naplnění

vltavou plavou nahou prahou
síně našich srdcí
plní se vodou
 
a každou další společnou nocí
sílí v nich pocit
naplnění

mlhová kaše

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

most přes minulost stavíme z chlastu
drog a pocitů nicoty z dnešní doby
že zbytek života strávíme tím
že čumíme jak si hloubíme hroby
jak to jen umíme a to je trochu hloupý ne?

most přes minulost stavíme z chaosu
ze vzpomínek na to jak nežili jsme život
když mluvili jsme o tom že žijeme život
teď o něm nejen mluvíme i jej žijeme
nebo si to aspoň myslíme když pijeme

za žhnoucími syntetickými vlákny válčíme
vláčíme se za smrtí vláčíme
svou káru proti větru tlačíme
a to snad k životu stačí ne?
pocity nicoty přebíjíme energií fotonů
jsme elementární částice žáru
přepíjíme chuť jít domů to torzo zmaru
u hořícího sudu došlo k zpopelnění studu

vpíjí se lesk z jednobodového reflektoru
po sítnici nahoru a dolů
ubíhá blesk
ubývá lesku
vidíme matně
špatně
hlaď mě
prosím tě hlaď mě

projektor nepřestává promítat obrazce na naše tváře
skrze mřížku mlhové kaše
září svatozáře co hoří mně a nějaký kláře z kalendáře
na rty naše
na očním plátně mlhová kaše

projektor promítá krystalky pod jejím nosem
nesu se lesem nejasností ze stroboskopů
a myšlenkových toků
pod tím vlivem cítím se sevřeně
tak kolem sebe jen kopu a kopu
toužím po ženě
po dalším rtovém rtuťovém kopu
ptá se mě kdo jsi?
ptám se jí kdo jsem?
a dívám se upřeně kláře do tváře

hlava

má vzteklá hlava
utekla z pekla
na planetě zemi
se léčí s depresemi
 
má huba bývá hrubá
ale jinak je s ní nuda
a oči nenávidím
za to co vidí

čí oči

čí oči budou plakat na vašem pohřbu?
zeptala se mě korpulentní dáma na olšanech
a čí oči budou plakat na vašem pohřbu? hovězí jehněčí nebo rybí?

milá dámo netuším
netuším totiž jaké to je
když někdo někomu chybí

ezo.tv

s životem jsme ve spojení wi-fi
co bylo ještě před lety sci-fi
je dnešní stravou
už nemyslíme vlastní hlavou
už nežijeme vlastním tělem
všichni pochodujeme za velkým velitelem

přibližujeme apokalypsu masturbací nad virtuálním pornem
jsme zamotáni v sítích - jako mušky pojdem
vyžíváme se ve sdílení odkazů
přežíváme díky videům z ezo tývý
vzepřeli jsme se přírodním rozkazům
boha jsme vlnou jedniček a nul utopili
 
s dobrým signálem jsme spokojeni
nad virtuálními píčami hledáme ukojení
přesáhlo to už zdarvou mez
- celé dny trávíme čtením článků ze čtečky rss -
o opravdovém světě víme jen z dětskejch vzpomínek
a žijeme v iluzi že známkou panku
je mít co nejvíc lajků u videa kde štěká vlastík plamínek

není nad svobodu

z vagónu do vagónu
z vagónu cestou domů
nechodí
nikdy sama

je vagónní dáma
vagónní vagína
a ráno končí to
co v noci začíná

a ráno není to
co v noci je
pahorky koxu
z kolumbie!

není nad to vracet se po páté už snad posté prvním ranním metrem
nevidět žádný spolucestující jak dělají že mě nevidí
jak píšu a lepím a kreslím si komiks na dveře vagónu
vagónu bez lidí

zapomínám na lidi

je úplně zbytečný poznávat nový nohy nový ruce
psát o nich básně ve kterých každý rým končí slovem revoluce
ptát se na společný známý na facebooku
s hraným napětím zjišťovat kolik jsme vyjeli čar
a kolik projeli holek a kluků
na trase meetfactory - lihovar

zase zapomínám na lidi
a to poznal jsem jich za ta léta tisíce
přitom je čím dal těžší vzpomenout si
co jsem s kým dělal před měsícem

devítka za devítkou

necháváme ujet
devítku za devítkou
domů pojedeš
až další devítkou
tramvají do své osady
ohrady
i když máme své zásady
vzdušné zámky jsme už dávno přestavěli na hrady

odjezd - máváme si přes sklo
co se té noci světly města tak lesklo
záře genia loci
poslední odlesk tváře jen pro můj dobrý pocit
zůstal stesk
odcházím sám
tam kde má cesta leží
do podvěží - restart

nechávám je v tramvaji
tvé smutné oči
dívají se dívají
utíkají za mnou
po skle tramvaje
na skle tramvaje
každým sloupem
vadnou

když do dlaní spadnou
dlaně zvlhnou
a slzy tvé
stíny letících ptáků o sklo vrhnou
to sklo svrhnout
svrhnout celá es ká el á
máš cos chtěla mít
stejně chceš zdrhnout

pro svůj klid
vystoupit
z tramvaje na zastávce kde jsi nastoupila
chceš zase zmoknout
chceš si loknout
zase se zvednout
a ještě jednou vystoupit z tramvaje na zastávce
kde jsi se mnou tančila a kapky deště pila

mononoke shu V

SMS: co děláš zítra večer?
- ten čas se ale vleče -
SMS: co děláš večer dnes?
- aha, promiň, ty dnes venčíš pes -
 

Shakira feat. Dizzee Rascal - Loca.mp3

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nejsem somrák jenom proto že jedu na jiřák a leju tuzemák
nemůžu za to že ten hočiminův čurák má v ceníku bůra za lepšího ruma
a já nemám ani floka
vyndanej na zadním sedadle vypadám jak pták rosomák co má bílej zobák
tak dávám si loca - loca loca loca

čumim z okýnka
do tmy
čumim
svědomí
poď mi
čumim s vědomím
že ještě loka
a budu v bezvědomí

nepřestává mě srát že nikdy nebudu ji hřát
cestou po národní svým sudeťáckým svetrem
kurva proč mně se musí stát že nemám už čím zvát
a za střízliva tý píče přece nemůžu lhát
proč senta skončila ne se mnou ale s petrem

vánoční trhy

v praze je dnes tak nevlídně
že vypravil bych se do vídně
na vánoční trhy o tři roky zpět
nad falcovým hrobem
by zdál se nám jiný
tehdejší svět
ten dnešní zdá se být poněkud fádní
a to se dnes v praze měnili radní
žel ani těm novým nepůjdou ručičky pozpátku
místo kosti štěstí tak za měsíc povečeřím oprátku

budoucí bývalé

senta mě má za bráchu
pauline zase za tátu
a až pohřbím augustina pátka
stanu se něčí ségra či matka?

ramadán /muslimka v non-stopu/

nešťastný osud potkal muslimku v non-stopu
když nemůže jít něco si dát
nemůže pít nemůže hrát
nemůže spát - je ramadán

nadechnout nedýchat
 
paprsky mi mizí v hlavě
ležím skoro pod podlahou
čekám na trubače smrti
až proletí mi nad hlavou
a ukončí mé čekání
decentní pietní oslavou
 
v příštím životě bych chtěl bejt brzlík
nebo bejt kristem a mít peří z dehtu
víš taky mě mrzí že nevím jistě
jestli se dožiju dalšího stříhání nehtů

dalšího stříhání nehtů se nedožiju
 
už konečně vím že sám sebe nepřepiju
že se do svýho stínu neukryju před sebou
že se nejprve musím smířit sám se sebou
teprve poté s přáteli a rodinou
už dávno se nepřátelím s rodinou
matko
tímto slibuju že tvý skleněný srdce nerozbiju
víš dalšího stříhání nehtů se já už nedožiju

 
ochutnávač vín

jen ochutnávač vín
neochutná splín
když ptám se ho kdo s kým
odpoví já s ní
a já sním o ní
chci být
jen ochutnávač vín
chci pít
neochutnat splín
a když zeptaj se mě kdo s kým
odpovím já s ní
jsem ochutnávač vín
 
listuju novinama tam a zpět
hledám kam se ztratil svět
ten ve kterém jsme žili
 
ten dnešní zdá se mi být tak nějak zhnilý
ale nechávám to být a kontroluju sociální sítě
když už jsem jednou jejich dítě

dítě sociální sítě