dítě sociální sítě
oběšená generace
kluk z paneláku poznal holku z paneláku v paneláku
vzduch se tluče o stěny výtah vytáh ozvěny pane bože
proč si dopustil věznění duší jimž svěřil jsi svobodu
zasekl nás v prostoru kde není dost prostoru
a že víra neumírá tvrdil jsi tvrdojíšně
dnes tváříš se více zklamaně méně pyšně
nechal jsi nás hnít vyvrácené vyvrhele
když místo do chrámů vodíme své duše do postele
tam hledají ve snech ztracené sny které si jim zakázal snít
zabíjí tím zbytečné dny kdy není proč žít
a než odebereme se všichni do prdele
bereme drogy bereme
žereme hovna co sereme
jsme kluci z paneláků
jsme holky z paneláků
žijeme v paneláku
ach bože
pro koho chystáš své lože
když pro nás
chystáš provaz
ve vlaku z ústí do prahy II
do vanilkového kupé jednoho vlaku v nějakým městě
přistoupila nějaká holka prej stojím jí v cestě
a jestli mi nevadí že si zapálí zeptala se
nečekala na odpověď - vysvlékla se
ivan martin
sleduji sny jež mne pronásledují
ubíhají dny jež mi uhýbají
dneska zesnul ivan martin
zesnul ve snu prý se vrátí
není kam se vracet
není kde spočinout
a svou touhu zvracet
oddaluju tabákovou svačinou
až zemřeme
až zemřeme
zůstane po nás smetiště dat
co nikomu ničemu nemohou
nic dobrého dát
dítě sociální sítě
víš toho tolik že už ani nechceš číst další statusy
tolik že ti zase teče slina od pusy a ty čteš další statusy
ale nemůžeš toho vstřebat o mnoho navíc
z míráku ti domů zbývá už jen pár stanic
navíc baterka v jablku není záložní
a tys byl vždycky spíš útočník než záložník
na obranu sereš máš to v záložce ve složce
víš to líbí se ti to jak píšeš ve třetí osobě o sobě
víš toho tolik že si můžeš zrušit účet tak na tři měsíce
tolik že ti nerozumím proč pořád klikáš na zobrazit více
hovězí porážka
hovězí porážka vítězně rozvěšená na hácích
má roztažená kopyta jak ta píča u mě na matraci
poblitá se hýbá se líbá s poryvy větru
svou nauku o ptácích
ráno u kávy
na kaši
přednáší
už v mém havraním svetru
mononoke shu IV /v podvěží/
černého děti dnes půjdou spát
šeptám ti v podvěží jak je mám rád
jak mi na nich záleží a že pořád nevím docela
jak se to udělá když chceš zabít svého anděla
černého děti dnes půjdou spát
jen doufám že dřív ještě vrátí mi mého sněhového litra
přestože se naše láska nedožije nového jitra
dnes půjdeme spát až zítra
šu - dnes půjdeme spát až zítra
kino praha II
proč se z každé přítelkyně vždy stala má otrokyně?
a proč nikdy nebyl jsem se sentou v kině
když dala mi předloni na vánoce dva lístky
kterým platnost vypršela právě v den mé nostalgické čistky
stroj
máš mě za stroj - jsem vystrojen
penisem - jsem falickým přístrojem
přesto nemusíš zvedat plastový prkýnko
už mohla bys vědět že močím vsedě
becky
opustil jsem becky
necítila city
odpustil jsem becky
ze sin city
že píchala se všemi prevíty
že si píchala mou buchnou pervitin
hotel savoy
zapíjíme víkend ty vole
kolena se hladí u kolen
všechno to bliká všechno co září
listujem ve vzpomínkovým kalendáři
mám na mysli ty nesmysly co dělali jsme když byli jsme mladí
kličkujem kolem horké kaše
vyprávíme si příběhy který už snad ani nejsou naše
a komu to vadí když máme se rádi?
známe předem vyřčený věty máme předimenzovaný světy
a taky chuť se opít
tajíme před sebou že máme partnery a partnerky
nebo že jsme kdy nějaký měli
a to je celý
a ty
kouříš svý sparty
ale jak ty
no tak já taky
rozfoukám popel
přes prázdný hotel
savoy
