větru
svou nauku o ptácích
ráno u kávy
na kaši
přednáší
už v mém havraním svetru

mononoke shu IV /v podvěží/

černého děti dnes půjdou spát
šeptám ti v podvěží jak je mám rád
jak mi na nich záleží a že pořád nevím docela
jak se to udělá když chceš zabít svého anděla

černého děti dnes půjdou spát
jen doufám že dřív ještě vrátí mi mého sněhového litra
přestože se naše láska nedožije nového jitra
dnes půjdeme spát až zítra

šu - dnes půjdeme spát až zítra

kino praha II

proč se z každé přítelkyně vždy stala má otrokyně?
a proč nikdy nebyl jsem se sentou v kině
když dala mi předloni na vánoce dva lístky
kterým platnost vypršela právě v den mé nostalgické čistky

stroj

máš mě za stroj - jsem vystrojen
penisem - jsem falickým přístrojem
přesto nemusíš zvedat plastový prkýnko
už mohla bys vědět že močím vsedě

becky

opustil jsem becky
necítila city
odpustil jsem becky
ze sin city
že píchala se všemi prevíty
že si píchala mou buchnou pervitin

hotel savoy

zapíjíme víkend ty vole
kolena se hladí u kolen
všechno to bliká všechno co září
listujem ve vzpomínkovým kalendáři
mám na mysli ty nesmysly co dělali jsme když byli jsme mladí
kličkujem kolem horké kaše
vyprávíme si příběhy který už snad ani nejsou naše 
a komu to vadí když máme se rádi?
známe předem vyřčený věty máme předimenzovaný světy
a taky chuť se opít
tajíme před sebou že máme partnery a partnerky
nebo že jsme kdy nějaký měli
a to je celý
a ty
kouříš svý sparty
ale jak ty
no tak já taky
rozfoukám popel
přes prázdný hotel
savoy

nechci zabít anděla

/ weblog

♥ 2
nechci zabít anděla seru na drogy seru na drogy protože jsou pro polobohy seru na drogy utíkaj a nemaj nohy co děláš? proč šeptáš? mono? na co se mě ještě zeptáš? je to ono? stereo? máš nebo nemáš? a dáš nebo nedáš? seru na drogy protože jsou pro polobohy seru na drogy když kurva nejsou dobrý odcházíš z pokoje odcházíš z pokoje žádný zbytečný kecy bereš si věci oblečení co tvoje je i to co tvoje není bereš mi povlečení pošlu tě na léčení ty píčo už nešukám už nešukám je koho není proč mohl bych mít kluka i holku trojku i dvojku v rock café je slet muzikantů a kamarádů muzikantů kamarádek muzikantů a muzikantek několik pravých leseb a falešných buzerantů falešných leseb a pravých buzerantů stejně se zabiju dřív než mě zabije některá z vražedných hrozeb připadám si jak plešatá zpěvačka při recidivě rakoviny mající život zaražený jak hřebík hluboko v noze a <-> ž až propiju se mládím až prožiju své mládí zeptám se magdy máří zda dožiju se stáří mononoke shu II z těch her co hrajeme jde strach mezi námi noc mezi námi den kdo z nás dvou je vrah kdo jen esencí do sna? shu pověz - jak se tohle všechno vlastně pozná mononoke shu III /nechci zabít anděla/ bylo to divný období spíš divnodobí smrti než divnodobí života každá zpráva od ní začínala slovem nechci nechtěla odejít - přesto odešla nechtěla se ztratit přesto se ztratila nechtěla se vrátit přesto se vrátila nechtěla mě najít a přesto mě našla nechtěla se najít protože se nikdy nehledala když měla náladu vyšňupala lajnu dlouhou jak berlínská zeď když měla náladu chtěla žít na život a na smrt tady a teď nechci se bavit o lásce nechci se bavit nechci hrát náhradu za někoho koho jsi nesbalil nebo neumíš sbalit dlouze umírala přesto žila dál imaginovala virtuální obrazce a toužila po lásce ze stavebnic lega hypericum perforatum jí uvěznilo v usměvavé masce vlastního ega nechci se nechat trávit a otrávit nechci se trápit nechci abys mi lhal nechci abys mi psal abys existoval bál jsem se vejít do jejího holobytu a ona hned psala mi že bydlí v protiatonovém krytu a že si prý píšu život jak iňarritu chtěl jsem jí koupit pivo ona nepila chtěl jsem jí změnit život - nechtěla chtěl jsem jí nechat být - chvíli nebyla jenže jak chceš vole zabít anděla? luno pro trochu rozruchu na pražské scéně nazvracím emě brabcové do rozcuchu ze mě vyplaví se sémě - skončí jí na uchu ze které země luno je já fakt nemám potuchu 4:16 je leden je den je noc je moc hodin na to jít spát příliš málo na to do nového roku vstát jednoduše vzato - stojí to ještě vůbec po těch letech za to? ptákodračí prostor  lori okapi zrušila virtuální světy všechny ty internety a přitom tušila že jí její přátelé nebudou scházet vždyť nemá přátelé  žije pro mžitky před očima má kruhy pod očima zná zbytky okamžiků co zmizí v okamžiku jak kapky na těle táhne jí na nebe má chlupatý dásně ptáka před pusou co má piercing na křídlech a umí létat rychlostí zvuku  v jejím obýváku je krásně v jejím obýváku je prostor ptákodraků i bez facebooku  tabula rasa  tisíc jehel tísně se zabodlo do mé sevřené pěsti to bál jsem se vlastního neštěstí co pokaždé zamrzí více než cizí a trvá déle než ty jizvy zmizí bojím se nezkusit  zkusit se podusit například bojím se tisíc jehel spolykat nenaříkat nic přitom neříkat bojím se zvykat si nezvykat ten strach z nostalgických krabic ve kterých mám schovaná svá bývalá já tvrdící že mám v životě navíc mě pokouší a je vůbec nejhorší doufám že celá má minulost byla jen hra a pokud krabice zahodím že se zas znovu narodím z čerstvého masa a budu tabula rasa první zákazník  lekl jsem se když můj první zákazník stáhl své okénko klekl jsem si když můj první zákazník spustil své hovénko léto deset  pokryl jsem exkrementy podobiznu senty snesl jí výkaly na víčka tak jako slepička vajíčka po okrajích jsem portrét srovnal a nechal odkapávat všechna hovna vajgl v kolejišti sbírám protézy cigaret a stavím z nich nový světy vážky poletují smíchovským nádražím srážky letního bezčasí na můj ksicht naráží to máme dneska předčasí asi shrnu svou pokožku a postavím se tam někam do rožku stojím tak dospělý tisknu se ke zdi pozoruju vlaky jak kolem mě jezdí konečně našel jsem co tady hledám a to co našel jsem už nikomu nedám stojím v dešti na smíchovské budapešti poslouchám taky jak sirény piští konečně našel jsem co tady hledám a to co našel jsem už nikomu nedám vajgl v kolejišti magie II noční praha nikdy nebyla tak pražská a noční jako včera celý den dnes nemohu dospat do večera a přeji si přeji aby dnes i zítra bylo včera magie III magie se tváří černě exuje gin nutí mě k sexu je plna kovu a toxických látek je ráno sobota a augustin pátek augustin pátek XIV /mišuge duhová/ a bude něco zítra když bude něco dnes? zeptala se augustina než nechala se svést než nechala se vést noční boleslaví byla mladá a au dneska vole slaví mišuge duhová v hadrech po babičce mišuge duhová s motýlky na kličce má pana klička jak klíče kolem krku a au je v píče když myš dělá vrků v okamžiku kdy každá končí pít ona teprve začíná žít a lít k ránu už sere na svěrače - od toho má stěrače totiž augustina sběrače ten zatím tupě po účku zírá v tlupě krůček po krůčku hledá dominanci ve svý grupě žižkovskej johnny depp je na výletě za černíkem má černý oči jak kdyby byl pandou pirátem nebo aspoň kominíkem s bandou - kouzelníkem černíkem a kormidelníkem petrem pláteníkem se baví - ale augustin chce jako každej vyhrát duhovej balík nejradši by mišuge vysvlík - do její duhy se navlík ohryzal jí kozičky do dlaní a k tomu půjčil si je domů na hraní před spaním v disharmonii schwarzprioru předkožkou pohybuje jako vždycky mechanicky nahoru a dolů mišuge duhová má mokrý vlasy - asi od zvratků augustin pátků by rád olízl mišuge poblitou patku aby zjistil co pila k večeři na co ji pozve k snídani ale radši si šel na hajzl vyhonit protože dost bylo čekání na bílé dlaždičky stříká své děti ty bílé dlaždičky jdou jim k pleti au setře je toaletním papírem na znamení konce lovu ale za chvíli už si honí znovu a znovu v disharmonii schwarzprioru předkožkou pohybuje jako vždycky mechanicky nahoru a dolů mišuge dráždí ho líbá se s každým mišuge vraždí ho vraždí a vraždí a au by ji chtěl líbat na víčka aby byla jeho duhová kulička co půllitry převrací pak do nich nazvrací a z bible co ukradla na blešáku  aby si udělala filtry na cestě z E47 {bonus text} na cestě do nikam chlastám už šestnáct dní v kuse a každou noc polykám zvratky svý v puse kam s tím mám zajít? a čím to zapít? mám se snad zabít? sbalil jsem zednářku na svou zeď nářku zabil jsem přetvářku vydávajíc se za sebe tu lhářku pravdu jsem svým ptákem bičoval a šukal s tebou - jinou však miloval šu měl bych se asi najít nebo definitivně ztratit anebo bych mohl úplně na začátek všeho všechno vrátit nejprve však musím svůj dnešní účet splatit nechávám na baru na litr dýško i když do konce tejdne s prachama asi nevyjdu jedno vím ale zcela jistě - do E47 už nikdy nepřijdu podzim {bonus text} sedávaly na lavičkách po celou zimu ty páry cihliček v rukavičkách místo aby na jaře když city kvetou sedávaly na lavičkách sedávali na lavičkách po celé léto zoufalí zedníci bez rukavic dávali loňskému mrazu za vinu že už dnes nemají nic po mírném časovém skoku je podzim budoucího roku zedníci si proměnili cihly ani netušíte kolikrát to za ten rok stihli záříjen {bonus text} ach bože dej mi znamení jsem zvědav zda cestu do pekla budeš dál dláždit mi kamením a zvát nechávat plát pohádkové plameny budeš dál nutit mne dělat si zářezy na pravém rameni i zápěstí ach bože dej mi znamení zda tohle je cesta ke štěstí  ke spasení a že chceš mě trestat že si nevzpomínám kolika dal jsem kurvám? to měl jsi mi raději ptáka urvat! což by byla jediná záruka že bych u vedlejší brány zaťukal dnes neměl bych pachuť zrady  a ty neptal ses mě teď a tady zda pamatuju si každou kterou jsem za říjen ošukal v pět ráno je čas {bonus text} nic se neděje zkoušíš možnosti manželství se sociální sítí naděje dochází ti fet taky winstonovo pití zkoušíš navázat kontakty koušeš si ret chceš viry chytit zkoušíš něco cítit tvá hraná strana je předem daná ta správná strana je samohana samohraná samohana jsi zamilovaná jako nikdy předtím jsi zavirovaná a já to z tebe cítím odcházíš do vagónu abys přestala se klepat abys přišla o vagínu u žižkovskýho johnnyho deppa topíš se v nanuku topíš se v toku dat chlapům jdeš na ruku a máš to ráda ujíždíš na drogách o důvod víc se bát chlapům jdeš po nohách když kryješ si záda obcházíš dál národní step by step semenem tě zavodní jen žižkovský džoník depp co nechává si do huby močit chce abys mu umožnila cítit se líp tak nechává si zavázat oči chce aby deepthroating byl opravdu deep platí ti že mu do huby prdíš platí ti za to jak smrdíš ty mu hříchy odpouštíš ventily pomalu upouštíš když pán má hubu od hoven posnídá kaviár když sní svůj hnědý sen ty plaveš jak gaviál zobákem narážíš do sraček kolem on prstama proráží ti kundu pod stolem objednává další rundu abys byla pod stolem tam kde máš kundu a svou poblitou bundu zobákem narážíš do sraček kolem on prstama proráží ti kundu pod stolem je jako golem a z tebe to jde horem i dolem vole! johnny se snaží ptáka vráží hluboko do hloubky daleko za zoubky ty se snažíš on je v ráži ty se dávíš on naráží otevřel ti otvory mezi žebry pokory součást jeho povahy je přežrat se odvahy bez možnosti opravy nedočkáš se popravy všechny ty tvé otravy jsou součást jeho potravy omlouváš sebe sama že nejsi sama nahá že se v pátek podobně svléká celá praha omlouváš sebe sama že za to že je ti k zblití nemůže samohana ale to vyjebaný pití jsi dáma jsi pam sc na poušti jsi sama a vanu napouštíš už jenom hodit fén už jenom vylézt ven ze záchodu ve vagónu a dostat se nějak domů v pět ráno máš v domě zhasnuto v hlavě prázdno v pět ráno slova váznou naděje však jak louče svítí poučena z předchozích nezdarů sejdeš se s johnnym příště zas na baru a on objedná ti něco k pití - je čas! příběh přiběh / weblog

nechci zabít anděla

seru na drogy

seru na drogy
protože jsou pro polobohy
seru na drogy
utíkaj a nemaj nohy

co děláš? proč šeptáš? mono?
na co se mě ještě zeptáš? je to ono? stereo?

máš nebo nemáš?
a dáš nebo nedáš?

seru na drogy
protože jsou pro polobohy
seru na drogy
když kurva nejsou dobrý

odcházíš z pokoje

odcházíš z pokoje žádný zbytečný kecy bereš si věci oblečení co tvoje je
i to co tvoje není bereš mi povlečení pošlu tě na léčení ty píčo

už nešukám

už nešukám
je koho není proč
mohl bych mít kluka i holku
trojku i dvojku
v rock café je slet muzikantů a kamarádů muzikantů
kamarádek muzikantů a muzikantek
několik pravých leseb a falešných buzerantů
falešných leseb a pravých buzerantů
stejně se zabiju dřív než mě zabije některá z vražedných hrozeb
připadám si jak plešatá zpěvačka při recidivě rakoviny
mající život zaražený jak hřebík
hluboko v noze

a <-> ž

až propiju se mládím
až prožiju své mládí
zeptám se magdy máří
zda dožiju se stáří

mononoke shu II

z těch her co hrajeme jde strach
mezi námi noc mezi námi den
kdo z nás dvou je vrah kdo jen esencí do sna?
shu pověz - jak se tohle všechno vlastně pozná

mononoke shu III /nechci zabít anděla/

bylo to divný období
spíš divnodobí smrti než divnodobí života
každá zpráva od ní začínala slovem nechci

nechtěla odejít - přesto odešla
nechtěla se ztratit přesto se ztratila
nechtěla se vrátit přesto se vrátila
nechtěla mě najít a přesto mě našla

nechtěla se najít protože se nikdy nehledala
když měla náladu vyšňupala lajnu dlouhou jak berlínská zeď
když měla náladu chtěla žít na život a na smrt tady a teď

nechci se bavit o lásce
nechci se bavit
nechci hrát náhradu za někoho koho jsi nesbalil
nebo neumíš sbalit

dlouze umírala přesto žila dál
imaginovala virtuální obrazce a toužila po lásce ze stavebnic lega
hypericum perforatum jí uvěznilo v usměvavé masce vlastního ega

nechci se nechat trávit a otrávit
nechci se trápit
nechci abys mi lhal
nechci abys mi psal abys existoval

bál jsem se vejít do jejího holobytu a ona hned psala mi
že bydlí v protiatonovém krytu
a že si prý píšu život jak iňarritu

chtěl jsem jí koupit pivo ona nepila
chtěl jsem jí změnit život - nechtěla
chtěl jsem jí nechat být - chvíli nebyla
jenže jak chceš vole zabít anděla?

luno

pro trochu rozruchu na pražské scéně
nazvracím emě brabcové do rozcuchu
ze mě vyplaví se sémě - skončí jí na uchu
ze které země luno je já fakt nemám potuchu

4:16

je leden
je den
je noc
je moc hodin na to jít spát
příliš málo na to do nového roku vstát
jednoduše vzato - stojí to ještě vůbec po těch letech za to?

ptákodračí prostor 

lori okapi zrušila virtuální světy
všechny ty internety
a přitom tušila
že jí její přátelé nebudou scházet
vždyť nemá přátelé 

žije pro mžitky před očima
má kruhy pod očima
zná zbytky okamžiků
co zmizí v okamžiku
jak kapky na těle

táhne jí na nebe
má chlupatý dásně
ptáka před pusou
co má piercing na křídlech
a umí létat rychlostí zvuku 

v jejím obýváku
je krásně
v jejím obýváku
je prostor ptákodraků
i bez facebooku 

tabula rasa 

tisíc jehel tísně se zabodlo do mé sevřené pěsti
to bál jsem se vlastního neštěstí
co pokaždé zamrzí více než cizí
a trvá déle než ty jizvy zmizí

bojím se nezkusit  zkusit se podusit
například bojím se tisíc jehel spolykat
nenaříkat nic přitom neříkat
bojím se zvykat si nezvykat
ten strach z nostalgických krabic
ve kterých mám schovaná svá bývalá já
tvrdící že mám v životě navíc
mě pokouší a je vůbec nejhorší

doufám že celá má minulost byla jen hra
a pokud krabice zahodím
že se zas znovu narodím
z čerstvého masa a budu tabula rasa

první zákazník 

lekl jsem se
když můj první zákazník stáhl své okénko
klekl jsem si
když můj první zákazník spustil své hovénko

léto deset 

pokryl jsem exkrementy podobiznu senty
snesl jí výkaly na víčka
tak jako slepička vajíčka
po okrajích jsem portrét srovnal
a nechal odkapávat
všechna hovna

vajgl v kolejišti

sbírám protézy cigaret a stavím z nich nový světy
vážky poletují smíchovským nádražím
srážky letního bezčasí na můj ksicht naráží
to máme dneska předčasí asi shrnu svou pokožku a postavím se
tam někam do rožku

stojím tak dospělý tisknu se ke zdi
pozoruju vlaky jak kolem mě jezdí
konečně našel jsem co tady hledám
a to co našel jsem už nikomu nedám

stojím v dešti na smíchovské budapešti
poslouchám taky jak sirény piští
konečně našel jsem co tady hledám
a to co našel jsem už nikomu nedám

vajgl v kolejišti

magie II

noční praha nikdy nebyla tak pražská a noční jako včera
celý den dnes nemohu dospat do večera
a přeji si přeji
aby dnes i zítra bylo včera

magie III

magie se tváří černě
exuje gin nutí mě k sexu
je plna kovu a toxických látek
je ráno sobota a augustin pátek

augustin pátek XIV /mišuge duhová/

a bude něco zítra když bude něco dnes?
zeptala se augustina než nechala se svést
než nechala se vést noční boleslaví
byla mladá a au dneska vole slaví

mišuge duhová v hadrech po babičce
mišuge duhová s motýlky na kličce
má pana klička jak klíče kolem krku
a au je v píče když myš dělá vrků

v okamžiku kdy každá končí pít
ona teprve začíná žít a lít
k ránu už sere na svěrače - od toho má stěrače
totiž augustina sběrače

ten zatím tupě po účku zírá v tlupě
krůček po krůčku hledá dominanci ve svý grupě
žižkovskej johnny depp je na výletě za černíkem
má černý oči jak kdyby byl pandou pirátem nebo aspoň kominíkem

s bandou - kouzelníkem černíkem a kormidelníkem petrem pláteníkem
se baví - ale augustin chce jako každej vyhrát duhovej balík
nejradši by mišuge vysvlík - do její duhy se navlík
ohryzal jí kozičky do dlaní a k tomu půjčil si je domů na hraní před spaním

v disharmonii schwarzprioru
předkožkou pohybuje
jako vždycky mechanicky
nahoru a dolů

mišuge duhová má mokrý vlasy - asi od zvratků
augustin pátků by rád olízl mišuge poblitou patku
aby zjistil co pila k večeři na co ji pozve k snídani
ale radši si šel na hajzl vyhonit protože dost bylo čekání

na bílé dlaždičky stříká své děti
ty bílé dlaždičky jdou jim k pleti
au setře je toaletním papírem na znamení konce lovu
ale za chvíli už si honí znovu a znovu

v disharmonii schwarzprioru
předkožkou pohybuje
jako vždycky mechanicky
nahoru a dolů

mišuge dráždí ho líbá se s každým
mišuge vraždí ho vraždí a vraždí
a au by ji chtěl líbat na víčka
aby byla jeho duhová kulička

co půllitry převrací
pak do nich nazvrací
a z bible co ukradla na blešáku 
aby si udělala filtry

na cestě z E47 {bonus text}

na cestě do nikam chlastám už šestnáct dní v kuse
a každou noc polykám zvratky svý v puse
kam s tím mám zajít?
a čím to zapít?
mám se snad zabít?

sbalil jsem zednářku na svou zeď nářku
zabil jsem přetvářku vydávajíc se za sebe
tu lhářku pravdu jsem svým ptákem bičoval
a šukal s tebou - jinou však miloval

šu měl bych se asi najít nebo definitivně ztratit
anebo bych mohl úplně na začátek všeho všechno vrátit
nejprve však musím svůj dnešní účet splatit
nechávám na baru na litr dýško i když do konce tejdne s prachama asi nevyjdu
jedno vím ale zcela jistě - do E47 už nikdy nepřijdu

podzim {bonus text}

sedávaly na lavičkách po celou zimu
ty páry cihliček v rukavičkách
místo aby na jaře když city kvetou
sedávaly na lavičkách

sedávali na lavičkách po celé léto
zoufalí zedníci bez rukavic
dávali loňskému mrazu za vinu
že už dnes nemají nic

po mírném časovém skoku
je podzim budoucího roku
zedníci si proměnili cihly
ani netušíte kolikrát to za ten rok stihli

záříjen {bonus text}

ach bože dej mi znamení
jsem zvědav zda cestu do pekla
budeš dál dláždit mi kamením
a zvát nechávat plát pohádkové plameny
budeš dál nutit mne dělat si zářezy na pravém rameni
i zápěstí

ach bože dej mi znamení
zda tohle je cesta ke štěstí 
ke spasení

a že chceš mě trestat
že si nevzpomínám
kolika dal jsem kurvám?

to měl jsi mi raději ptáka urvat!
což by byla jediná záruka
že bych u vedlejší brány zaťukal

dnes neměl bych pachuť zrady 
a ty neptal ses mě teď a tady
zda pamatuju si každou kterou jsem za říjen ošukal

v pět ráno je čas {bonus text}

nic se neděje
zkoušíš možnosti manželství se sociální sítí
naděje
dochází ti fet taky winstonovo pití

zkoušíš navázat kontakty
koušeš si ret
chceš viry chytit
zkoušíš něco cítit

tvá hraná strana je předem daná
ta správná strana je samohana
samohraná
samohana

jsi zamilovaná
jako nikdy předtím
jsi zavirovaná
a já to z tebe cítím

odcházíš do vagónu
abys přestala se klepat
abys přišla o vagínu
u žižkovskýho johnnyho deppa

topíš se v nanuku
topíš se v toku dat
chlapům jdeš na ruku
a máš to ráda

ujíždíš na drogách
o důvod víc se bát
chlapům jdeš po nohách
když kryješ si záda

obcházíš dál národní
step by step
semenem tě zavodní
jen žižkovský džoník depp

co nechává si do huby močit
chce abys mu umožnila cítit se líp
tak nechává si zavázat oči
chce aby deepthroating byl opravdu deep

platí ti že mu do huby prdíš
platí ti za to jak smrdíš
ty mu hříchy odpouštíš
ventily pomalu upouštíš

když pán má hubu od hoven
posnídá kaviár
když sní svůj hnědý sen
ty plaveš jak gaviál

zobákem narážíš do sraček kolem
on prstama proráží ti kundu pod stolem
objednává další rundu abys byla pod stolem
tam kde máš kundu a svou poblitou bundu

zobákem narážíš do sraček kolem
on prstama proráží ti kundu pod stolem
je jako golem a z tebe to jde horem i dolem
vole!

johnny se snaží
ptáka vráží
hluboko do hloubky
daleko za zoubky

ty se snažíš
on je v ráži
ty se dávíš
on naráží

otevřel ti otvory
mezi žebry pokory
součást jeho povahy
je přežrat se odvahy

bez možnosti opravy
nedočkáš se popravy
všechny ty tvé otravy
jsou součást jeho potravy

omlouváš sebe sama že nejsi sama nahá
že se v pátek podobně svléká celá praha
omlouváš sebe sama že za to že je ti k zblití
nemůže samohana ale to vyjebaný pití

jsi dáma
jsi pam sc na poušti
jsi sama
a vanu napouštíš

už jenom hodit fén
už jenom vylézt ven
ze záchodu ve vagónu
a dostat se nějak domů

v pět ráno máš v domě zhasnuto
v hlavě prázdno
v pět ráno
slova váznou

naděje však jak louče svítí
poučena z předchozích nezdarů
sejdeš se s johnnym příště zas na baru
a on objedná ti něco k pití - je čas!

příběh přiběh

/ weblog

příběh přiběh ztracen v zatracení /příběh přiběh/   ztracen v zatracení tam kde kolem točí bůh tam kde kolem mě nic není a už vůbec ne vzduch příběh přiběh zase se mnou vyběh zase se mnou zamet pod pavučinu planet příběh přiběh dneska měl na spěch příliš se nezdržel a zborcená židle půl metru pod mými nohami už ani tolik nevrže ztracen v zatracení tam kde lasem točí bůh tam kde já jsem nic není a už vůbec ne vzduch 0711 tvůj příběh   ležíme na hrobě neznámého vojína ležíme na hrobě ve zlé umrlé době ležíme v sobě na sobě - sotva se známe - nic nemáme na sobě sníme co smíme - jíme jen nahý oběd v celé své kráse mě poprvé objímá ten příběh od krve kterým se dojímáš tvůj příběh plný všech přítulných paní co platí je potulní páni tvůj příběh o jelenech zmatených laní jimž lovci těch laní se klaní tvůj příběh je příběhem magie nic jej nepřebije tvůj příběh je příběhem magie možná mě zabije ležíme na hrobě nad námi hvizd ptáků  ve společném stínu pod nebem plným mraků dál bažíme po ctnostech jeleních draků o laně co uvíznou v lánu makovic se snažíme o to víc a ač nebylo to v plánu chceme si líznout láku z těch máků uvíznout ve společném stínu na vteřinu  chceme ve spojených dlaních zastavit čas sevřením zlámat mu ručičky nožičky vaz tvůj příběh je příběhem magie nic jej nepřebije tvůj příběh je příběhem magie možná mě zabije běžíme po kostech lidských vraků při splínu náhrobních paneláků skáčeme po mostech z mostu pláčeme pro povzdech - hostům pod námi vkládám led na ret - pán žádá dámy aby hrami bouře vzešla z kouře boříme hrady z platebních karet - kouříme mnoho cigaret z vlasů ti svítí modrošedé kvítí má stejnou barvu jak tvoje oči - je bledé je jak tvoje oči co vždycky mě chytí a do mých skočí - vím tím vším příběh skončí tvůj příběh je příběhem magie tvůj příběh je příběhem magie tvůj příběh je příběhem magie tvůj příběh je příběhem magie 0711 prší prší prší mraky jsou sluneční clony nejtemnější z nich je má záclona co chrání chrám atona celé dny dívám se přes záclony a teprve dnes se jim daří déšť uvařit 0711 lego stavím si lásku jako stavebnici přesně podle návodu na krabici manuál radí jak kostičky k sobě dát máme se rádi - totiž mám se rád 0711 berlýn pank / weblog

příběh přiběh

ztracen v zatracení /příběh přiběh/
 

ztracen v zatracení

tam kde kolem točí bůh

tam kde kolem mě nic není

a už vůbec ne vzduch


příběh přiběh

zase se mnou vyběh

zase se mnou zamet

pod pavučinu planet


příběh přiběh

dneska měl na spěch

příliš se nezdržel

a zborcená židle půl metru pod mými nohami už ani tolik nevrže


ztracen v zatracení

tam kde lasem točí bůh

tam kde já jsem nic není

a už vůbec ne vzduch

0711


tvůj příběh
 

ležíme na hrobě neznámého vojína

ležíme na hrobě ve zlé umrlé době

ležíme v sobě na sobě - sotva se známe - nic nemáme na sobě

sníme co smíme - jíme jen nahý oběd


v celé své kráse mě poprvé objímá

ten příběh od krve kterým se dojímáš

tvůj příběh plný všech přítulných paní co platí je potulní páni

tvůj příběh o jelenech zmatených laní jimž lovci těch laní se klaní


tvůj příběh je příběhem magie

nic jej nepřebije

tvůj příběh je příběhem magie

možná mě zabije


ležíme na hrobě nad námi hvizd ptáků 

ve společném stínu pod nebem plným mraků

dál bažíme po ctnostech jeleních draků

o laně co uvíznou v lánu makovic se snažíme o to víc


a ač nebylo to v plánu chceme si líznout láku z těch máků

uvíznout ve společném stínu na vteřinu 

chceme ve spojených dlaních zastavit čas

sevřením zlámat mu ručičky nožičky vaz


tvůj příběh je příběhem magie

nic jej nepřebije

tvůj příběh je příběhem magie

možná mě zabije


běžíme po kostech lidských vraků při splínu náhrobních paneláků

skáčeme po mostech z mostu pláčeme pro povzdech - hostům pod námi

vkládám led na ret - pán žádá dámy aby hrami bouře vzešla z kouře

boříme hrady z platebních karet - kouříme mnoho cigaret


z vlasů ti svítí modrošedé kvítí

má stejnou barvu jak tvoje oči - je bledé

je jak tvoje oči co vždycky mě chytí

a do mých skočí - vím tím vším příběh skončí


tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

tvůj příběh je příběhem magie

0711


prší prší prší


mraky jsou sluneční clony

nejtemnější z nich je má záclona

co chrání chrám atona

celé dny dívám se přes záclony

a teprve dnes se jim daří

déšť uvařit

0711


lego


stavím si lásku jako stavebnici

přesně podle návodu na krabici

manuál radí jak kostičky k sobě dát

máme se rádi - totiž mám se rád

0711

berlýn pank

/ weblog

→